Kdo byl Jan Renner a jeho syn Antonín.

/1.8.1818-3.4.1876./

Na místě domu čp. 35 ve Strakonicích I., patřících dnes. /asi 1933/ p.dr.Touškovi,stá1 asi před 50 lety starý, přízemní dům,v němž byd­lel od mládí jako majitel Jan Renner, měšťan strakonický.

Dle paměti mnohých ještě žijících občanů studoval jeho syn,Anto Renner, školu reálnou,pak vyučil se v koželužství, řemeslu to své­ho otce,které tou dobou bylo ve Strakonicích tak rozšířené. 

Však po brzské smrti svého otce nesetrval příživnosti té,jsa ča­sto churav a v dobrých majetkových poměrech. Neboť mimo zmíněné­ho domu byl vlastníkem ještě několika polí, jedno sousedící s měst­ským parkem.

Jako soukromník, neženat, žil život samotáře,s nikým se nestýkal, ani s příbuznými,kterých měl zde dostatek. Byl podivín, ale
podi­vín dobrého srdce. Jeho jedinou zábavou bylo krmení ptactva všech druhů, v zimě,v létě.Za domem,na kryté pavlači, obrácené k jihu, byla "ptačí jídelna", kde každý druh ptactva našel svoji lahůdku a kterou Ant. Renner pečlivě denně ráno upravoval. Jídelní lístek byl vždy dosti bohatý a pestrý. Tu strouhaná mrkev se žemličkou, vedle mravenčí vajíčka tam zase jitrocel,jinde ptačinec,ptačí zob, červíci, sekané deštovky,krupice,vařená játra a v neděli při­lepšoval-jak sám říkal-ptačí oběd i buchtami,ba i piškoty: Pochopitelně,že k takové"trachtaci"býval valký slet yšeho ptac­tva.Mezi touto opeřenou havětí bývaly v zimě častým hostem i ve­verky,které sem z blízského Podskalí přihopkaly a našly u své-

ho hostitele A.R. též svůj mls-nějaký ten oříšek. Na půdě  domu , ve staré kolně a konírně nalezly útulek a přístřeší různé druhy ptactva, které se zde až do pozdního podzimu zdržovalo a přijímalo vděčně pohostinství svého hostitele, hlavně v počasí nepříznivém. Tak staral se A. R. o své strávník~ neúnavně, hlavně v zimě,což bylo jeho jedinou zábavou až do pozdního stáří.

Se stářím rostlo i jeho podivínství-strach před lidmi.Důvěřoval jen své staré posluhovačce,která mu uklízela, vařila a pomáhala při úpravě zobu.Stýkal se jedině s Antonínem Šlehoverem,bývalým zdejším cukrářem, který měl sousedící zahradu u domu A.Rennera od něho pronajatou pro svoje včelaření. Těžko bylo vniknout do je­ho ptačího azylu za jakoukoliv záležitostí.Byl-li kdo poslán k k A.R. se vzkazem od p.Šlehovera, musel dlouho čekat než mu bylo otevřeno po dlouhém výslechu: kdo je,co chce a proč? Po správné odpovědi byly těžké xxxx závory u dveří uvolněny,zástrčka odu­nuta a posel konečně do domu vpuštěn. Kdo tam šel poprvé,každý se nemálo ulekl úboru, ve kterém ho A.R. s vytasenou starožitnou rezivou šavlí přijímal. Jeho dum,celý s okny zamřížovanými, připomínal spíše vězení než obydlí člověka srdce zlatého a tak svobodného jako jeho opeření chráněnci. Se stářím dostavila se u A.R. jeho stará choroba prudčeji,stále se stupňovala,neboť nepustil k so­bě ani l lékaře.

V předtuše blízského konce svého života vyžádal si návštěvu Ant. Šlehovera, při které se sním radil, komu by měl své jmění,pozůstá­vající z domu a polností, rozumně odkázati.

Jako člen výboru Spolku pro okrašlování města Strakonic, radil jemu A. Šlehover,že by se zvěčnil odkazem svého jmění a hlavně přilehlého pole u měst.parku /dnes Rennerovy sady/ tomuto spolku.

Pole by bylo použito k rozšíření parku,v němž by bylo pořízeno dostatečné množství ptačích bud a stojánku k zimnímu krmení ptactva. "Přičinil bych se již to, aby sady ty nesly vaše jmé­no,pane Renner." Doložil A.Šlehover. Návrh tento se A. R.  velmi líbil. Mimo nějakého povinného služebního odkazu své staré poslu­hovačce Madlence a nějakých zaknihovaných pohledávek, odkázal pak právoplatně své ostatní celé jmění zdejšímu Okrašlovacímu spol­ku města Strakonic.

Nemoc A.R. se denně horšila a brzská smrt vysvobodila jej z útrap.

Zemřel,nikým neoplakáván₉ ale postrádán celým hejnem ptactva, hlavně v zimě. Z odkázaného pole /proti nemocnici/ a nějaké hoto­vosti zřídil,osázel a rozšířil Městský okrašlovací spolek celý

celý park směrem k nemocnici a pojmenovány sady ty "Sady Rennerovy“. Rovněž i spolek nese jméno "Okrašlovací spolek pro ochranu pta­ctva Renner.  

Budiž vděčně a věčně vzpomenuto dobrodiní tohoto muže zlatého srdce,tím více tuto dobu, kdy tak málo bývá pamatováno odkazy a dary na všeobecně užitečnou věc!

A.     zasloužil se tím o rozšíření a zvelebení našeho měst.parku.

Nemenší zásluha o zvelebování a vedení Spolku Renner patří zvěč­nělému předsedovi A.Kohoutovi, t.č.řediteli měšt.školy, který jako odborný učitel přírodopisu pečoval řadu let o sady.

Kéž by bylo častým odkazem a při různých příležitostech vzpomenu­to tak blahodárné činnosti spolku "Renner",který pěstuje a udr­žuje dnes tak vzrostlé, krásné městské sady, které jsou jako plí­ce města,dnes tak průmyslově se vzmáhajícího,města Strakonic. Velký dík budiž vzdán i všem dosavadním funkcionářům,jakož i všem dobrodincům a příznivcům spolku s heslem:

Sázej stromky pro potomky!

Pozn.
psáno Stanislavem Šlehoverem,cukrářem ve Strakonicích, asi začátkem 30.1et 20.stol. Jako vzpomínka na jeho otce,

Ant.Šlehovera.

Opsáno bez úprav.