Blatná, město, obdržela jméno své od blat, mezi nimiž povstala. Jako osada a sídlo vladyčí připomíná se r. 1235, kdež patřila Vyšemírovi a bratru jeho Ivanovi (1218 atd.). V letech 1243-1251 seděl tu Předota s bratřími Bavorem a Dluhomilem. Všichni ti byli snad předky Benedův z Nečtin. Od nich přejali Bavorové páni ze Strakonic, zejména tu seděli Mikuláš z Blatné (1315) a syn jeho Bavor jinak Bašek (1353 až 1363) a potom Vilém z B. (1367-1 374). Nástupce jeho Břeněk ze Strakonic dal Blatenským první výsady. Zdeněk z Rožmitála jsa jeho společníkem, zdědil (okolo 1391) po něm i jmění i erb a rod jeho pokládal Blatnou od té doby za své přední sídlo. Od let 1407 vládl tu syn jeho Jan (+1430). Synové tohoto Lev a Protiva došli veliké vážnosti skrze spříznění s králem a bohatství které vzrostlo ještě více za Zdeňka (+ 1535), syna Lvova. Týž sídle na hradě zdejším před tím nákladně přestavěném potvrdil léta 1489 svobody Blatenských, vymohl jim výroční trhy a pustil jim pivovár a některé dědiny. Jsa mysli nábožné, obdržel i pro kostel výsady papežské a zřídil při něm dvoje kaplanství. Nákladnými cestami, jakož i nádherným živobytím, kteréž vedl jako první osoba po králi, zavedl se tak, že strhl za sebou všechno příbuzenstvo a syn jeho Adam ani jediného panství otcovského neudržel. Věřitelově prodali Blatnou Adamovi se Šternberka a od něho se dostala sestrám Kateřině a Anně Řepickým ze Sudoměře, z nichž onano ji sama ujala a léta 1560 manželu svému Zdeňkovi ze Šternberka (+ 1575) zapsala. Po jeho smrti nedostala se Blatná synům jeho, nýbrž ujata (před r. 1579) od Jana hraběte z Rozdražova (+ 1584). Od poručníkův nad sirotky jeho zřízených obdržela Blatná rozličné výsady (1589-1595) a jsouc posud městečkem, povýšena jest léta 1601 na město a obdržela královské potvrzení všech svobod. Za Václava (+1625), syna Janova a obnovitele kostela zdejšího, zkoušela Blatná mnohá protivenství od stavovských, poněvadž od katolictví nikdy neustoupila, jsouc skalou mořem kacířským obklíčenou. Syn jeho Frant. Ignác pracoval k napravení předešlých škod (+ 1691). Dědicem jeho stal se Jan Frant. Krakovský z Kolovrat a ten prodal Blatnou Ernestině hraběnce Serenyiové roz. s Löwensteina. Za vlády Serenyův povznesla se Blatná, což dě- kovati bylo péči jich o obec, nemálo i dobromyslnosti M. Elišky roz. hrab. z Waldšteina (1742, +1787), kteráž byla nejdobrotivější mateří chudých a největším dobrodincem kostelův. Po její smrti k Blatné (1798) Václav svob. pán Hildprandt z Ottenhausen, jehož potomstvu velkostatek posud náleží (T. 465). Znamenití rodáci: J. P. Koubek, F. L. Vorlíček a K. Strakatý. Erb: jest štít od pravého rohu pošikem rozdělený, v jehož vrchním poli zlatém jest černá sviní hlava s jazykem červeným vyplazeným, ve spodním červeném prostý (t. j. s jedním ocasem) stříbrný lev (totiž dvě pole z erbu Lvův z Rožmitála).

Bavorov, město, založen od jednoho z Bavorů ze Strakonic, po němž má jméno, a to bezpochyby od Bavora III. (1289 až 1318), který na hradě zdejším sídlíval. Bavorov s velkým zbožím dědil po něm bratr jeho Vilém, ač u věně zavaděn byl vdově Markétě z Rožemberka (+ 1357). Od ní a od Viléma dostal se Bavorov pp. z Rožemberka (1334-1351), kteří po r. 1355 na panství zdejším nový hrad Helfenburk postavili. Od té doby patřil Bavorov pod Helfenburské a Netolické pp. Velice povznesl město Jan z Rožmberka, jenž tu založil nynější kostel, faru nadal a obyvatele městečka na živnostech opatroval. Také jiní pp. (1474, 1476, 1479) svobody ty potvrzovali, když dřevní listové vlhkostí se zkazili. Petr z R. potvrdil Bavorovským (1519) rybník nový od nich udělaný a Jan z R. r. 1528 všechny svobody. K prosbě Viléma z R. obdrželi Bavorovští (1552) majestát na výroční trhy a týdenní trh a pečetění červeným voskem. R. 1641 založeny matriky. Velké požáry r. 1649, 1744 a 1867 blahobytu obce nemálo škodily. Znamenití rodáci: Tomáš Bavorovský (+ 1562), Jos. Kr. Chmelenský, Frant. a Jan Nep. Škroupové a Fr. Mareš. Erb: Na stříbrném štítě červená růže Rožemberská se zlatým jádrem.

Bělčice, městys v okr. Blatenském, byly r.1243 vesnicí a původištěm vladyk z B. (r. 1243 Petr, 1253 Heřman, 1316 Bašek, 1345 Oldřich Jahodka, 1356 Brum, Bušek a Jan, 1360 Bušek). Od r. 1360 se tu připomíná farní kostel. V letech 1389-1406 drželi je Zbyněk a Bohuněk z Lochovic, 1412 až 1418 Markvart z Těchařovic, později vladyky z Konratic. Asi od r. 1484 seděli tu Běšínové z Bělin a od nich snad způsobeno, že se staly B. městečkem_ R. 1528 rozdělen statek mezi 4 br. Běšíny, později byl rozdělen na 2 díly. Poněvadž svobody městečka ohněm k zahynutí přišly, obnoveno B. (1549) k prosbě Václava z B. městské právo a trhy. Smil z B. spojiv oba díly pr. r. 1623 tvrz, dvůr a městys B. Jaroslavovi Volfovi ze Šternberka (1635), po němž je dědily vdova a dcera. Od toho k. Bělčicím (1663) Aleš Ferd. Vratislav z Mitrovic a připojil je k panství Lnářskému. Erbr. 1549 potvrzený: štít červené barvy, v kterémžjsou 2 klíče stříbrné barvy pošikem na kříž přeložené, mezi nimižto jest stříbrný meč nahý se zlatou rukovětí.

Čestice (prv. Častici), farní ves u Volyně, který se připomíná již r. 1243, jsouc sídlem Janovým a r. 1251 Vitmarovým. R. 1274 seděl tu Štěpán se syny svými Hrdoněm, Hypolitem a Bohuslavem. Od 14. stol. byl tu farní kostel. Od r. 1366 vládli tu bratří Rynart (r 1366-1384), Přech (1375-1400), Štěpán, Jan (+ 1392) aj Veclin, pak synové Rynartovi Štěpán (1393 až 1434), Vilém a Mikuláš. Po Mikuláši následovali synové Přech (1463-1487) a Jindřich a Vilém (1519-1544), Přechův syn. Po jeho bezdětné smrti uvázal se v C. Přech Lčovický z Čestic (+ 1570), po němž je dědila dcera Johanka s mužem svým Bernartem z Hodějova. Rodu jeho 1622 zabrány a prodány Jindřichovi Mich. Hysrlovi z Chodův, jenž zřídil r. 1626 kalvárii u Česticím. K rodu tomu přiženil se Karel Leop. hr. s Millesimo, (c. 1660) a ten jej prodal za děti své (1679) Benigně Kateřině Hochauzerové. R. r 1690 k. je Petr Hynek z Říčan, jehož rodu do r. 1745 patřily. Odtud byly v držení Malovcův z Chýnova až do r. 1798. Následovali pak hrab. ze Sickingen, r. 1819 hr. Rej, pak po některém vystřídání rod hr. Malabailův.

Horažďovice (druhdy i Horaždějovice, po starém spůsobu kancelářském Harawicz, Horawicz), město, které založeno bylo ve 13. st. (před r. 1279) skrze pány ze Strakonic a l. 1293 od krále Václava vyňato z moci úřadú krajských, tak že na roveň postaveno městům král. Bavor ze Strakonic (+1317) daroval kostelu zdejšímu sv. Petra, kterýž skrze předky byl vyzdvižen a křižovnikům Svatomářským odevzdán, l. 1298 les Babiny. Krále Rudolfa I. 1306 voleného neuznával, pročež tento vytáhl proti němu a jiným protivníkům a město H. (patrně již opevněné) oblehl. Avšak tu se král rozstonav zemřel ještě v mladých letech (1307). Po Bavorovi následoval bratr Vilém, který statek kostela zdejšího potvrdil (1318) a rozhojnil. L. 1330 založen jest od Jetřicha mečíře špitál. H. patřily pak k pánství hradu Prachně po: r. 1315 nad nimi postaveného až do vymření Bavorův. Poslední z nich Břeněk protivil se králi Václavovi, pročež kázal král Václav IV. město oblehnouti. Stříleno na ně z velikého děla, ale není známo, jestli bylo dobyto. Nástupcem jeho byl (I. 1409 již) Jan starší z Hradce. Když začaly války husitské, vzepřeli se H-sti své vrchnosti a přidali se dobrovolně k bratrstvu Táborskému, jemuž byli pro opevnění svého města dobrou záštitou. Když l. 1434 velký zástup Táborů u H. poražen byl od lidu Menharta z Hradce, poddali se H-stí tomuto svému pánu dědičnému. Po r. 1437 zmáhal se blahobyt v městě, že i statky po- zemské kupovati mohli. Okolo léta 1458 vyšly H. z držení pánův Hradeckých a dostaly se v držení Jana a Racka bratří z Kocova. K prosbě Rackově potvrdil král Jiří svobody města a udělil mu výroční trh Havelský (1463). Od Racka bezpochyby tvrz na místě nynějšího zámku postavena. Protože Racek mír rušil, obležen jest na H. skrze jisté pány a vojsko městské (1477). Po dlouhém obléhání, při němž měšťané pánu svému vzácnou věrnost zachovali, vymočeno město hladem, tak že se poddalo. (Za vzácnou věrnost dostalo město od krále 1502 právo pečetiti červeným voskem.) Páni dobyvše města náklady svoje hradili z prodeje panství, jež se dostalo potom v držení Půty z Ryžemberka. Tento potvrdil a rozsířil (1497, 1503) svobody města, stavěl klášter a nadal a postavil kostel klášterský, v němž (+1504) pohřben. Synové jeho dokonali stavbu kláštera a rozdělili se tak, že Břetislav měl jednu polovici H. a Jindřich druhou. (Před tím nějaký čas držel H. Zdeněk Lev z Rožmitála.) Po smrti Jindřichově (+ 1551) rozdělili se o polovici jeho tři synové Jan, Václav a Michal, tak že každý měl šestinu města, avšak Václav podědil po bratřích a přikoupil léta 1561 polovici Břetislavovu (1561). Tento pak krátce před smrtí se synovcem práva města (zejména vaření piva) slavně potvrdil. Avšak Václav a Michal potom obec utiskovali, tak že po mnohých ústrcích ke smlouvě došlo (1570) z poručení císaře samého. Václav pak 1578 a 1587 svobody obce potvrdil a u císaře (1586) majestát na clo a mýto vyprosil (+ 1587). Syn jeho Karel zase sousedy utiskoval, v právech zkracoval a dějiny jim bral. V té příčině byla učiněna smlouva l. 1589 (+. 1593). L. 1598 postaven kostel sv. Jana Křtitele. Po Karlovi držel H. strýc Děpolt (+1616), jehožto syn Ferdinand Karel po bitvě Bělohorské ujel a u města Amiens zahynul (1622). L. 1619 dobyty H. od císařských, vydrancovány a vypáleny. L. 1620 dne 3. října opanovány od nich po druhé. Panství zabrané prodáno l. 1622 Adamovi ze Šternberka (+ 1623), jehož vdova sousedy obracela na katol. víru. (Do l. 1676 se to úplně nepovedlo.) Svobody zabrány obci, která za navrácení (1638) 1000 zl. podávala. Frant. Matyáš, syn Adamův, potvrdil svobody obce l.1647. Syn jeho Václav Vojtěch zavedl v obci dobrý řád a vyprosil na císaři třetí výroční a téhodní trhy. L. 1666 dostal H. na svůj díl Ignác Karel nejml. bratr, ale prodal je I. 1676 Václavovi Vojtěchovi, jenž obci zase svobody potvrdil. Týž postavil nový zámek a dal tu vítězství nad Mongoly u Olomouce vymalovati (okolo l. 1690). L. 1689 město vyhořelo. Dědičkou Václavovou (+ 1708) byla manželka Klára Bernardina z Malcánu (+1719). L. 1721 k. H. Eleonora z Mansfeldu, po níž následoval I. 1748 syn Jindřich. Od něho k. H. (1755) Marie Karolina kn. Löwenstein-Wertheim (+l.1765), po níž manžel Karel Tomáš o po něm druhá manželka jeho Marie Jozefa následovala. Skrze tuto dostaly se H. do rukou Rumerskirchů. Od nich koupil H. l. 1834 kníže! Rudolf Vchynský ze Vchynic, jehož rodu panství dosud náleží. L. 1790 povýšena jest fara na děkanství. Léta 1814 zrušen zdejší klášter, ale I. 1854 zase odevzdán školním sestrám. L. 1850 staly se H. sídlem zeměpanských úřadův. V H. narodili se Tomáš Budecius, opat Zbraslavský, a V. Herites, probošt kost. Praž. Erb: štít modrý a u jeho zpodu vrch skalnatý, na němž stojí dvě stříbrné věže, každá s jedním oknem a cimhuřím beze střechy a červ. štítkem, na němž jest zavinutá střela (má býti prostá střela pp. ze Strakonic). Mezi cimbuřími věží jest zlatá hvězda o šesti špicích.

Hoštice (nehezky Střelohoštice z něm. Stahl-Hostitz), dvě vesnice u Horažďovic z nihž jedna Zadní slove. V předních byla tvrz a ve 14. století farní kostel. Z vladyk se přip. l. 1347 Chval, 1368-174 Přech pak Jan Prčice (+c.1395) a 1402-1433 jiný Jan Prčice. Od 15. století seděli tu Kraselovští z Kraselova (1462 Lipolt, 1523 Mikuláš, pak Kunaš (+1563). Po nich pak dědili Pešíkové z Komárova. Ujal je Šabastian P. Potomku Petrovi zabrány (1622) a se Střelou prodány. Od té doby patřily Hoštice k zámku Střele, odkudž později úřady do Hoštic přeneseny. Teprve za naší paměti došlo zase k rozdělení obou.

Katovice, městys u Strakonic, v němž byl okolo r. 1350 farní kostel. Katovice patřívaly odedávna k hradu Střele. Císař Ferdinand III. dal obyvatelům (1638) majestát na výroční trhy, který jim léta 1788 pro nezaplacení tax odňat. Erb: mokrý štít a v něm stř. věže s branou otevřenou, nad tím oknem, cimbuřím, cihelnou střechou a zl. makovicí.

Kraselov, farní ves u Volyně, byly ve 14. st. farní kostel a tvrz, původiště Kraselovských z Kraselova. Z rodu toho prosluli Lipolt z Drasova (1363-1375) a synové jeho Hrdoň, Oldřich, Vojtěch, Jan a Lipolt (1390-1418) bratři Jan, Adam a Lipolt (1414-1430) pak Markvart (1466 atd.). Když se I. 1536 synové tohoto dělili, dostal Kraselov Zdeslav (+1543), po němž jej držel bratr Václav (+1544) a tohoto dcery. Dědictvím se dostal do rodu Boubínských z Újezda L. 1623 zabrán, patřil napřed Václavovi Koutkovi z Minic, asi od r. 1629 Záborským z Brloha a od r. 1669 rodu Brissisel. L. 1679 koupil Kraselov Jan Dlouhoveský z Dlouhé Vsi, biskup a probošt Pražský, a přik. Němčice učinil z obou nápadní statek rodu Chanovských a Dlouhoveských z Dlouhé Vsi.

Pracheň, n. starožitný hrad u Horaždovic, který soudíc s posvěcení kostela sv. Klimentu, pochází z pradávných dob. V letech 1184-1164 sídleli tu knížecí a královští popravce, ale potom opuštěn kromě faráře, který zůstal při kostele. Král Jan daroval horu P. Bavorovi ze Strakonic (1351), kterýž (aneb bratr Vilém) tu nový kamenný hrad vyzdvihl, ponechav okolí kostela mimo ohradu. Hrad ten drželi z téhož rodu Vilém (+ c. 1350), Bavor (1364-1386)a v l.1394-1404 Breněk (mezi tím 1389 Zdeněk z Rožmitála). Páni Hradečtí tu nesídlívali a pozdější držitelé panství bydleli v Horažďovicích. A tak hrad v 15 st. opuštěn po druhé.

Pracheňsko, Pracheňský kraj.
1. území politické, berní a soudní. Na hradě Práchni sídleli purkrabě 1184 Vítek, 1220-1222 Diviš a 1. 1264 Purkart. Moc jejich vztahovala se nad děkanstvím Prachenskému a Bozenskem, pokud nepatřilo ke Kamýku. Po opuštění Prachně darován soud krajský Vyšehradské kapitole, později byl týž soud v Sušici a proto slove kraj i Sušickým. V příčině berní bylo spojeno s P. i Netolicko od davných dob a p. v nejširším smyslu vztahovalo se pak od Příbramě až k jižnímu konci Čech (již 1276). L. 1361 vysazena poprava pro týž kraj na hradě Karlšperce, kromě toho ji vykonávali někteří páni a popravce od krále ustanovovaní. Při rozdělení Bechyňska v 18. st. přidán k podílu Budějovskému jižní cíp P., které pak přes to patřilo ještě k největším krajům. Název P. udržel se až do r. 1850.
2. děkanství P. neb kraj děkana P. obsahovalo ve 14. a 15. st. fary a kostely: Pracheň, Horažďovice, Hoštice, Katovice, Jepici, Strakonice, Zborovice, Volenice, Nezamyslice, Bukovník, Žíhobce, Strašín, Kašperské hory, Nové město Rajský, Dlouhou ves, Albrechtice, Sušici, Svojšice, Vilhartice, Petrovice, Kolínec, Zbynice, Vzdouň, Mlazov, Zavlekov, Těchonice, Kvasenovice, Hradešice, Budětice, Záboří a Větší Bor. V téže rozsáhlosti objevuje se dkěnaství P. také r. 1574 a udrželo se, jak se zdá, až do zřízení vikariatů.

Radomyšl, městec u Strakonic, jehož farní kostel (1320) darován od Vilém ze Strakonic řádu sv. Jana a 1359 daroval mu i městec. Kostel zdejší obdržel ve 14. a 15. st. hojná nadání. Protože Radomyšl Racka Kocovského byl vypálen, obnovil Jan ze Švamberka, nejv. převor, léta 1483 jeho svobody; léta 1516 odpuštěny mu odúmrti, což oboje léta 1547 potvrzeno. Jiná potvrzení byla v Ietech 1652, 1659, 1666, 1679, 1682. V letech 1733-1738 vystavěn nynější kostel. Erb: na červ. štítě stříbrná orlice se zl. pružinou a nad ní stříb. kříž Svatojánský.

Řepice, ves u Strakonic, jež byla od roku 1251 sídlem Ivanovým. Ve 14. st. tu byla tvrz a far. kostel. Po vladykách Řepických následovali 1399 vl. z Machovic t. j (Chval, hejtman Táborských, a pak od roku 1475 Hynek Dívčícký, jehož potomci slouli Řepičtí se Sudoměře (1482 Jan, 1528 Adam, +1550) L. 1550 k. Řepici Jan starší Hodějovský z Hodějova (+1566), přítel věd a umění výborný hospodář, jenž Řepici nemálo zvelebil. Řepici drželi pak Hodějovští (Oldřich +1578, Bernart ml., Bernart nejstarší (+ 1621) až do r. 1620. Byla pak v držení Libšteinských s Kolovrata. 1650 přik. ke Štěkni.

Sedlec, obec. Sedlice, město u Blatné n. s tvrzí, až do r. 1404 ves farní pp. ze Strakonic a pak bratří z Kraselova V 16. st. seděli tu Malovci z Pacova a asi od r. 1539 Adam Řepický ze Sudoměře (+1551), za něhož ves na město povýšena (1539). Skrze sestru jeho dostala se Sedlice Zdeňkovi ze Šternberka, jehož synové se l. 1577 o něj dědili. Jeden z nich, Adam, skoupil díly a držel Sedlici do smrti (1623). Po něm ji drželi syn Frant. Karel (+ 1648), pak Ignác Karel, od r. 1676 Václav Vojtěch (+ 1708). Po něm uchvácen od věřitelů (1713), dostal se Adamovi hrab. Lažanskému a prod. 1726 nezlet. Frant. Antonínovi Černínovi z Chuděnic (+1739). S dcerou tohoto vyženil jej l. 1753 rod Lobkovský. Erb: Modrý štít, v němž do polovice stříbrná zeď se dvěma stínkami, za ní půl medvěda s předními nohami majícího na hrdle zlatý řetez. Nyní mají červ. štít a o dvě věže více.

Strakonice, město, prvotně ves, jež děkuje vznik svůj Bavorům ze Strakonic, jichž sídlem se stalo. Bavor I. založil tu hrad, jehož polovici i s farním kostelem a vesnice daroval okolo let 1240 křížovníkům řádku sv. Jana. Jim také Bavor II. mnohá dobrodiní činil. Po jeho smrti spravoval Strakonice napřed Bavor III. a pak se dostaly za díl (okolo let 1308) bratru Vilémovi. Tento učinil křížovníkům také znamenité dary, tak že té doby snad více měli v Strakonicích něž páni. Bavor IV. obdařil město (1367) Horažďovským právem a zemřel okolo leta 1380. Dědicem jeho byl Zdeněk z Rožmitála a potom snad (1394) následoval Břeněk, poslední z Bavorův. Po r. 1400 držel Vykeř z Jenišovic panskou polovici a město, jež prodal 1402 Jindřichovi z Hradce nejvyššímu převoru. Řád odtud držel město s panstvím do roku 1850 a zámek s cennými uměleckými památkami od 13. století začínajíc pocházejícími podnes. Po roku 1420 staly se Strakonice předním místem řádu a sídlem nejvyššího převora, který odtud zván býval mistrem Strakonickým. První tu sídlel Václav z Michalovic (+1451), jenž 1435 svobody obce potvrdil. Jošt z Rožemberka (+1467) potvrdil 1461 svobody obce a pečliv byl o zlepšení důchodův. Jan ze Švamberka (+1516) vysadil obci radní dům, daroval ji dědiny a udělil 1512 důležité svobody. Po Janovi z Rožemberka (+1532) následoval Jan z Vartemberka (1532), jenž obci 1538 důležité svobody udělil. Potom následovali Zbyněk Berka z Dubé (+1554), Vilém Zajíc z Hazemburka (+1578), jenž léta 1576 svobody města potvrdil. Kryštov z Vartemberka (+1590) a Matouš Děpolt z Lobkovic. Za něho Strakonice 1619 od císařských obsazeny, ale král Bedřich jej pod svou moc uvedl. Při tom zámek tak vytlučen a kněži rozehnáni, že do r. 1666 kněze při zámeckém kostele nebylo. Po Lobkovském (+1620) následovali 1626 Vilém Vratislav z Mitrovic, jenž poddané k víře pod jednu přivedl a svobody městské potvrdil. Rudolf hrabě Kolloredo (1637 až 1657), za něhož město od nepřátel vytlučeno (1641) a 1645 svobody města potvrzeny. Kolloredo a nástupcové jeho oblíbili si zase Prahu za své sídlo. Od Františka hrab Vratislava (1666-1684) zkoušeli měšťané velká příkoří. Také Ferdinand Libšteinský z Kolovrat (1684-1707) byl na ně krutý. Proti oběma se městský úřad statečně držel. Ferdinand Leopolt Dubský z Třebomyslic (1714-1721) vystavěl léta 1715 residenci při zámku a Václav Jáchym Čejka z Olbramovic (+1751) ji 1745 obnovil. Tento pro povznesení živností více učinil než několik jeho předchůdcův. Tím jako i moudrou vládou za následujících let povznášely se Strakonice tak, že zde chtěla vláda umístiti krajský úřad Prácheňský. Od počátku 19. století vzmáhal se tu průmysl čepičářský. Léta 1850 staly se Strakonice sídlem c.k. úřadův. V Strakonicích se 1799 narodil F. L. Čelakovský. Podle pověsti hrával ve Strakonicích Švanda, zmáný dudák. Erb: Modrý štít, u jehož zpodu stříbrná hradba se stínkami, střílnami, branou otevřenou a mříží vztaženou, nad tím věž s červenou střechou a zlatými makovicemi. Vpravo od ní červený štítek se sříbrným křížem Svatojánského řádu, vlevo červený štítek se stříbrnou řůží.
Strakonice Nové - (n. Bezděkov) prvotně ves, která patřila léta 1318 řádu sv. Jana, později předměstí Strakonické.

Vodňany (původně Vodňané), kr. město jež vzniklo vysazením královským z nějaké starší vesnice panství prvotně Netolického. později Hlubockého. Vilém z Landšteina daroval r 1327 zdejší farní kostel kl. Drkolenskému. Za krále Jana, jenž udělil první svobody, patřily V. k vladařství Píseckému. Svobody r 1335 darované potvrdil Václav lV. 1378, Zikmund 1437, Ladislav 1454 a Jiří 1460. L. r 1395 opanoval je Jindřich z Rožemberka a donutil k těžkému zápisu. Václav IV. obdařil 1404 zdejší řezníky. L. 1406 dobyty V. od Heralta z Kunštatu a vypleněny. L. 1419 přidali se Vodňanští ke kališnikům a vytloukli klášter Písecký, když ale Oldřich z Rožemberka V. opanoval, donutil je k těžkému zápisu a za to dovolil hradby zbořené vyzdvihnouti. T. r. Žižka V. dobyl a obyvatele strany Oldřichovy upálil. Odtud V. držely věrně s bratrstvem Táborským pomáhajíce mu ve všech bězích až do r. 1452. L. 1443 obléhány od Václava z Michalovic. Od 15. stol. byly V. král. městem. Králi Jiřímu věrně pomáhaly a to s nemalou škodou (r 1468). Od krále Vladislava obdržely nadání (1472, 1491 1499). V ty časy měly nemalá spory strany nuceného ježdění po silnicích. Hospodařilo se tehda tak dobře, že obec kupovala statky a zakládala rybníky, z nichž největší Dřemlnský 1525. Události I. 1546-1547 způsobily takovou pohromu, že o většinu svých statkův přišly. Nicméně jim od Ferdinanda I. a nástupcův jeho svobody potvrzovány (1570, 1578, 1613). Povstání l. 1618 odstonaly V. hůře, než jiná města. L. 1619 a 1620 dobyty od cís. vojska a vypleněny, hned i se statky zabrány a Baltazarovi de Marradas (1623) bez písemného zápisu zastaveny. Odtud byly přísl. zámku Hluboké. úředníci panští obtěžovali město všech důchodů prázdné krutě; žádosti Vodňanských ze vybavení byly marné. Po napsání listu zástavního 1672 domáhala se vrchnost toho, aby jí byly V. dědičně doprodány. Komora to překazila a l. 1709 dovoleno Vodňanským, aby si k vyplaceni půjčili peníze. K vyplacení došlo 1710 a V. odevzdány podkomořskému úřadu. L. 1722 všechno město vyhořelo. Jině ohně byly 1733, 1757 a 1782. Svobody městské potvrzovány 1732, 1748, 1786, 1793 a l. 1840 přidán pátý výroční trh. L. 1850 začaly se c.k. úřady. Znamenití rodáci Jan Campanus +1624, Fr. Herites (nar. 1851). Erb" Štít zlatý, na něm havíř s zeleným beřetem, drže před sebou štít král. Českého. Po stranách havířových zl. hornické střevíce a po stranách štítku dvoje hor. kladiva křížem přeložená.

Volyně, město nad Volyňkou, jež se dostalo ve 13. stol. král. darováním proboštu kapitoly Pražské. L. 1299 vysazeny obyvatelem role a městské živnosti, a asi v ty doby vystavěn zděný hrad. L. 1390 obnoveny svobody. Cís. Zikmund zapsal V. 1436 Přibíkovi z Klenového. Jošt z Rožemberka, velký převor, vyplatil V. s král. povolením, držel V. ke Strakonicím, vyjednal městu majestát na trh výroční (1462) a potvrdil svobody (1464). Svobody ty rozhojněny od následujících převorův 1514, 1587 a 1596 a 1550 vyjednán majestát na druhý trh. L. 1619 obsazena V. stavy. Po bitvě Bělohorské ujal V. probošt a převora 1629 penězi odbyl. L. 1638 založeny kost. knihy. L. 1742 leželi tu Francouzi a skrze ně spůsoben velký oheň. L. 1850 stala se Volyně sídlem c. k. úřadův. Erb: Štít červený na něm stř. hradba se stínkami, branou otevřenou a mření vytaženou; po stranách hradby věže, každá s dveřmi, okny, cimbuřími, černou střechou a zl. makovicí. Mezi nimi za hradbou obraz sv. Václava, držícího štít a korouhev s orlicí. (Dějiny Volyně vydal Teplý.)

MÍSTOPISNÝ SLOVNÍK HISTORICKÝ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO
August Sedláček
Reprint z roku 1909.