LEKNÍNY

Málokterá zahrada je úplná bez vodní plochy, která ji prosvětlí a ozvláštní, navíc potěší ucho zurčením, pleskáním nebo šploucháním a celý pobyt na zahradě zpříjemní i tím, že výrazně zvyšuje vlhkost ovzduší. Kolik dalších rostlin dokáže tak jako lekníny kvést třeba i půl roku! první leknínový květ se v mimořádně teplém jaru objevuje už od začátku dubna. Pokud nepřijdou podzimní mrazíky, lze květy uvidět ještě v listopadu.

Už při plánování velikosti a umístění nádrže záleží na celkovém pojetí, jaké si majitel zahrady vysní. Může být jak poklidným zrcadlem, tak dramatickým jevištěm s vodopády, vodotrysky, peřejemi, kaskádami, skalami a ostrovy. To vše je třeba uvážit spolu s velikostí nádrže. Velikost nádrže by měla odpovídat především rozloze celé zahrady a zabírat asi její čtvrtinu až šestinu. Důležitý je i dostatek vody. Aby lekníny, stulíky a další vodní, bažinné a vlhkomilné rostliny efektně kvetly, potřebují pravidelně především 4-8 hodin denního svitu, správné umístění a kvalitní hnojení. Nejlépe se také osvědčila hloubka vody 80 cm, spojená s dostatkem živin.

Poupata leknínu se vyvíjejí pod vodou, pokud tam přežijí i zimu, poznají se podle velmi vybledlého odstínu. Nádherná je barevnost leknínů i jejich vůně. Platí tu některé pozoruhodné zákonitosti: např. první květ nebývá zpravidla vybarven typicky, barva záleží i na teplotě, stáří rostliny a kvalitě výživy. Týž květ vydrží asi čtyři dny. Při ochlazení až jedenáct a během této doby ještě některé druhy mění odstín a tmavnou. Růžové květy voní nejsilněji, méně pak červené, nejméně bílé a žluté. Nejčastěji vůní připomínají anýz, fialku, citrón, pomeranč, ale také vanilku, mandle, mátu.

Kdo leknínům škodí?

List leknínu, především jeho spodek, bývá přímo líhní různých larev. Ty dokážou poničit list tak, že z něj zůstane jen kostra žeber a zbytek se rozpadne. Vrchní část listu bývá někdy zase doslova obalena mšicemi, sajícími listové šťávy. Ty pak produkují sladký a lepkavý mok, který láká spousty létavého hmyzu. Navíc tato tekutina polepí list, na který napadá prach a nečistoty, takže slunce jen těžko proniká k chlorofylové zeleni listu. Na květy leknínů stačí nalít vodu, aby většinu mšic spláchla pod hladinu, kde okamžitě přiláká oploutvené hladovce.

Mšice i ostatní hmyzí škůdci jsou také požíráni ve velkém rybami (nejlepší jsou karasi, slunky nebo jeseni), vodními plži a obojživelníky, hlavně žábami a čolky. Proto je nutné podporovat v jezírkách i odpovídající faunu. Doporučuje se asi 25 centimetrů ryb (měřeno od tlamky po konec ocasu) na metr čtvereční vodní plochy. Aby ryby přes zimu nezahynuly, je třeba na podzim vyčistit nádrž od tlejícího materiálu a ořezat leknínové listy. Rybám je ale nutné vrátit alespoň polovinu staré vody a novou doplňovat postupně v malých denních dávkách.

Leknínům škodí i ostatní přemnožené vodní rostliny. Proto je dobré se vždy při koupi i výsadbě méně známých rostlin radit s odborníkem.

Lekníny lze posílat poštou, nejlépe v období od března do dubna, za chladného počasí i do začátku června. Daří se jim dobře v trochu nafouklých a gumičkou uzavřených plastových sáčcích s troškou vody obarvené hypermanganem do růžova kvůli dezinfekci. Sází se pak do pevných nádob, pokud možno hodně objemných, od 10 do 50 litrů. Nádoby mohou být z umělé hmoty, kovu kromě mědi, nebo dřeva s výjimkou čerstvého, které škodí rybám. Stačí staré, třeba i děravé hrnce, vědra, kbelíky. Nevhodné jsou proutěné koše, které se příliš rychle rozpadnou. Umělohmotné koše nesmějí mít oka větší než 1-2 mm, jinak bude unikat zemina. Každý leknín je třeba vysazovat do zvláštní nádoby, protože nejsilnější jedinec by ostatní utlačoval. To vše pak v nádrži, která může být betonová, plastová, laminátová.