Pískovny v okolí města Strakonic.

    Pokud procházíme okolí Strakonic, nemůžeme nevědět o strakonických pískovnách. Dříve bývalo pískoven, štěrkoven a cihelen v blízkosti Strakonic více. Cihelna se nalézala třeba nedaleko řepické železniční zastávky, v Habeši  nebo v nedalekých Mutěnicích. Písek se naproti tomu těžil v pískovně V Holi nebo za nádražím ČD. Hrubý říční písek se získával v pískovně u obce Slaník  nebo nedaleko Sedlíkovic. Občas si obyvatelé vypomohli při stavbě svých domů a jiných nemovitostí prostým vybíráním říčních náplav u Otavy či Volyňky. Za strakonické pískovny vděčíme aluviálním náplavám vznikajícím v průběhu třetihor a čtvrtohor při krajích velkého jezera a posléze při meandrech prapředků našich současných řek. Podle uložení materiálu, jeho hrubosti a vzdálenosti od dnešního toku a podle zpráv z historie můžeme o pískovnách za nádražím a V Holi usuzovat, že vznikly jako starší aluviální plošiny při březích jezera či později široké řeky, pískovny u Sedlíkovic a Hajské pak jako mladší sedimenty vznikající při ustupující řece. Mladší usazeniny při řece byly lidmi využívány jak pro stavební materiál, tak k těžbě zlata, o čemž nás přesvědčují četné sejpy při březích řeky Otavy, Volyňky nebo i na místech od nynějšího toku dosti vzdálených, jako například u Pracejovic, Hajské atd. S těžbou písku se pokračovalo i v minulém století, avšak v 80. letech došlo k ukončení těžby v pískovně za nádražím. Pískovna pak byla krátkou dobu využívána pro odstavení různých strojů nebo železničních svršků. Později se v ní provedla podivná skrývka a byly navezeny haldy materiálu. Ten je v současné době v západní části pískovny zarostlý ruderálním rostlistvem a křovinami. Těžba v pískovně V Holi pokračovala dál, avšak i ta byla v 90. letech na čas zastavena. Některé těžební jámy byly využity jako odkladiště domovního odpadu a posléze zavezeny. V současné době probíhá těžba písku pouze v největší jámě V Holi, i když ne již v tom rozsahu, jako v minulých letech.

Pískovna za nádražím ČD Strakonice.
V čem je pískovna za nádražím pozoruhodná? Už jenom tím, že v jejím prostoru můžeme najít suchomilné druhy rostlin a živočichů. Rostlinstvo bylo popsáno při botanických vycházkách s panem Chánem (III), a tak bych zde chtěl jen stručně popsat živočišstvo zde žijící. Pískovna ožívá drobnými živočichy již na jaře. Od v prvních dnů měsíce března můžeme na sluncem osvícených stráních spatřit rychlý pohyb. Pokud budeme trpěliví, dočkáme se toho, že uvidíme zajímavé brouky. Nejčastěji to bude svižník polní, lesní a občas uvidíme i svižníka lesomila(?). Svižníci na sebe upozorní rychlým pohybem a pokud se přiblížíme blíže, svižník nejspíše popolétne o pár metrů dále. V písku se také často setkáme s mrchožroutem rodu Thanatophilus nebo s pobíhajícím kvapníkem plstnatým. Časté jsou v písku kutající chluponožky chrastavcové a na předělu spatříme číhající kutilku. V souvislosti s těmito "včelami samotářkami" se můžeme setkat s podivným zástupcem dvoukřídlého hmyzu, dlouhososkou. Tato "moucha" mám svým způsobem letu připomíná kolibříka hmyzí říše - motýla dlouhozobku. Ale na rozdíl od tohoto motýla je dlouhososka parazitickým druhem, jejíž larvy žijí právě u zemních včel.   Pavoučí fauna je nejčastěji zastoupena slíďáky. Později, asi tak koncem května, svižníci a mrchožrouti zmizí a zůstávají jen samotářské chluponožky. Mimo prosluněné stráně v suchomilném rostlinstvu, zvláště když kvete východní část pískovny, dojde k rozhojnění různých druhů motýlů. Jedním z nejnápadnějších druhů je snad okáč bojínkový nebo bělásek ovocný. Okáčů tady potkáme více druhů, stejně tak jako různé druhy modrásků. Zvlášností mezi motýly je pak občasný průlet otakárka fenyklového nebo některého motýla z rodu perleťovců. Potkat tu můžeme však i bekyni velkohlavou nebo teplomilnou vřetenušku obecnou. Pokud se podíváme pozorně na vyskytující se rostlinu  kerblík, můžeme zde najít kněžici páskovanou a nebo páteříčka červeného či páteříčka černavého. Největší překvapení mne však čekalo v západní části pískovny, kde jsem na vratiči obecném nalezl štítonoše zeleného. Tento brouk se má údajně vyskytovat po území celé republiky, ale dosud jsem jej na Strakonicku viděl velmi málo. Co se týče měkkýšů, je území pískovny v jejím centru na ně chudé. Přímo v centru pískovny přežívá kupodivu jeden ze suchomilných měkkýšů - suchomilka obecná. Je zde zastoupena v středně silné populaci, a to pouze na malé části pozemku. V místech, kde se pískovna stýká s okolními pozemky, můžeme zde spatřit skleněnku průsvitnou na rostlinstvu, pod kameny pak vrásenku okrouhlou, vlahovku narudlou, skelnatku trávní a různé druhy slimáčků. Při troše štěstí zde můžete spatřit užovku obojkovou, kterou jsem zde viděl tento rok (2002). Poslední zmínkou k fauně by byl již dnes neexistující výskyt břehule říční (ptáka podobného jiřičce), a to jak přímo v centru pískovny, tak i v malé pískovně východně za tratí Strakonice - Březnice.
Podivný osud pískovny a přežívající rostlinné a živočišné druhy nás nutí k zamyšlení. Tato flóra a fauna se dokázala vypořádat s extrémními teplotními a potravními problémy. Dokáže se vyrovnat i s terénní tratí pro cyklotrial, který se zde ve svazích rozvíjí. Ale největším nebezpečím pro tuto lokalitu asi je odpad z lidské činnosti, domácností a lidská nepořádnost. Pro toto území je přízančné, že pokud jej procházíme, takřka nic při prvním pohledu nevidíme, ale po zastavení a bližším pohlédnutí zjistíme, že zdání klame. A přitom k tomu, aby se zde nynější flóře a fauně dobře dařilo, by stačilo velmi málo, uklidit si po sobě a co si tam přineseme nebo dovezeme, také si vzít zpět. Příroda se postará o zbytek.

Pískovna při silnici do Drachkova.
Pokud se vydáme po silnici do obce Drachkov a dojedeme takřka na konec zahrádkářské kolonie jihozápadně od Strakonic, narazíme po levé straně silnice na odbočku do jedné z největších pískoven při Strakonicích. Leží nedaleko míst označovaných na mapě jako V Holi. Pískovna samotná nás překvapí svou rozlehlostí a místy zajímavými přechody do okolního lesa. Právě tyto přechody poskytují podmínky pro výskyt rozmanitých živočichů. Namátkou uvedu několik zajímavostí. Snad nejvíce nás zaujmou hnízda břehule říční v pískových stěnách. Pokud se sem vypravíme brzy na jaře, můžeme zde poslouchat "zpěv" kuňky obecné a při troše štěstí ji i spatřit v zatopené části pískovny. Také se zde na jaře hojně vyskytují rozličné druhy potápníčků a potápníků. Na souši nás zaujmou svým rychlým pohybem v centru pískovny svižníci polní. Při již zmíněných přechodech do okolního porostu a lesa se objevují i měkkýši, jako např. hlemýžď zahradní, páskovka keřová, skelnatka průsvitná, vrásenka okrouhlá, plzák hnědý. Nedaleko váhy na výsypce stavebního materiálu najdeme rovněž hlemýždě zahradního, páskovku keřovou, suchomilku obecnou a z nahých měkkýšů pak plzáka lesního či španělského a různé rody slimáčků. V okolí této pískovny je několik podobných jam po těžbě písku. Potkává je však osud skládek, a tak živočichové v nich žijící postupně ubývají. Snad nejvíce je to možno pozorovat na úbytku hnízd břehule říční. Pamatuji si, že počátkem 90. let 20. století byla tato hnízdiště uváděna jako rarita v bývalém Československu. Nevím, jak je to dnes, ale faktem je, že zavážením těchto jam a nevhodnou těžbou písku tato hnízdiště ubývají. Zdá se, že strakonické pískovny a jejich obyvatele čeká neradostný osud. Přitom se domnívám, že samotné umístění těchto pískoven by mohlo být podnětem k vybudování oddechových a rekreačních zón pro strakonické obyvatele. Zatím zde ještě zajímavé rostliny a živočichové žijí.