Ochrana převodovek serv ve svahových kombatech

Další sekce:

 

Stránka je optimalizována na prohlížení v rozlišení 
800 x 600

 

Design:

Z. Zvědělík jr.
Zwjedosh

Nejsem žádný profesionální soubojář, ale přesto se mi podařilo zúčastnit jedné ze soutěží ve svahovém kombatu. Zodpovědně můžu říci, že je to opravdu úplně něco jiného než je v letecké modelařině zvykem a jako odreagování od “opatrného” létání můžu jen doporučit. Dokonce jsem (byť absolutně bez zkušeností) nedopadl nejhůře.

Mé umístění mohlo být dokonce i lepší, kdyby mne nevyřadila technická závada – stržené zuby v převodovce serva. Při pokecu s ostatními účastníky jsem se dozvěděl, že je to velmi obvyklá závada. Nakonec jsme během soutěže byli podobně postiženi asi čtyři. Finančně to není žádná katastrofa, protože náhradní převody do standardního serva stojí asi 60-70 Kč, což je zhruba polovina vrtule na motor 6,5 cm2. Kdo ale zná konstrukci svahových kombatů, kde jsou serva součástí konstrukce a jsou do ní natvrdo zalepena, dobře ví co taková oprava znamená. Zejména u samokřídel je vybourání a opětovné nainstalování serva tak podstatný zásah, že se pracností rovná zhruba 30-50% stavby nového modelu.

Existuje spousta doporučení jak poškození převodovek předcházet, ale vesměs jsou to jen zásady, které toto nebezpečí snižují – nikoliv zásadně omezují. Jedná se o zabudování pák pod povrch, používání ocelových lanek místo bowdenů a drátů na táhla serv a podobně. Většinou se dá vycházet z principu: “To co vyčnívá může být a také bude uraženo.”

Tato doporučení ale nic nezaručují. Například u trupového Stingera je při přistání “na jeden bod” deformován celý trup a servo schytá všechny tlaky pocházející z vzniklého rozdílu délky zdeformovaného trupu a pevného táhla. Tady nepomůže ani uschování pák pod povrch.

Proto jsem se snažil najít nějaké spolehlivější a zásadnější řešení. Od kombatových letců jsem se nic světoborného nedozvěděl, ale vzpomněl jsem si na model auta, který jsem kdysi stavěl. Všechny RC auta mají na směrovém řízení instalován servosaver, protože šutrů, jamek, obrubníků a podobných chuťovek je na drahách více než dost. Bez tohoto bohulibého zařízení by snad soutěžící ani nebyli schopni dokončit jediný závod.

Zbývalo jediné - pokusit se objevit servosaver vhodný k zabudování do letadla. Vyhodil jsem dotaz na autíčkáře v diskusi mojehobby.cz. V zápětí se mi ozval majitel Roman Sviták, který sám autíčka jezdí. Doporučil mi servosaver Tamyia, který se ukázal jako vhodný a můžu jej jen doporučit.

 

Celá ta sranda vypadá takto:

Servosaver je dodáván v plastikovém pytlíku s označením:

TAMIYA SPARE PARTS
SP-204 300
50204 Directly Connected Servo Saver

Cena je něco přes 100 Kč, tedy více než náhradní převody. Započítáme-li ale i práci s výměnou zničených převodů, je tato investice na místě.

Obsah sáčku vypadá poněkud komplikovaně, ale není to tak hrozné. Je zde návod, sada plastikových výlisků a tři šroubky.

Sada výlisků obsahuje:

  • pět unašečů servosaveru určených pro různé výstupní hřídele serv (Futaba, Sanwa, Acoms, JR, KO, čtyřhranné i tisícihranné)

  • dvě pružiny o různé tuhosti

  • dvě výstupní páky o různé výstupní výšce

  • dvě podložky pro šroubky různého průměru

Z těchto prvků lze sestavit jeden servosaver pro libovolné servo. Lze udělat i dva, ale musí být pro serva s odlišným hřidelem a o jiné tuhosti s jinou výstupní pákou.

Instalace servosaveru je poměrně jednoduchá. Následující obrázky ukazují kostrukci servosaveru. Ve skutečnosti je zapotřebí sestavit jej mimo servo a nasadit kompletní s výstupní pákou v požadované poloze.

Na servu je nasazena sestava skládající se z vhodného unašeče.

Na unašeči je plastová pružina.

Na Stingera, kde je díky pružnosti trupu servo namáháno častěji a síla potřebná k ovládání výškovky je menší, jsem použil pružinu měkčí.

Na Tomahawka, kde je konstrukce méně deformována a elevony mají velkou plochu, jsem použil pružiny tvrdší.

Celý servosaver je dokončen nasazením vhodné páky a jejím zajištěním některým z dodaných šroubů a podložek.

Pro naši potřebu se lépe hodí tato páka s výstupem ve výši klasické servo páky. Tvar výstupní páky je pochopitelně možné zaříznout dle potřeby a pravděpodobně bude potřeba i vyvrtat novou dírku pro připojení táhla, protože stávající jsou příliš velké.

K dispozici je i páka s výstupem na horní straně, tu jsem ale zatím nepoužil.

Celý servosaver má průměr menší než je šířka serva a celková výška je proti klasické páce o 5mm vyšší. Hmotnost je zanedbatelná.

Na výstupu jsem nezjistil žádnou dodatečnou vůli a tuhost je taková, že servem bez signálu lze protočit. Pokud servo signál má, povolí při nárazu servosaver, který silou pružiny neustále tlačí páku do požadované polohy.

Z výše uvedených informací je zřejmé, že instalace servosaveru nijak podstatně nemění konstrukci kombatu a je bez potíží možná ve všech existujících typech modelů. Žádné problémy by neměla činit ani dodatečná instalace do již hotového modelu – při příležitosti opravy zničené převodovky.

Přiznám se, že přínos nemohu plně zhodnotit, protože upravené modely zatím neprošly lítým bojem. I tak by bylo těžké posoudit, zda by při klasické instalaci zuby už “odešly” nebo ne.

V každém případě považuji instalaci tohoto servosaveru za opodstatnělou a nehodlám stavět žádný kombat bez tohoto zařízení – všechny mé kombaty jej mají zabudován. Rovněž nepředpokládám žádné problémy s provozem, protože konstrukce je taková, že se nemá co pokazit. Jedinou možností je ulomení výstupní páky nebo celého hřídele serva, ale to by se stalo i při klasickém provedení.

I při instalaci servosaveru doporučuji dodržovat všechny zásady platné pro "odolnou" montáž serv – vše pod povrch, ohebná táhla a podobně. Opatrnosti není nikdy dost.

Zdeněk Zvědělík

Zpět

Domů