|
*CHOV RHODÉSKÉHO RIDGEBACKA
 |
|
JÁ,
VAŠE NOVÉ ŠTĚŇÁTKO-FENKA |
Tak jste si mě přinesli domů. Říkám
domů, protože tohle bude na několik dalších let i můj domov. Tak se starejte, ať
se mi tu líbí. Já se Vám za to odměním láskou, věrností a dobrou náladou.
Jsem holka. Dobře jste si vybrali. Holky jsou jasně lepší. Jsme jemné a přítulné
krasavice. Neděláme takové ošklivé věci jako psi, značkovat si stromečky ve vaší
zahradě a taky neběháme za každou fenkou v okolí. Prý jsme dokonce lepší
hlídači, protože máme mateřské ochranitelské instinkty ke své lidské smečce. A
to hárání? S tím se nadělá. Vždyť je to jen dvakrát do roka po dobu asi 14 dnů,
kdy nás musíte lépe hlídat. Prostě holky jsou bezva.
Taky jste si jistě všimli, když jste si mě brali od mámy, že jsem fit. Mám jasné
oči, lesklou srst, pohybuji se s grácií malého štěněte a má stolice? Prostě
pohádka.
Taky už mám svůj vlastní očkovací průkaz.To koukáte co? Tam mi pan doktor bude
zapisovat všechna očkování a odčervení. Vy si tam zapište své jméno a adresu, a
taky mé jméno. Jak mi to vlastně chcete říkat? Hlavně ať to je pěkně zvučný
jméno, abych na něj dobře slyšela, když na mě budete volat, že mi chcete dát
piškot. Taky se tam dočtete telefon na mé bývalé chovatele, kdybyste se
potřebovali na něco zeptat, nebo abych jim mohla zavolat, když se mi bude
stýskat.
Tak jsem se tady rozhlídla, a myslím, že se mi tu bude líbit. Máte tady prima
boty na kousání, pár kytek k hrabání jsem tady taky zahlídla a nějakej ten kabel
od elektriky tu snad taky najdu. Počkat! No, to je tedy podraz. Kam to všechno
uklízíte? Vám tedy ještě někdy něco řeknu. Jé! Hračka! Ta je pro mě? Tu můžu
kousat? Tak jo. Beru to zpět. Jste prima.
A teď bych prosila ukázat můj pelíšek. Hm, pěkně stranou, netáhne tu, nikdo mi
tu nebude šlapat na packy, a není z proutí. Já se totiž nedokážu ovládnout a
hned bych ten proutěný koš rozkousala. A to je moc nebezpečné. Může mi kousek
proutí v bříšku propíchnout žaludek.
To je jako s kostma. Nesmím ty, co se štípaj. Na kousání mi můžete kupovat
umělé. Jsou z bůvolí kůže, alespoň se to říká. Taky si tak čistím zuby. K jídlu
mi dávali granulky. Ty miluju. Dostávali jsme je namočený v teplé vodě. Až budu
větší budu je kousat suché. Na tom pytli bylo napsáno NUTRI CAN puppies.
Dostávali jsme je čtyřikrát denně.
Od čtyř měsíců mi dávejte třikrát, od půl roku dvakrát a od roku už jen jednou
denně večer. Jinak mi
můžete jako pamlsek nabídnout třeba tvaroh, sýr, jablko, piškotky, tvrdý chleba
a rohlík, ty nám doma nosila máma. Kradla je koníkům. To bylo bezva. Taky nám
dávali mlíko od kravičky, čerstvě nadojený, to Vy ale asi nemáte. To z krabice
nechci, potom bych měla průjem.
Hlavně žádný Vaše zbytky i kdybych se neovládla a žebrala. Máma mi říkala, že se
to nedělá, ale to víte, když to tak voní. Nebylo by mi dobře.
Já můžu někdy taky marodit, stejně jako Vy. To pak se mnou jděte rychle k panu
doktorovi.
A jak poznáte, že mi není dobře? Budu se chovat jinak. Například nebudu chtít
jíst, budu mít problémy s vyměšováním, nebudu si hrát, nebudu pít, nebo naopak
budu pít moc, nebudu chtít běhat, bude mě bolet, když mě promasírujete, budu
pořád polehávat a spát.
Budu mít výtok z očí, nosu, nebo uší, teplý, suchý nos a matnou srst.
Pak mi změřte teplotu, má být 38,2 až 39°C. Teplota 40°C je již zvýšená. Měří se
mi v zadečku. Bacha na teploměr, ať Vám ho nespolknu. Taky mi můžete
zkontrolovat puls na vnitřní straně stehna. Má být 60 až 90 tepů za minutu. A
ještě si poslechnout jak dýchám. V klidu asi 10 až 30 dechů za min. je v
pořádku.
Než se vydáte k panu doktorovi, pokud budete mít čas, pokuste se mě přemluvit,
abych se Vám vyčůrala do mističky. Pana doktora nevím proč, zajímají psí
loužičky. Tak ať má radost.
Pravidelně mě u něj nechávejte očkovat, máte v mém oč.průkazu napsané kdy. Také
je třeba mi dávat tabletky na odčervení, nejlépe 4x ročně, nevíte co kde olíznu.
Občas vyčistit ouška, pozor ne moc hluboko. Také drápky pokud neběhám po tvrdém
a sama si je neobrousím, je třeba nechat u pana doktora zastříhnout. Srst stačí
pravidelně čistit buď kartáčem, nebo se prodává taková rukavice a otřít vlhkým
hadrem. Kontrolujte mi zoubky, někdy můžeme mít zubní kámen. A taky v zimě, když
sypou chodníky solí, pozor na packy. Stačí mi je namazat před procházkou krémem.
Tak vy jste teď moje rodina. Hm . Vás si dobře očuchám a za chvíli Vás všechny
rozpoznám. Tak mi to moc nekomplikujte cizíma lidma. A ať na mě hlavně nesahaj.
A prosím dávejte pozor na malé děti. Jestli mě neuhlídáte a oni mě praští, tak
jim to vrátím, až vyrostu. Až budu dospělá a velká, tak snesu lecos, ale teď si
mě hlídejte.
Ještě nevím jestli ráda jezdím autem, ale jestli budu blinkat , tak se mi to
určitě líbit nebude. To mi dejte raději prášek jako dětem. Ale, pokud budu
jezdit často, tak si zvyknu.
Taky byste mi měli pořídit obojek a vodítko. Musím si na něj brzo zvyknout,
abych s Vámi mohla chodit na procházky. Žádný násilí, hezky mě na něj zvykejte
pomaloučku. Nechte mě napřed jen s obojkem, potom připněte vodítko a teprve po
čase mi určujte, kam se půjde. Nechci s Vámi hrát přetahovanou, zatím máte větší
sílu. Raději jednou škubnout, než se hodinu přetahovat.
Jó, a taky mám zatím karanténu. Nemáte mě vodit tam, kde je hodně pejsků, a tedy
taky hodně psích hovínek, abych něco nechytla. Teprve po třetím kompletním
očkování můžu běhat kde chci a hrát si s ostatními pejsky. Já už se tak těším.
To víte jsem z početné rodiny.
Doma jsem si měla pořád s kým hrát. Ale, alespoň si zatím na sebe pořádně
zvykneme.
Měli bychom si domluvit společné povely . Tak například. Když se najím, nebo
probudím, je to povel pro Vás, že chci vyvenčit. Když Vy zavoláte: to je fuj, je
to povel pro mě, že věc, která mě zrovna zajímá se Vám nelíbí, a tak mám počkat,
až se nebudete dívat.
Když já půjdu ke dveřím, znamená to, že musím ven, protože mám dohodnutou
schůzku s kámošem od vedle a když Vy mi řeknete sedni, nebo lehni, mám si udělat
pohodlí, protože Vy si myslíte, že mě bolí nohy. Co mě tedy fakt nebaví, když
řeknete zůstaň. Mám zůstat a přitom Vy ode mě odcházíte. Zkusím to vydržet, ale
ne že mě tam zapomenete. Za tohle příkoří, bych prosila kompenzaci, ve formě hry
na aport. Jo, to mě baví.
S přehledem se naučím slyšet na přivolání, když koupíte dost piškotů. Prostě
chce to
naučit se správně intonovat a šišlat, neměnit povely a být vnímavý k mým povelům
.
Pak si bez problémů porozumíme. Nejsem zrovna příznivcem drezury na psím
cvičišti, a už vůbec nechci dělat zadržení na rukáv. Já mám v genech po předcích
kořist vystopovat a obklíčit a ne napadnout. Jsem prostě přirozeně inteligentní
krasavice .
Tak, pro začátek jsem Vám toho řekla až dost. Zbytek ukáže čas.
Uááá. Já bych spala , až bych brečela. Nedivte se! Tolik nových dojmů. Prosím ,
prosím nenechávejte mě samotnou. Ne, že bych se snad bála, my velký holky se
ničeho nebojíme, ale aby mi Vás někdo nevzal, musím si Vás teď hlídat. Ne, do
postele fakt nepůjdu, stačí, když mi dáte pelíšek k ní a občas, kdybych měla zlý
sny, tak mě pohlaďíte.
Takže pac a pusu a dobrou noc.
Vaše nejlepší přítelkyně.
|
|
|
JÁ, VAŠE NOVÉ ŠTĚŇÁTKO-PEJSEK |
Tak jste si mě přinesli domů. Říkám
domů, protože tohle bude na několik dalších let i můj domov. Tak se starejte, ať
se mi tu líbí. Já se Vám za to odměním láskou, věrností a dobrou náladou.
Jsem kluk. Dobře jste si vybrali. Kluci jsou jasně lepší.
Jsou s námi menší starosti.
Nemáme ty svý dny, jako holky. Říká se tomu hárání. Já nevím, co s tím
dospělí psi tolik nadělaj.
Přý až vyrostu, bude se mi to taky líbit. No, uvidíme.
Každopádně jsme silnější osobnosti. Taky jsme větší a máme větší sílu.
Prostě pes je PES.
Taky jste si jistě všimli, když jste si mě brali od mámy, že jsem fit. Mám jasné
oči, lesklou srst, pohybuji se s grácií malého štěněte a má stolice? Prostě
pohádka.
Taky už mám svůj vlastní očkovací průkaz.To koukáte co? Tam mi pan doktor bude
zapisovat všechna očkování a odčervení. Vy si tam zapište své jméno a adresu, a
taky mé jméno. Jak mi to vlastně chcete říkat? Hlavně ať to je pěkně zvučný
jméno, abych na něj dobře slyšel, když na mě budete volat, že mi chcete dát
piškot. Taky se tam dočtete telefon na mé bývalé chovatele, kdybyste se
potřebovali na něco zeptat, nebo abych jim mohl zavolat, když se mi bude
stýskat.
Tak jsem se tady rozhlíd, a myslím, že se mi tu bude líbit. Máte tady prima
boty na kousání, pár kytek k hrabání jsem tady taky zahlíd a nějakej ten kabel
od elektriky tu snad taky najdu. Počkat! No, to je tedy podraz. Kam to všechno
uklízíte? Vám tedy ještě někdy něco řeknu. Jé! Hračka! Ta je pro mě? Tu můžu
kousat? Tak jo. Beru to zpět. Jste prima.
A teď bych prosil ukázat můj pelíšek. Hm, pěkně stranou, netáhne tu, nikdo mi
tu nebude šlapat na packy, a není z proutí. Já se totiž nedokážu ovládnout a
hned bych ten proutěný koš rozkousal. A to je moc nebezpečné. Může mi kousek
proutí v bříšku propíchnout žaludek.
To je jako s kostma. Nesmím ty, co se štípaj. Na kousání mi můžete kupovat
umělé. Jsou z bůvolí kůže, alespoň se to říká. Taky si tak čistím zuby. K jídlu
mi dávali granulky. Ty miluju. Dostávali jsme je namočený v teplé vodě. Až budu
větší budu je kousat suché. Na tom pytli bylo napsáno NUTRI CAN puppies.
Dostávali jsme je čtyřikrát denně.
Od čtyř měsíců mi dávejte třikrát, od půl roku dvakrát a od roku už jen jednou
denně večer. Jinak mi
můžete jako pamlsek nabídnout třeba tvaroh, sýr, jablko, piškotky, tvrdý chleba
a rohlík, ty nám doma nosila máma. Kradla je koníkům. To bylo bezva. Taky nám
dávali mlíko od kravičky, čerstvě nadojený, to Vy ale asi nemáte. To z krabice
nechci, potom bych měl průjem.
Hlavně žádný Vaše zbytky i kdybych se neovládl a žebral. Máma mi říkala, že se
to nedělá, ale to víte, když to tak voní. Nebylo by mi dobře.
Já můžu někdy taky marodit, stejně jako Vy. To pak se mnou jděte rychle k panu
doktorovi.
A jak poznáte, že mi není dobře? Budu se chovat jinak. Například nebudu chtít
jíst, budu mít problémy s vyměšováním, nebudu si hrát, nebudu pít, nebo naopak
budu pít moc, nebudu chtít běhat, bude mě bolet, když mě promasírujete, budu
pořád polehávat a spát.
Budu mít výtok z očí, nosu, nebo uší, teplý, suchý nos a matnou srst.
Pak mi změřte teplotu, má být 38,2 až 39°C. Teplota 40°C je již zvýšená. Měří se
mi v zadečku. Bacha na teploměr, ať Vám ho nespolknu. Taky mi můžete
zkontrolovat puls na vnitřní straně stehna. Má být 60 až 90 tepů za minutu. A
ještě si poslechnout jak dýchám. V klidu asi 10 až 30 dechů za min. je v
pořádku.
Než se vydáte k panu doktorovi, pokud budete mít čas, pokuste se mě přemluvit,
abych se Vám vyčůrala do mističky. Pana doktora nevím proč, zajímají psí
loužičky. Tak ať má radost.
Pravidelně mě u něj nechávejte očkovat, máte v mém oč.průkazu napsané kdy. Také
je třeba mi dávat tabletky na odčervení, nejlépe 4x ročně, nevíte co kde olíznu.
Občas vyčistit ouška, pozor ne moc hluboko. Také drápky pokud neběhám po tvrdém
a sama si je neobrousím, je třeba nechat u pana doktora zastříhnout. Srst stačí
pravidelně čistit buď kartáčem, nebo se prodává taková rukavice a otřít vlhkým
hadrem. Kontrolujte mi zoubky, někdy můžeme mít zubní kámen. A taky v zimě, když
sypou chodníky solí, pozor na packy. Stačí mi je namazat před procházkou krémem.
Tak vy jste teď moje rodina. Hm . Vás si dobře očuchám a za chvíli Vás všechny
rozpoznám. Tak mi to moc nekomplikujte cizíma lidma. A ať na mě hlavně nesahaj.
A prosím dávejte pozor na malé děti. Jestli mě neuhlídáte a oni mě praští, tak
jim to vrátím, až vyrostu. Až budu dospělý a velký, tak snesu lecos, ale teď si
mě hlídejte.
Ještě nevím jestli rád jezdím autem, ale jestli budu blinkat , tak se mi to
určitě líbit nebude. To mi dejte raději prášek jako dětem. Ale, pokud budu
jezdit často, tak si zvyknu.
Taky byste mi měli pořídit obojek a vodítko. Musím si na něj brzo zvyknout,
abych s Vámi mohl chodit na procházky. Žádný násilí, hezky mě na něj zvykejte
pomaloučku. Nechte mě napřed jen s obojkem, potom připněte vodítko a teprve po
čase mi určujte, kam se půjde. Nechci s Vámi hrát přetahovanou, zatím máte větší
sílu. Raději jednou škubnout, než se hodinu přetahovat.
Jó, a taky mám zatím karanténu. Nemáte mě vodit tam, kde je hodně pejsků, a tedy
taky hodně psích hovínek, abych něco nechyt. Teprve po třetím kompletním
očkování můžu běhat kde chci a hrát si s ostatními pejsky. Já už se tak těším.
To víte jsem z početné rodiny.
Doma jsem si měl pořád s kým hrát. Ale, alespoň si zatím na sebe pořádně
zvykneme.
Měli bychom si domluvit společné povely . Tak například. Když se najím, nebo
probudím, je to povel pro Vás, že chci vyvenčit. Když Vy zavoláte: to je fuj, je
to povel pro mě, že věc, která mě zrovna zajímá se Vám nelíbí, a tak mám počkat,
až se nebudete dívat.
Když já půjdu ke dveřím, znamená to, že musím ven, protože mám dohodnutou
schůzku s kámošem od vedle a když Vy mi řeknete sedni, nebo lehni, mám si udělat
pohodlí, protože Vy si myslíte, že mě bolí nohy. Co mě tedy fakt nebaví, když
řeknete zůstaň. Mám zůstat a přitom Vy ode mě odcházíte. Zkusím to vydržet, ale
ne že mě tam zapomenete. Za tohle příkoří, bych prosil kompenzaci, ve formě hry
na aport. Jo, to mě baví.
S přehledem se naučím slyšet na přivolání, když koupíte dost piškotů. Prostě
chce to
naučit se správně intonovat a šišlat, neměnit povely a být vnímavý k mým povelům
.
Pak si bez problémů porozumíme. Nejsem zrovna příznivcem drezury na psím
cvičišti, a už vůbec nechci dělat zadržení na rukáv. Já mám v genech po předcích
kořist vystopovat a obklíčit a ne napadnout. Jsem prostě přirozeně inteligentní
krasavec.
Tak, pro začátek jsem Vám toho řekl až dost. Zbytek ukáže čas.
Uááá. Já bych spal , až bych brečel. Nedivte se! Tolik nových dojmů. Prosím ,
prosím nenechávejte mě samotnýho. Ne, že bych se snad bál, my velký kluci se
ničeho nebojíme, ale aby mi Vás někdo nevzal, musím si Vás teď hlídat. Ne, do
postele fakt nepůjdu, stačí, když mi dáte pelíšek k ní a občas, kdybych měl zlý
sny, tak mě pohlaďíte.
Takže pac a pusu a dobrou noc.
Váš nejlepší přítel. |
|