JIŘINKY

Hlízy jiřinek vysazujeme od druhé poloviny dubna na slunné místo. Typ půdy není pro jiřinky rozhodující, ale každoročně před výsadbou přidáváme na 1 m² záhonu 50 g kombinovaného hnojiva (Cererit, Synferna ) a 200 g vápence. Pokud vysazujeme víceleté hlízy, je nezbytné jejich rozdělení. Není vhodné vysazování velkých shluků hlíz, z nichž narůstají obrovské keře s mnoha lodyhami, které si vzájemně stíní. Vysazovaná hlíza má mít pouze jeden živý „krček“ a k němu náležející počet kořenových bulviček (jedna až deset). Jednotlivé odlomené bulvičky bez části dělivého pletiva krčku nejsou schopny vytvořit rostlinu. Shluky hlíz s více krčky rozdělujeme několik dní před výsadbou roztrháním. Hlízy, zejména v oblasti krčků nesmíme příliš poškodit. Poraněná místa zasypeme mletým dřevěným uhlím. Vrchol hlízy musí být při sázení zakryt vrstvou 10 - 15 cm zeminy. Nízké odrůdy sázíme jen do hloubky 10 cm. Hustota výsadby závisí na velikosti odrůdy. Zejména při skupinových výsadbách musíme jednotlivým rostlinám zajistit dostatečné osvětlení. U nejnižších typů je minimální vzdálenost 40 - 60 cm, u vyšších 80 - 100 cm podle šířky odrůdy. Hustě nasázené jiřinky špatně kvetou a jsou napadány houbovými chorobami. Ihned po výsadbě hlízy dostatečně zalijeme, aby voda pronikla až do oblasti vznikajících kořenů. Kvalitní jiřinkový keř je vytvořen pouze 3 - 4 hlavními lodyhami. Někdy z hlízy vyroste i více vrcholů, ale slabší, nadbytečné lodyhy ihned po vyrašení opatrně vytrhneme ze země (nikoliv odstřihneme nad zemí).

Během vegetace již nepřihnojujeme a jen v případě mimořádného sucha jednorázově vydatně zalijeme. Vysoký obsah dusíku i vody v půdě jsou pro dobré kvetení nežádoucí. Předností jiřinek je jejich značná odolnost vůči chorobám a škůdcům. Citlivost jednotlivých odrůd k onemocněním je rozdílná a výskyt chorob i škůdců je závislý na průběhu počasí určitého roku a pěstebních podmínkách. Nejzávažnějšími chorobami jsou virová onemocnění, která se projevují různými deformacemi a mozaikami na listech nebo chorobným žíháním květů. Virózy jsou v porostech přenášeny mšicemi a třásněnkami a jsou u nemocných jedinců neléčitelné. Z houbových chorob je významná Entyloma dahli, která se projevuje náhlým flekovitým zasýcháním částí listů. Příznaky se většinou objevují až v druhé polovině vegetace a při vlhku se velmi rychle šíří. Jedinou spolehlivou ochranou je postřik rostlin před vypuknutím choroby (konec července) 0,2 % přípravkem Sportak 45 EC nebo Sportak Alpha. V případě objevení choroby postřik opakujeme. Ošetřeny musí být hlavně spodní, nejstarší listy uvnitř rostliny. Z živočišných škůdců jsou nebezpeční křísové a klopušky, zejména v horkých létech. Rostliny mohou poškozovat tak silně, že poupata zaschnou a vůbec nevykvetou. Jedná se o drobný hnědozelený, rychle létající hmyz, který zjistíme při zatřesení s rostlinou. Spolehlivě jej likviduje 0,05 % postřiku Decisu EC nebo Karate EC. Oba přípravky jsou relativně neškodné pro včely a likvidují i třásněnky a mšice, což jsou delší škůdci jiřinek a přenašeči viróz.

Jiřinky na zahradě jsou významnou květinou k řezu květních úborů. Pro řez jsou vhodné odrůdy s dlouhou stopkou s menším květenstvím. Úbory řežeme nejlépe v ranních hodinách, kdy jsou svěží. Zavadlé nebo již překvetlé úbory nemají ve váze trvanlivost. Musíme-li přepravovat řezané jiřinky bez vody, pečlivě je celé zabalíme do papíru a nevystavujeme slunci. Před umístěním do vany zakrátíme stonky šikmým ostrým řezem (ne nůžkami) o 2 cm a ihned vložíme do chladné vody. Ponořeno má být pouze 5 cm stonku, aby nedocházelo k hnití vyšších, měkčích částí stonku. Trvanlivost řezaných jiřinek ve váze se liší podle odrůdy, teploty místnosti i stavu úboru v době řezu a během transportu. Pro zvýšení trvanlivosti doporučuji používat přípravky na prodloužení životnosti řezaných květin.

Pokud na zahrádce květy řezat nechceme, je vhodné odstraňovat nevzhledné zbytky odkvétajících úborů a zejména semeníky i se stopkami. Zlepšíme tím nejen estetický vzhled rostlin, ale vydatně podpoříme tvorbu nových poupat a bohatost kvetení.

V zahradách můžeme jiřinky vysazovat řadu let ne stejné místo, což je veliká přednost oproti jiným květinám. Podmínkou je každoroční základní hnojeni a hlavně vyvápnění záhonu před výsadbou. Z pozemku musíme pečlivě odstraňovat všechny zbytky listů i lodyh jiřinek čímž je chráníme před šířením entylomy. Pod jiřinky je možno na podzim zapravit jakýkoliv hnůj nebo na jaře zlepšit půdu přidáním kompostu, který ale nesmí obsahovat zbytky jiřinkových rostlin. V případě použiti chlévské mrvy nepřidáváme v následujícím roce minerální hnojiva, ale pouze vápenec.