Mykologická přednáška s doktorem Cvrčkem. |
Dne 9.10.2001 se konala v budově
gymnázia ve Strakonicích mykologická přednáška s panem
doktorem Cvrčkem. Sešlo se 35
posluchačů, které život hub zajímal. Pan doktor Cvrček se v
úvodu přednášky rozhovořil o tom, co jsou to vlastně houby,
kde je můžeme všude nalézt, jak se rozdělují apod. Mluvil
také o zvláštním způsobu růstu hub, kdy houby nejsou
schopny syntetizovat organické látky z látek anorganických
jako běžné rostliny, protože u nich neprobíhá fotosyntéza.
Proto jsou odkázány na symbiotický, koprofágní nebo
parazitický způsob existence. Přitom např. rzi dosahují
svého reprodukčního stádia během hodiny, vyšší houby,
např. hnojník během dne, či ostaní houby během 2-3 dnů, a
třeba dřevokazné houby během několika let.
Prevážnou část své přednášky věnoval houbám
vyšším, především pak těm druhům, které se sbírají pro
potravu a i pro zábavu. Poukázal na časté otravy hub, a to
zejména muchomůrkou zelenou. Ta je tak prudce jedovatá, že
stačí, aby byla položena do košíku s jedlými houbami a
její výstrusy a lupínky znečistí ostatní houby natolik, že
se musí vyhodit nejen muchomůrka, ale i všechno ostatní. Pro
citlivé lidi stačí i potření kůže jedovatou houbou k
vypuknutí otravy. Pan doktor upozornil na to, že otrava
muchomůrkou zelenou probíhá ve dvou vlnách. První vlna je
doprovázena zvracením a nevolností. Potom nastává období
úlevy a poté přichází druhá vlna otravy, která končí
většinou kriticky, protože dochází ke změně struktury a
funcí vnitřních orgánů. Pan doktor se rovněž zmínil o
bedle jedovaté, která je podobné bedle červenající, avšak
je více nahnědlá na klobouku a její nožička po ulomení
nečervená. Další nebezpečnou houbou je např. muchomůrka
jarní, muchomůrka tygrovaná, hřib satan, závojenka olovová,
aj. Doktor Cvrček také poukázal na horší stravitelnost,
popřípadě i mírnou jedovatost některých hub, pokud nejsou
dobře tepelně opracovány (např. václavek a nebo muchomůrky
růžové - masáka). Rozhodně však odmítl názory, že
tepelným opracováním se jedovatost hub odstraňuje, dochází
pouze k přesunu spektra jedů do jiné oblasti. Rovněž odmítl
ochutnávání syrových hub v lese i názory na úpravu
neznámých hub, které vycházely kdysi v časopisu
"Český houbař". Poukázal i na přetrvávání
různých pověr při sbírání hub. Dozvěděli jsme se také o
chemicko-biologickém složení hub, kdy většinu chemických
látek tvoří voda (až 95%) a zbytek je tvořen bílkovinami,
cukry, tuky a minerálními látkami. Zajímavé jsou u
některých hub obsahy aminokyselin a jejich účinky na lidský
organismus, a to jak účinky léčivé tak i toxické. Houby
rovněž obsahují vitamíny řady B a uvádí se C, D. Obsah
jednotlivých chemických látek v houbách kolísá, a to
silně, v závisloti na životním prostředí, ve kterém
rostou. Seznámil nás také s houbami vzácnými, jako např.
zavlečeným druhem - květnatcem Archeovým nebo nám řekl o
sběru hub v zimě, který on sám každoročně s úspěchem
provádí - např. šťavnatky je možno spolehlivě najít na
Štědrý den. Pokud počasí dovolí, mohou se v lednu nebo v
únoru vyskytnout i takové druhy hub, které se jinak sbírají
ve vegatačním období . Jednou si chtěl dr. Cvrček v zimě
ověřit svůj nález a poslal vzorek nalezených hub profesoru
Smotlachovi. Odpověď zněla: "Nedá se nic dělat, jsou to
májovky."
Na závěr přednášky nám doktor Cvrček řekl své
desatero, jak sbírat houby.
Desatero zásad sběru hub podle doktora Cvrčka:
Pokud však dojde k tomu, že nějakou jedovatou houbu sníme, měli bychom urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Důležité je i vzít si s sebou zbytek hub, které jsme jedli (třeba skrojky z nožiček nebo to, co jsme nepoužili a skončilo v košíku). Urychlí se tak vyhledání správného léku na základě rozborů těchto zbytků v laboratoři. Rovněž jsme byli upozorněni na horší stravitelnost hub, které jsou dlouho skladovány v mrazácích, maximální doba skladování mražených hub byla doporučena do 3 měsíců.
Závěrem uvádím druhy hub, o kterých dr. Cvrček mluvil.
bedla jedovatá - je nahnědlá, šupinatá,
zaměnitelná s bedlou červenající, která však je vždy na
řezu načervenalá
čechratka podvinutá - otrava vyvolaná touto houbou se
podobá biochemické reakci, při které dochází tehdy, pokud
je člověku podána při transfúzi nesprávná krevní skupina
hnojník obecný, hnojník inkoustový, hnojník třpytivý
- obsahují látku vyvolávající nechuť k požívání
alkoholu, tato látka izolována se používá při odvykací
léčbě na alkohol ( jinak dr. Cvrček označil hnojník jako
nejedlý)
holubinka vrhavka - je nezaměnitelná, protože je
pálivá, je jedovatá
květnatec Archeův - zavlečený druh z Nového Zélandu
nebo Austrálie
lakovka ametystová - byla doktorem Cvrčkem označena
jako jedlá, avšak při provádění chemických rozborů u ní
byl zjištěn vysoký obsah radioaktivních látek
lysohlávka kopinatá - halucinogenní, obsahuje opojné
látky, jejichž dávkování jako drog je však obtížné a
jsou známy případy otravy a úmrtí způsobené touto houbou
muchomůrka jarní - stejně jedovatá jako muchomůrka
zelená
muchomůrka růžovka - masák - díry po plžích vždy
růžové, zaměnitelná s muchomůrkou panterovou (tygrovitou),
která má však roztřepené okraje klobouku a řez či
porušení nejsou růžové, má rovněž podlouhlé výtrusy.
Muchomůrku růžovku je nutno vždy dobře tepelně upravit, je
toxická při přejedení nebo tehdy, pokud se chemické látky z
ní dostanou přímo do krve
muchomůrka citronová - obsahuje jed, který mají
ropuchy, teplem se tento jed ničí, přesto je i po úpravě
nejedlá
muchomůrka zelená - prudce jedovatá, kulaté výtrusy,
otrava má 2 průběhové vlny, jedna z nejjedovatějších hub u
nás
muchomůrka červená - jedovatá, obsahuje halucinogenní
látky
pečárka zápašná - bývá zaměňována se žampionem,
je mírně jedovatá, po uvaření je však cítit jako karbola,
jodoform nebo antracitový inkoust
ryzec pravý - zelenavé pruhy po klobouku, za syrova
příjemné chuti, ryzce obecně při uříznutí roní mléko
šťavnatka luční, šťavnatka panenská - šťavnatky
sbírá dr. Cvrček v prosinci nebo v lednu
šupinovka kostrbatá - v atlasech označována jako
jedlá, ale dr. Cvrček doporučuje nejíst
ucháč obecný - ve starých atlasech označován za
jedlý, je však jedovatý
václavka obecná - je jedlá, avšak je nutno ji dobře
tepelně upravit