Dne 13.3.2002 se konala další z přírodovědných přednášek pořádaných ve spolupráci mezi Šmidingerovou knihovnou a  Českým svazem ochránců přírody ve Strakonicích. Přednáška se tentokrát zabývala Národním parkem Šumava. Sešlo se asi 40 lidí, kteří  si vyslechli povídání o velké a nám blízké oblasti Šumavy. Přednáška byla opět natolik rozsáhlá, že její sepsání by bylo nepřesné. Navíc byla doprovázena komentářem k diapozitivům, pořízeným z různých částí Šumavy. Z tohoto důvodu raději případné zájemce odkazuji na magnetofonový záznam, který je k vypůjčení ve Šmidingerově knihovně Strakonice - na pobočce Mír.

    Přednášku začal mgr. Kadoch vyprávěním o členění Národního parku Šumava a jeho rozdělení na jednotlivá pásma ochrany, z nichž pouze první stupeň je běžnému návštěvníkovi nepřístupný. Rozhovořil se také o vlivu osídlení Šumavy na skladbu ekosystému v průběhu staletí, kdy zvláště 19. a 20. století se projevilo např. na uspořádání druhové rostlinné skladby lesa, ale i na osídlení Šumavy zvířaty. Byly nám ukázány zajímavé obrázky z vývoje šumavských jezer, kterých bylo dřívě 11, avšak jejich postupným zarůstáním některá z nich zmizela. Dozvěděli jsme se také o dvojím pohledu na některé technické památky na Šumavě, jako např. o Schwarzenberském kanálu, který nejdřívě vznikal bez podpory tohoto největšího majitele šumavských lesů a ploch, a sice z peněz jeho správce. Teprve později byl kanál Schwarzenberky financován, až když se prokázalo, že tato celá umělá vodní soustava bude funkční. Kanál se pak podílel na splavování dřeva a jak jsme se dozvěděli, prošlo jím tolik dříví, že by zaplnilo budějovické náměstí do výšky 20 m. Tak i díky tomuto kanálu se stala těžba dřeva společně se sklárnami,  pastevectvím a zemědělstvím největším činitelem ovlivňujícím ekosystém Šumavy. Rychlá a velká spotřeba dřeva vedla pak k vysazování smrku na Šumavě a s tím se počaly na Šumavě objevovat i jiné negativní dopady tohoto lesního hospodářství. Do takto vzniklých monokultur se nastěhovávali škůdci a ti živočichové, kteří byli schopni žít v této monokultuře. Původní druhy naopak ustupovaly, skladba živočišných druhů se zmenšila,  vznikl prostor a místo pro "škůdce" a začarovaný kruh se počal uzavírat. Objevily se první kůrovcové kalamity, a to jak ve století 19., tak 20. Zvětšil se počet vysoké zvěře a vlivem lovu a lidské činnosti vymizeli dravci a některé druhy savců. V souvislosti s bojem proti kůrovci nás mgr. Kadoch upozornil na rozdílný přístup českých a bavorských ekologů. Čeští ekologové se snaží poškozené stromy vytěžit a znovu osadit, a to již smíšenými kulturami stromů listnatých a jehličnatých. Bavorští ekologové naopak nechávají napadené stromy na místě, aby se udržovalo potřebné zastínění a správné mikroklima pro mladé stromky z náletů. Údajně u těchto ploch dochází k rychlejší obnově přirozeného lesa a dříve se do těchto porostů vrací zvířata. Teprve čas ukáže, který z těchto způsobů  je správný, zatím je však nutno přiznat, že postup bavorských ekologů má větší úspěch, pokud se týká návratu původních druhů živočichů a rostlin do postižených míst. Byl také vzpomenut vliv turismu na Šumavu. Byli jsme seznámeni i s fungováním strážců NP Šumava, zákazu vjezdu kol na některé šumavské úseky, provozováním tzv. zelených autobusů  nebo např. o záměrech stavět v blízkosti Boubína rozhlednu. Probírala se i otázka pronájmu některých šumavských lokalit podnikatelům nebo třeba způsob hospodaření soukromých osob na soukromých pozemcích v NP Šumava. Nechyběly ani různé "ekologické perličky," např. o záměru vysadit na Šumavě rysa nebo o důvodech, proč nekrmit kachničky na slatích.

    Přednáška byla poutavá a také promítnuté diapozitivy se všem líbily. V závěru se posluchači rozpovídali a počali se ptát i na praktické věci ohledně cestování po Šumavě. Hovořilo se i o výskytu některých živočišných druhů, o zájmu valutových cizinců o odstřel zvěře, o plánovaném zvýšení rozhledny na Javorníku, apod.