Bydlení s modely v paneláku |
||
|
Další sekce:
Stránka je optimalizována na prohlížení v rozlišení
Design: Z. Zvědělík jr. |
Když jsme před nedávnem pořádali akci s účastí dětí, byl jsem jako modelář požádán o uspořádání výstavky mých modelů k zatraktivnění programu. Souhlasil jsem a přivezl něco ze svého letového parku. Abych byl upřímný, výstava velkou pozornost nevzbudila, protože „obyčejný“ člověk si nedokáže uvědomit co v modelu je a tak se něj jen podívá a jde dál. Pokud nevidí modely v akci, není to ono. Žádné velké diskuse a dotazy se tedy nekonaly. S jedinou výjimkou: „Ty bydlíš v paneláku 3+1 s rodinou a se všemi modely? Jak to děláš?“ Na výstavě jsem měl 14 modelů nejrůznějších typů a to zdaleka nebyly všechny co vlastním. Pro představu to tam vypadalo asi takto:
Jak to dělám? Jak se dá! Standardní odpovědí bylo: „Rodina bydlí při zemi, letadla ve vyšších sférách“. Protože mé řešení při návštěvě zaujalo i některé modelářské kamarády, popíšu je zde i k inspiraci dalším modelářům (Také jako argument na manželky a další osoby podobného pohlaví). Protože se bude mluvit i o modelech, přidám vždy krátký názor na jednotlivé typy. Vzhledem k omezenému prostoru a absenci dílny preferuji stavbu menších modelů, převážně ze stavebnic. Protože stavím co se mi zalíbí, nemám vyhraněnou kategorii a tak se dá u nás najít všelicos.
Exkurze u nás doma:Po vstoupení do bytu není nic zvláštního vidět – na chodbě ani v obývacím pokoji se modely viditelně nevyskytují. Pravda, je zde několik skříněk, šuplíků a úložných prostorů vyplněných modelářským krámkem – rádio, startbox, nářadí a podobně, ale jak už jsem uvedl, není to viditelné. Proto zajdeme do dětského pokoje. Tam je ubytováno několik modelů, které v současné době používá syn:
Zde je použita u nás klasická „skladovací technologie“. Do panelu jsou zatlučeny háčky na obrazy typu TWENTY a modely na nich visí na nitích a stuhách. O modelech tu není celkem co říct - „gumáky“ Tomahawk II a Mini Tornádo jsou v poslední době poměrně známé, zbývající dva jsou polomakety na CO2 . Kysličníky jsou spíše jako dekorace. Jsou sice létavé, ale tento typ modelů mne moc nezaujal. Na protější straně je implementován stropní systém uložení = díra, hmoždinka, hák:
K modelu: Nechal jsem se nachytat na příznivou recenzi v MHM. AirDancer je polystyrénový elektrolet řízený pouze směrovkou. Model byl hotový za chvilku a měl sloužit pro výuku syna. Celý je ale poněkud „ošizený“ a za cenu přes 3000 Kč to nebyl zrovna dobrý kup. Křídla jsou zasunuta do výlisku centroplánu s vůlí a mají tendenci mávat. Při zalétávání se také negativně projevila absence výškovky. Model nelze podrovnat a při rozhoupání je obtížné jej uklidnit. Připomenul jsem si tak své začátky s cukaturou Mars a časté opravy po přistáních typu „řízeného pádu“. Po několika skocích s jen o něco málo méně opravami byl model odložen pod strop, kde slouží jako dekorace. Rozhodně není vhodný pro začátečníky a „náborovou“ funkci nesplňuje ani náhodou. Další místností je kuchyně. Tu využívám hlavně jako dílnu a bydlí v ní pouze jeden model:
Pátek 13 bydlí na stěně pod stropem opět na twenty háčcích. Je to jeho místo už od roku 1996. Zažil spoustu věcí, fotilo se z něj (psal jsem o tom v RCM 8/97), má za sebou tři havárie (např. zafačované pravé ucho bylo amputováno setkáním s dcerou při přistávání) a hlavně spoustu letů. Je už patřičně olétaný, ale se SPEED 600 ECO, vrtulí F-Air 230/120 a 7x1700 mAh dodnes spolehlivě létá lety kolem 30min +/- 10min. Dnes s ním létá syn, ale už není moc spokojen – proti „gumákům“ je to prý dost nuda. No, vydáme se do ložnice. Budeme muset projít přes chodbu, kde si málokdo všimne dalšího úložiště:
Tady na dvou příčných lištách bydlí AirCore Colt s krabicí doposud nepostavených kitů (to taky občas dělám) a trupem RC laťáka. AirCore Colta jsem koupil asi před 8 lety. Je to nezmar a pořád funguje – jen barva se z něj postupně smývá. Létá spolehlivě, nezáludně, relativně pomalu a rozvážně, po přidání plynu příliš nezrychlí, díky těžce nesouměrnému profilu křídla má problémy s tlačenými obraty, ale na zádech letí spolehlivě. Teď se na něm učí syn. Je to naše létající zkušebna a jako rekreační model jej můžu jen doporučit. (poznámka: během léta sezóny 2002 se podařilo Colta zrušit. Po selhání přijímače v klesavé pravé zatáčce kroužil až do země. Budiž mu popelnice lehká... Teď toto čestné místo obsadil synův akrobat) RC Laťák jsem podle plánu v MO 9/74 postavil jako dvojplošník někdy kolem roku 1977. Měl sloužit jako jednoduchá zkušebna tehdy bastlené amatérské RC soupravy. Ta se ale nedostala do stavu použitelného pro letadlo a zkoušky se tudíž nekonaly. Pak se změnily poměry, soupravy šly koupit, ale serva byla jiná a do Laťáka nepasovala. Tak čekal a čeká dále. Protože pro mne dnes už není k ničemu (nemá křidélka), tak je ještě pořád panenský! Kdyby se našel zájemce, klidně mu jej za mírný bakšiš přenechám. Stačí zabudovat serva a upravit lože pro 3,5-4,5 cm3 motor. Vynecháme toaletu a koupelnu – tam jsem zatím ještě nepronikl a je to území okupované zejména ženskými členy naší rodiny. Zato v ložnici jsme v modelářském království. Naprostá většina modelů sídlí zde:
Opět klasické rozvěšení po stěnách. Co tu vlastně je? Stinger – klasický „gumák“ svahový combat. Zde opět není co řešit, dostatečně známý model. (poznámka: Stinger byl po zakoupení výkonějšího bitevníka Tomahawka S prodán a nyní na jeho místě sídlí polomaketa Zlín XIII) Vedle visí Hugo postavený podle plánu z MO 1/95. Byla to snaha postavit něco malého, s čím by se dalo létat na hřišti. Model létá slušně, ale „nejsou lidi“ a tak stejně jako ostatní větroně spí. Od té doby co se do modelu dá instalovat elektrický pohon, je tato třída u mne na úbytě. Házet, roztahovat, šponovat gumicuk a podobně jsou veskrze neoblíbené činnosti. Na vedlejší stěně visí další výtvory:
Tady zase máme oddělení motoráků - elektroletů. SlowFunFly je konstrukčně vymakaný model od Jyrryho a Ladaka. Poháněn je upraveným SPEED 300 (kuličkové ložiska, převinutý na vyšší napětí) s tříčlánkem LiIon, řízen čtyřmi servy HS50 (výškovka mix do vztlaků) a létá jako divý. Na jedno nabití kolem 20 min. Celý model si zaslouží podrobnější popis a proto o něm připravuji zvláštní článek. P-38 Lightning je ze stavebnice od JR Models. Na začátku s ním byly dost potíže. Z výroby bylo nastaveno špatné potlačení a vyosení motorů. Změna plynu způsobovala takové změny letových vlastností, že model byl neovladatelný. Po vyléčení této chyby je už létavý, ale zejména starty jsou adrenalinové. Trup není za co chytit a špatně se hází, přitom bez dostatečné rychlosti je model po startu téměř neovladatelný. Když už letí, je to parádní podívaná. Bez problémů zvládne výkrut i přemet, musí se ale pořád hlídat, protože díky nezvyklé siluetě je ve vzduchu špatně čitelný a vyžaduje tak neustálou pozornost pilota. Několikrát se mi stalo, že z ničeho nic spadnul do vývrtky i když byl na rychlosti. Pravděpodobně je to proto, že výškovka je v úplavu křídla. I přes několik těžkých havárií je model pořád celý. Odolnost trupu je vynikající a „roztřepený“ laminát se vždy podařilo vzkřísit vteřinovým lepidlem. Začátečníkům P-38 moc nedoporučuji, pro zkušené je zajímavým zpestřením. Dále je tu skříň s nástavcem. V nástavci jsou nejrůznější modelářské propriety, na něm naskládány další modely:
Je to „oddělení čuďáků“. Jsou tu dva rozestavěné modely: Fakír (MO 3/84), Klaun (MO 3/86) oba jsou na motor 3,5 cm3, oba jsou hotové až na povrchovou úpravu. Potahoval jsem je papírem přilakovaným lepicím lakem a následně je stříkal syntetickým emailem na ochranu proti palivu. Bohužel se tyto vrstvy dost dobře nespojily a syntetika jde strhnout. Křídla jsem očistil a opravil, ale trupy jsou členité a pořád se mi do toho nechce. Asi tak jednou ročně je sundám, zamyslím se nad nápravou a dám je zase zpátky… Už jsem to udělal tak 8x. Má-li na to někdo chuť, klidně mu je můžu za něco vyčenžovat, stejně jako následující model. Albert je cvičný model na motor 2 cm3 ze stavebnice od Svoru. Létá pomalu, spolehlivě a je vhodný pro začátečníky. U nás doma už se neuživí. Za lustrem vykukují křídla Trapera (MO 2/92). Malý, pěkný model milého vzhledu. Přesto potvrzuje, že rčení „Co je malé to je milé“ u leteckých modelů zrovna moc neplatí. S motorem Junior 2 je to ječící ďáblík a na hranici dohledu je spíše než se člověk naděje. Taky tam vykukuje Trenér ze stavebnice bývalé Modely. Model jsem upravil zmenšením vzepětí a přidáním křidélek. Létá velmi dobře, ale je to dělová koule. Díky problémům s dýhou na křídlech a jejímu dodatečnému dolepování epoxydem je model poměrně těžký a rychlý. Urvat jej z vyšší trávy do vzduchu bývá těžké. Zato na něj už zeměkoule několikrát spadla, ale zatím to vždy bez větších šrámů přežil. Poslední viditelný model je klasický Middle Stick postavený podle plánu ze stavebnice Graupner. Protože jsem zjistil, že většina originálů zemřela na zatleskání křídel, vyměnil jsem původní balzové nosníky za smrk 5x10. Ještě drží. Čekal dost dlouho na skříni než se uvolní vybavení, ale nakonec se dočkal. Dostal MVVS 6,5 cm3, dvě serva do křídla a teď už létá. Šestapůlka s ním docela mává. Na můj vkus by asi bylo lepší menší vzepětí křídel, protože je dost citlivý na směrovku. Jinak není co dodat – je prověřen snad tisíci uživateli. Na opačné straně je druhá skříň:
Tam už moc místa nezbylo a tak jsou na ní jen křídla modelů z předcházejících odstavců. Navíc je Asterix – dvoumetrovka větroň z produkce firmy Igra. Létá v pohodě, ale jako čistý větroň má z už zmiňovaných důvodů dovolenou, stejně jako Solo z produkce firmy Svor. To jsem ani pořádně nestihnul zalétat – mikroserva jsem potřeboval do P-38 a zafungoval kanibalismus. Za pozornost ovšem stojí Floppy Disc. Je postaven z plánu stáhnutého z http://victorian.fortunecity.com/stoker/123/planos/Fdisk.zip na Internetu. Hlavní materiál je „nerozbitná“ 3mm Microonda. Možná mi to nebudete věřit, ale model má celkem asi 10 dílů, hotový byl za jedno odpoledne a náklady na drak vycházejí necelých 160Kč! Letové vlastnosti s MVVS 3,5 cm3 jsou neuvěřitelné. Od kolmého stoupání z ruky do „nevidím“, přes salta na místě až po visení v piruetě. Rozsah rychlostí je také impozantní. Na podzimním setkání modelářů v Hodoníně jsem s ním byl oceněn diplomem „Za nejzajímavější letovou ukázku.“. Můžete si pod tím představit cokoliv. Pokud si jej někdo chcete postavit, upozorňuji na chybu v plánu - zámky pro sestavení křídel s trupem jsou posunuté a musí se přizpůsobit tak, aby křídlo začínalo na úvodní „vlně“ profilu a směrovka dosedla na zrcadlo trupu. Já na to přišel pozdě a tak mám křídlo posunuté asi o 1,5 cm dozadu a zbytečně dlouhý čumák. Na podvozek zapomeňte – je totálně úplně na nic, model ho nepotřebuje. Uvažuji dokonce o stavbě zvětšené verze, místo průměru 61 udělat 100 cm z 5 mm Microondy a honit jej šestapůlkou. To by bylo něco! Zatím mne ale odrazuje výsledný rozměr, který by zabral půl auta, protože model nelze nijak rozebrat. Na druhé straně vedle skříně jsou ještě do rohu opřené další modely: Mýtus od Teltechu (namakaný elektrolet svahového charakteru, pokud má za něco stát, chce neodym), Farův Orion podle MO 6/78, Tanita (MO 6/90) a možná by se ještě nějaký další model někde vyhrabal. Až sem jsem zatím napočítal 24 modelů se kterými má rodina bydlí. Celkem se vlezeme, i když občas manželka doporučuje abych už konečně něco pořádně rozbil. Pokud někomu z vás pomůže můj příspěvek „zorganizovat“ domácí uspořádání k větší spokojenosti, budu jen rád. Pokud nemáte obry, dá se při vhodném rozmístění i s modelářem dost dobře přežít. Někdy se musí zbytek rodiny krapet zpracovávat, ale nakonec se žena s novým přírůstkem a dalším kusem obsazené zdi vždycky nějak smířila, za což jí patří můj dík. Zdeněk Zvědělík
|
|
