Sedlice


   Městečko Sedlice leží na prastaré cestě zvané Zlatá nebo Rybářská, jež směřovala z Písku přes Blatnou na Prahu. Nejstarší zmínky o obci Sedlec, jak byla dříve Sedlice nazývána, pocházejí r, 13. století a svědčí, že jejími zakladateli a snad i staviteli tvrze byli páni Bavoři ze Strakonic. V držení Sedlice se v průběhu staletí vystřídali mimo jiné páni z Kraselova, Malovcové z Pacova a Řepičtí ze Sudoměře, později Šternberkové, Černínové a Lobkovicové. V době husitských válek zůstala obec ušetřena válečnych pohrom.
   Za Adama Řepického byla Sedlice císařem Ferdinandem I. roku 1539 povýšena na městečko s právem konat trhy a pečetit zeleným voskem. Z té doby pochází i městský znak, zobrazující medvěda mezi dvěma věžemi. Rozšíření svobod přineslo Sedlici hospodářský rozkvět, takže jí následující majitelé Šternberkové mohli nazývat "dobrou kvočnou", která jim pomohla k bohatství. Roku 1676 byla Sedlice osvobozena od veškerých robot. Z doby Šternberků pochází í přestavba tvrze v "zámeček". Ten dodnes stojí na mírném návrší poblíž rybníčku Bošince a slouží jako nájemní dům.
   Třicetiletá válka Sedlici těžce postihla, takže počet obyvatel se na jejím konci zmenšil asi na 500. Za Černínů bylo sídlo pánů přeneseno do Drhovle. V Drhovli později sídlili i Lobkovicové, kteří Sedlici vlastnili od roku 1753.
   Po tragické smrti posledního šlechtického majitele, automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkovice, který zemřel r. 1932 při automobilových závodech v Berlíně, koupila sedlické panství paní Zdeňka Havránková z Prostějova. V roce 1935 si v Sedlici nechala postavit rodinné sídlo - vilu č.p. 52. Majetek rodiny Havránkovy byl roku 1948 znárodněn a restituční řízení o navrácení některých částí dosud probíhá.
   Dominantu Sedlice představuje barokní kostel sv. Jakuba, postavený v létech 1744 - 1752 na místě staršího kostelíka. Mezi historické stavby patří i radnice, zakoupená r. 1797 pro účel reprezentace městského ůřadu, dnes nově upravená. Na náměstí nás upoutají i renesanční sgrafita na stěnách hostince "Na Velké", původně zájezdní hospody a nejstaršího sídla pošty v Sedlici.
   Sedlice je od nepaměti známa svým krajkářstvím. Tradici výroby ruční paličkované krajky zde před sto lety podpořila majitelka velkostatku z nedalekých Čekanic, pani Vlasta Stránecká, která v Sedlici roku 1899 založila soukromou krajkářskou školu. Ta byla později převzata do státní správy, nedávno oslavila sto let nepřetržitého působení a existuje dodnes, byť nyní v podobě součásti Středního odborného učiliště textilního ve Strakonicích. Od roku 1957 má vlastní budovu a přes všechny překážky úspěšně dál šíří slávu sedlické krajky.
   V dnešní Sedlici s 1073 obyvateli /s 1224 lidmi včetně částí Němčice, Důl, Holušice a Mužetice/ najdeme poštu, dvě železniční stanice, základní a mateřskou školu, sokolovnu, sportovní hřiště a tenisové kurty i benzinovou pumpu. Dva hostince a poměrně pestrá paleta obchodů a služeb přešly po roce 1990 do soukromých rukou.
   Mezi novostavby posledních desetiletí patří budova mateřské školy, hasičská zbrojnice, kino, budova lesní správy, bytové jednotky a rodinné domky tvořící Sídliště I. a II. Od roku 1991 zde bylo nově postaveno 36 rodinných domů. Mezi nejvýznamnější výrobní podniky patří:
bývalé JZD, nyní Agro a. s. Sedlice
Strojírna Sedlice, a. s.
B K továrna na parkety, spol. s r.o.
Podnik živ. výroby a.s.
   O kráse okolní přírody, bohatství vod a lesů svědčí nedaleká rekreační střediska Pilský mlýn a Chata na Pile, byť jsou v posledních létech poněkud v útlumu. Zájem turistů vzbuzuje nedávno otevřená sít značených cyklostezek í veřejné tábořiště u rybníka Milava. Ne nadarmo bývala naše obec pro množství okolních rybníků nazývána "Sedlice nad jezery", jak o tom praví kroniky, ne nadarmo se tu udržuje tradice, že právě v naší obci vznikla lidová píseň "Nemelem, nemelem !"
/Zpracováno podle obecních kronik 17.6.2002/