Naučná stezka na Podskalí.
(Strakonice)

1. Základní informace
Naučný vycházkový okruh kolem Otavy byl vybudován studenty strakonického gymnázia ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody, Muzeem středního Pootaví, referátem životního prostředí Okresního úřadu, Okresním archívem a dalšími konzultanty. Stezka v délce přibližně 3,5 km má 14 informačních tabulí přírodovědného, geografického a historického charakteru, které jsou doplněny obrazovým materiálem. Začíná na levém břehu řeky, vede kolem pivovaru a bývalé restaurace a pokračuje na Velkou skálu. Pod skalou se vrací a přes jez, ostrov, Kalvárii a Zellerinovu stráň kolem záměcké zahrady míří k hradu, kde končí.


2. Hydrologická charakteristika řeky Otavy
Otava má v říční síti jižních Čech významné postavení. Délka toku: 112,9 km (od ustí do Vltavy po soutok Vydry a Křemelné) Plocha povodí: 3787 km2 Průměrný průtok: 26 m3 za sec. Kyselý charakter vody v Otavě (ph 4) je dán jednak narušením přírodní rovnováhy na šumavských slatích a rašeliništích v souvislosti se zakládáním smrkových monokultur, jednak kyselými dešti. Zdrojem znečištění jsou především velké podniky (Solo Sušice, mlékárna Žichovice, Šumavské vápenky Hydčice a další. Závažným znečišťovatelem je i zemědělská výroba. Městům a obcím v povodí Otavy chybí účinné, kapacitou poslačující čistírny vod. Náklady na dodatečné budování čistíren ve městech i podnicích jdou do desítek a stovek milionů korun.

3. Historie Podskalí
Romantické Podskalí patřilo vždy k oblíbeným místům vycházek strakonických občanů. Oba břehy Otavy spojoval přívoz. V restauraci Oskořinka, která stála před vchodem na Podskalí a patřila k pivovaru, se v r. 1848 scházela narodní garda. Pivovar v těchto místech stojí až od r. 1874, založen však byl už v r. 1649. Z minulého století pocházejí nejen zbytky střelecké bašty ostrostřelců, ale i dodnes zachované terasovité uspořádání svahu jako doklad pokusů o pěstování vinné révy. Tajné chodby opředené pověstmi (např. chodba zvaná U vodníka) sloužily pravděpodobně jako vinné sklepy. Na Podskalí bývalo i městské bělidlo.

4. Voroplavba.
Voroplavba, tj. doprava dřeva ve svázaném stavu po vodě, existovala na dolním toku Otavy již ve středověku, k jejímu největšímu rozmachu však došlo v 19. století. Postupně byl splavněn celý téměř 113 km dlouhý tok. Na řece měli plavci svá vaziště, své plavecké hospody. Dodnes jsou ve skále na protějším břehu pod pomníkem F. L. Čelakovského zachovány dva železné kruhy, k nimž plavci vory přivazovali. Poslední vor proplul Podskalím za druhé světové války.


5. Ptactvo Podskalí.
Převážně listnatý les Podskalí s poměrně bohatým křovinným patrem vytváří podmínky pro celou řadu ptačích druhů. Nejčastěji se vyskytuje pěnkava obecná, zvonek zelený, brhlík lesní, šoupálek krátkoprstý, pěnice černohlavá a slavíkova, sedmihlásek hajní a další. Z datlovitých ptáků zde žije strakapoud velký a žluna zelená, ze sov kalous ušatý. V zimě ke krmítkům přilétá hýl obecný, jikavec severní, čečetka zimní, někdy i dlask tlustozobý.


6. Lesní společenstva.
I když na konci minulého století byl levý břeh Otavy téměř odlesněn (byly zde pastviny a vinice), les se rychle vrátil na své původní stanoviště a převážně nálety vzniklý porost se blíží přirozenému. K původním dřevinám můžeme vedle dubu letního a lípy srdčité řadit jeřáb ptačí, jasan ztepilý a jiné, Poměrně bohaté patro keřů tvoří střemcha hroznovitá, třešeň višeň, bez černý aj., pozůstatkem po pastvě jsou trnka a líska. Na zastíněných skalách se objevují kapradiny, bylinné patro tvoří lipnice hajni , jestřábník lesní a další druhy. Od začátku století docházelo na Podskalí i k výsadbě nepůvodních druhů a okrasných kultivarů dřevin.


7. Velká skála.
Velká skála, místo s pěkným rozhledem na celý jižní horizont, patří k nejmalebnějším skalním útvarům Podskalí. Dole protéká řeka Otava lemovaná na pravém břehu velice cennými lužními lesy. Z bližších kopců si pozornost zasluhují např. Hradiště (6OS m n. m.), Kbíl (664 m n. m.), Kamenná bába (555 m n. m.), na západě pak Mladotický vrch (703 m n.m.). Pokud vystoupíme cestičkou vzhůru severním směrem, uvidíme Kuřidlo (545 m n. m., kleré je známé svou vápnomilnou květenou.


8. Geologie.
Udolní niva řeky Otavy je charakterizována především sedimenty. Kromě typických sedimentů říčních, které jsou obecně označovány jako aluvia a v nichž převládají písky a štěrkopísky, setkáváme se zde s usazeninami jemnějšími, původu jezerního. Strakonické jezero bylo postupně odvodňováno prořezávajícím se tokem řeky Otavy. Na počátku čtvrtohor jezero zcela zaniklo. Skalní útvary na levém břehu Otavy na Podskalí jsou vybudovány z velmi odolných hornin vyvřelého a metamorfovaného charakteru. V povodí Otavy nacházime také četná rýžoviště (sejpy), druhotná naleziště zlata a jiných těžkých nerostů. Zlato se z Otavy získávalo již v dobách keltských před více než 2000 lety.

9. Život řeky.
Charakter řeky je jiný v horním, středním a dolním toku. Se snižující se rychlostí proudu se mění tvar říčního dna, typ říčních náplavů a samozřejmě i ekosystém. V řece žije stále ještě většina našich běžných druhů ryb, i když se druhy citlivější na znečištění stávají stále vzácnějšími (parma, lipan, pstruh, střevle).Mezi původní druhy ryb strakonické Otavy patří dále štika obecná, plotice obecná, jelec proudník, jelec tloušť, slunka obecná, hrouzek obecny a jiné. Z ptáků vázaných na vodu si zasluhují pozornost především labutě, kachny březňačky a lysky. Vzácně je možno spatřit i ledňáčka. Z Otavy zmizely pro ni dříve typické perlorodky, silně redukovány jsou i ostatní druhy bezobratlých živočichů.


10. Lužní břehové porosty.
Řeky si ve svých dolních tocích vylvářely po staletí přirozená meandrující, neustále se měnící řečiště s řadou slepých ramen a tůní. Říční usazeniny vytvářející údolní nivu byly pokryté rostlinnými společenstvy snášejícími sezónní kolísání hladiny vody a vzdorujícími erozní činnosti řeky. Tak se formoval lužní les, ideální prostředí pro život mnoha živočišných druhů. V původním lužním lese Otavy rostl dub letní, olše lepkavá, jasan ztepilý, v keřovém patru zejména střemcha hroznovitá. Patro vysokých bylin tvoří např. kopřiva dvoudomá. K bylinám jarního aspektu patří orsej jarní, křivatec žlutý aj. K typickým rosllinám luhu řadíme liány. Na tomto ostrově se původnj květena zachovala jen při jižním okraji. Cenným příkladem lužního lesního porostu, vzniklého na bývalých sejpech při pravém břehu (asi 1 km západně), je chráněné území Bažantnice.

11. CHPV Kalvárie.
Skalnaté břehy při levém i pravém břehu Otavy stejně jako většinu území celého Strakonicka pokrývaly před příchodem člověka acidofilní (tj. kyselinomilné) doubravy, lesní společenstva s převahou dubu letního a lípy srdčité. Dnes zde můžeme vidět zejména ptačinec velkokvělý, kokořík vonný a mnohokvělý, kopretinu chocholičnatou aj. Území se vyznačuje i velkou druhovou bohatostí mechů a jim příbuzných játrovek.

12. František Ladislav Čelakovský.
( 1799 - 1852)
Obrozenecký básník, k jehož nejznámějším dílům patří Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých, psal své první verše právě zde, na Zellerinově stráni v místech, kde dnes stojí jeho busta. Jejím autorem je sochař Václav Šíp (1925), autorem pomníku v Bezděkovské ulici Břetislav Benda (1967).

13.Zellerinova stáň.
Podle dobové rytiny z konce 18. století přecházely zahrady v pozadí hradu do strmé stráně, na jejímž vrcholu stál kostel sv. Kříže. Když byl kostel v roce 1781 výnosem Josefa II. zrušen, byly zde postaveny jednotlivé kaple křížové cesty. Proto se dodnes tento svah nazývá Kalvárie. Spodní část stráně podél řeky je známá jako stráň Zellerinova. Antonín Zellerin (1786 - 1870), majitel této stráně, byl známým strakonickým malířem.

14. Hrad
Strakonický hrad byl založen na soutoku Otavy a Volyňky rodem Bavorů na začátku 13. stol. Úzký vztah Bavorů k řádu sv. Jana Jeruzalémského vyvrcholil v roce 1420 připojením hradu k majetku tohoto řádu. V roce 1420 přesídlil konvent řádu z Prahy trvale do Strakonic. Hrad vznikající postupně a několikrál přestavovaný je dokladem prolínání všech slohů, románským počínaje. K nejstarším částem patří jižní křídlo s kapilulní síní a ambity, které mají zajímavou nástěnnou výzdobu. Také kostel sv. Prokopa byl opakovaně přestavován. K jeho nejcennějším památkám patří tzv. strakonická madona (zač. 14. stol.) a gotický skládací oltář z období kolem r. 1520. Hrad je dnes sídlem Muzea středního Pootaví, městské knihovny, hudební školy a dalších instilucí, hradní nádvoří je místem konání dudáckých festivalů.

Text byl převzat z publikace která vyšla s podporou ROSY - jihočeské nadace pro ochranu přírody, Prašná 2, České Budějovice Vydalo: Centrum ekologické výchovy při ČSOP ve Strakonicích
Grafická uprava a sazba: EkoCentrum Brno - DTP, 1992

Poznámka:
V současné době je však většina tabulí naučné stezky na Podskalí, zvláště tam, kam je možno pohodlně dojít, zničena a nebo zmizela. "Bytosti" které se na této destrukci podílejí si asi bohužel neuvědomují, že jim takto byly podávány informace o prostředí, které se jich i nás všech bezprostředně dotýká. Budiž tato stránka drobnou náhražkou toho co někdo ničí.