Kněží hora u Katovic.

    Kněží hora, někdy též zvaná Katovická, se nalézá severozápadně od městečka Katovice. Její pojmenování pochází od posledních majitelů této hory. Byli jimi ve středověku jezuité a v dobách novějších pak fara v Katovicích. Na vrcholku Kněží hory (493 m n. m.) se nacházejí valy slovanského hradiště, datované do 8. až 10. století. Jednalo se o jedno z největších hradišť v regionu Strakonicka a je zde domněnka, že bylo jedním ze strážních bodů v krajině spolu s hradišti na kopci Hradec u Strakonic (513 m n. m.) a Hradištěm u Předních Zborovic (604 m n.m.).Prostředníkem mezi nimi byl kopec Kuřidlo (546 m n. m., na severozápad od Strakonic), který získal své jméno právě podle kouřových signálů.
      Hradiště na Kněží hoře mělo trojité valy s klešťovitým uzávěrem a v jeho středu se nalézalo samotné oppidum. Archeologické vykopávky tohoto hradiště prováděl i arch. B. Dubský, který zde nalezl dvě hrnčířské pece. Pro hrnčířské výrobky snad bylo využíváno i zdejší naleziště grafitu. Valy hradiště jsou ještě dnes velmi dobře patrny a model hradiště je umístěn ve strakonickém muzeu, obraz s vypodobněním hradiště by měl být údajně umístěn v obřadní síni obecního úřadu v Katovicích.. Hradiště zaniklo zřejmě za nástupu vlády Přemyslovců, kdy vznikaly při řece Otavě nové hrady, konkrétně u nás Prácheň. Poprvé je v roce 1859 popsal zakladatel moderní české archeologické vědy a první profesor archeologie na pražské univerzitě Jan Erazim Vocel (1802 - 1871) jako hradiště a valy na Kněží hoře u Katovic.     

    Snad nepřístupnost hory ze strany od Otavy spolu s církevními majiteli a jejich opatrným hospodařením nám zachovaly na vrcholu a svazích Kněží hory původní teplomilnou doubravu obsazenou hlavně duby a některými specifickými rostlinami, které jsou pro tato bylinná společenství charakteristická. Složení zdejšího roslinného společenstva je natolik zajímavé, že jej uvádím jako odkaz na celodenní botanickou vycházku s panem Chánem dne 26.5.2001.

    Další ze zajímavostí Kněží hory u Katovic jsou zdejší pozůstatky důlní těžby grafitu. Grafit je zde vázán v pararulách s občasnými peckami křemene nebo vápence. Tomu se také přizpůsobilo rostlinné společenství. Zkušebně se zde začalo těžit po roce 1903. Oficiálně však byl důl na tuhu otevřen roku 1913 a po tomto období dosahoval až 500 tun grafitové suroviny ročně.. Zdejší grafit však nedosahoval kvalit pro tužkařský průmysl a proto byl využíván hlavně ve Škodovce v Plzni pro výmaz slévárenských forem. Těžba zde byla otevřena ve 3 štolách, z nichž se zachovaly v přijatelném stavu pouze dvě. Grafit byl dopravován od štol lanovkou přes řeku do malé zpracovny, na jejímž místě stojí dnes rodinná vilka. Základy pilířů lanovky jsou patrny kousek pod spodní štolou. První štola se rozvětvuje po několika krocích na levou a pravou větev. Pravá větev zakrátko končí nerubanou stěnou. Levá větev je z části zavalená a do dalších prostor je možno proniknout asi 8 m dlouhou plazivkou. Potom je již dostatek prostoru, aby se člověk postavil a prohlédl si celé důlní dílo. Za plazivkou dochází opět k rozvětvení na levou a pravou větev, z nichž levá větev opět končí závalem, pravá větev pak odbočuje do míst, kde je ukončena štachtou vedoucí vzhůru a spojující první štolu se štolou druhou. Šachta je asi 8 m vysoká a na jejím dně je dříví, větve aj. Zřejmě jsou to pozůstatky po návštěvnících, kteří se snažili tuto šachtu přejít. Druhá štola je umístěna nad štolou první, snad jen vchod je více doprava a vstup do ní je možný pouze po čtyřech. I tato šachta se rozvojuje na levou a pravou větev. Levá větev pokračuje jen krátce a končí závalem. Pravá větev je prostorná se dvěma výklenky. Dalo by se říci bez nebezpečí, avšak právě za těmito výklenky s prostornou plošinou se skrývá již zmiňovaná šachta spojující štolu 2 se štolou 1. Za šachtou štola mírně zabočuje doprava a končí nerubanou stěnou. Třetí štolu jsem nemohl dlouhá léta nalézt, až při jedné výpravě jsem si všiml asi 10 m nad druhou štolou díry tak pro silnějšího člověka, směřující do hory a jdoucí ve směru propadlé půdy (jáma asi 4 x 4 m). Zde je asi pozůstatek po 3. štole. Celková délka chodeb v Kněží hoře se odhaduje na 60 m (domnívám se ale, že chodby za závaly ještě pokračují). Tedy žádné velké důlní dílo. Avšak i přesto je nutno vyzvat návštěvníky, které tyto chodby zlákají, k velké opatrnosti. Hora žije, jak dosvědčují závaly a propadlý strop třetí štoly. Rovněž i šachta mezi první a druhou štolou si vyžádala svou lidskou daň a nelze toto nebezpečí podceňovat. Pro důlní badatele uvádím stručný nákres šachet v Kněží hoře, tak jak jsem je sám zjistil. V celém důlním díle se můžeme setkat s valouny křemene, rulou, lesklou břidlicí a hlavně grafitem v šupinkové formě . Tím je zde prostoupen snad každý kámen, a tak když důl opustíme, odneseme si jeho část na oblečení i rukou.

    Jinou zajímavostí, která se u Kněží hory nalézá, je starý kamenný most vedoucí kdysi přes Březový potok. O tomto mostě jsem se rozepsal v části mosty na Strakonicku. Naposledy jsme jej navštívili s botanickou vycházkou p. Chána 26.5.2001.