Muž mi říká:
“Tu es si sensible a la vie, si fragile, si ouverte au bonheur, si vulnérable
a la tristesse, tu es la vie vivante, éclatante, la vie amoureuse de la vie.
C’est cet amour qui éclate au fond de toi, dans un
cri qui est l\'arrachement a la Terre pour etre la Terre...”

“Jsi tak citlivá na život, tak křehká, tak otevřená stěstí, tak zranitelná ve smutku, jsi živý život, hřmící, strhující, život zamilovaný do života. Ta láska vybuchuje na Tvém dně ve výkřiku, jenž je vytržením v Zemi pro bytí Zemí…”

„Jsou chvíle, kdy mám v sobě obrovskou zemitou sílu – a to některé lidi vystraší. Možná i odradí, ale energie země, která život dává i bere, síla přírody a jejich živlů, už prostě taková je – díky tomu přežívá. Je to síla Života samotného… V těch chvílích jsem proudem Života, jenž teče skrze pokolení – protéká mnou a někdy je tak silný, že strhává s sebou.
A to vzbuzuje respekt i strach…
Je třeba dát si pozor, protože mohu nakazit Životem…“

A tak s úsměvem říkám:
„Zbavte se strachu a sáhněte si… Sáhněte si na mně, zabořte ruce do hlíny, dotkněte se sebe. Vždyť jsme tu – jsme živí – všichni z jednoho kusu, ze stejného materiálu uhněteni. Žijme svou sílu v radosti z tvoření. Žijte! A buďte svá stvoření. Berte a žijte – je to jen příležitost.“