| Když přijde potopa, je to hrůzná věc. Zahltí celé mé tělo černou špínou, která se jen těžko dostává ven. Nedá se s ní nic, vůbec nic dělat... Kdysi byla v mém těle krásná růže, která rostla a rostla a těšila se z krásného života, neměla starosti, těšil ji svět. Teď, přišly mraky, neshody a neporozumění. Hádky a pláč. Růži se změnil život. Zhroutil se jí svět. Přestala věřit. Na těle ji narostly, na důkaz nevěřícnosti, trny. Kdo se snažil jí zlákat, aby věřila, toho trnem udeřila. Bála se a bála. Byla v těle sama s tím hnusným bahnem, kterým si mě přikryl Ty. Ty, který si mě podvedl, zneužil a využil mé důvěry. Má krásná růže, ta červená kráska, teď ve mne umírá. Srdce jí nedokáže pomoct. Oba se topí v kalu. Zneužít člověka, lhát mu, je to nejhorší, co jsi mohl udělat... Proč? Proč jsi zradil růži, která Ti chtěla vonět a nosit plody naší lásky? Chtěla Tě hladit dotykem a hrát si s Tvými vlasy, chtěla abys o ni pečoval a hýčkal ji. Tak teda proč? |
| Jo, když přijde potopa a zahltí celé tělo, zahltí i srdce a lidumilnou růži, která kdysi věřila, je to hrůzná věc...
|
|