Střípky z dávné i blízké minulosti.

    Podle starých zvyku a nařízení podléhala i fryštacká ško­la dozoru a správě místního faráře a to až do roku 1867, kdy nový školský zákon dal základ k nynější škole, škole neodvislé, škole moderní.

    Dějiny obecné školy fryštacké jsou velni pestré. Před půldruhým stoletím stačila pro Fryšták a přifařené obce jedna jednotřídka.

    Počátky školy lze nalézti v přístavku k faře, nynější kaplánce, která má dvě místnosti : v přední se vyučovalo a v zadní světničce "bydleli pán rechtor aj s rodinů". Byla to tedy až asi do roku 1835 jednotřídka a jejím rechtorem byl Ignát Kašpárek. Protože byl rechtor příliš zaměstnán kostel­ními službami, měl svého pomocníka, čili receptora, kterým byl Jan Horník.

    Jak vypadalo vyučování před rokem 1867? Děti se učily číst, psát /švabachem/, počítat a katechismu. Pan rechtor jim předepisoval křídou na tabuli, oni psali po něm. Za čítanku jim sloužil jen katechismus. Mládež odrostlá škole byla povinna až do 16 let chodit na opa­kovací hodinu. Jednu neděli se ve škole sešli chlapci, druhou neděli děvčata a pan rechtor je učil u tabule psát a počítat. Pak přišel panáček a vyučoval je katechismu, probíral obsah a význam evangelia čteného na tu neděli, připravoval mládež ke sváté zpovědi, nebo k sv. biřmování. O této povinné docházce vedl pan rechtor přesný záznam, po hodině všechny vyvolával, chybějící si zaznačoval a ti pak byli trestáni rodiči, učni svými mistry. Po vyučování je odváděl do kostela na požehnání a teprve po skončeném požehnání byli volní.

    Po roce 1830 se začala za farou stavět nová jednopatrová budova se dvěma učírnami, a dvěma pokojíčky pro receptory. Stavba tvořila levou polovinu staré školy. Po jejím dokončení, asi roku 1836 byla jednotřídka rozšířena na dvojtřídku a někdy později na trojtřídku. Dvě třídy byly v novostavbě a třetí zůstala v kaplance, kde také bydlel rechtor.

    Po smrti rechtora Z. Kašpárka r. 1838 nastoupil na jeho místo pomocník Jan Horník. Byl dobrým učitelem, velmi oblíbe­ným, všeobecně váženým a všestranně činným mužem.

    Nové Školské zákony s let 1867 až 1870, které vymanily Školy z církevního dozoru, měly ve Fryštáku za následek, že se Horník musel se svou třídou s fary vystěhovat.

    Fryštačané pociťovali však již dříve potřebu rozšířit školní budovu o nové učírny a byty pro rechtora a učitele.. Stavbu provádí r. 1866 mladý stavitel Antonín Fischer, fryštacký rodák tak, že připojil ke školní budově, do níž byl vchod na pravé straně, novou část na druhé straně vchodu. Tím vznikla Školní budova, která stojí dnes ve dvoře selesiánského kláštera. Stavba stála 6 000 zlatých. Občané přispěli na tuto stavbu 4 000 zl. a prací a hrábě Seilern 2 000 zl. Tím bylo umožněno, že se rechtor i s třídou mohli po vyhlášení školských zákonů přestěhovat s kaplánky do nové budovy.

    Horník, jako zkušený pedagog, i jeho dva pomocníci, učitelé Trpík a Strouhal, se rychle vpravili do nových školských poměrů. Netěšil se však dlouho s nového zařízení. Zemřel po 30 leté úspěšné činnosti již v příštím roce 1868. Ještě dlouho potom vzpomínali Fryštačané na rozšafného, svě­domitého a pracovitého učitele.

    Po Horníkovi se stal nadučitelem Jan Kučera a po jeho odchodu do výslužby 1874 Antonín Kašpárek, který ve Fryštáku působil až do roku 1894. Hned po jeho příchodu byla ško­la rozšířena na čtyřtřídku.

    Roku 1875 se od Fryštáku odloučil Lukoveček, protože si postavil novou jednotřídní školu. Prvním učitelem v Lukovečku byl ustanoven Viktor Novotný a od roku 1898 až do roku 1922 tam vyučoval Ferdinand Štorch.

    Roku 1879 se stala fryštacká škola pětitřídní. Protože mohly být ve staré školní budově umístěny jen čtyři třídy, vyučovalo se v zasedací síni ratůza. Tato místnost byla však k tomuto účelu naprosto nezpůsobilá. Již tehdy se ukázala nutnost získání nových místností pro výuku. Těchto však tehdy ve Fryštáku nebylo.

Zlepšit situaci v tomto směru mohla jedině novostavba. Proto bylo hledáno vhodné místo, kde by se školní budova stala okrasou města a zároveň v případě potřeby mohla být včas rozšířena přístavbou.

    Takové místo bylo nalezeno v severním rohu náměstí, kde stál nízký dům č. 12 a za ním byla velká zahrada. Tento pro­stor vyhovoval svou velikostí a polohou všem požadavkům. Dům s pozemkem patřil záložně, která jej r. 1881 získala koupí od Floriana Fialy za 3 273 zl. a za účelem stavby nové školy jej pak 6. 4. 1885 i s lesním podílem prodala místní školní radě za mírný obnos 5 000 zl. Školní rada odprodala lesní podíly za 2 000 zl. a zadala vypracování plánů na jednopatrovou šestitřídní budovu staviteli Antonínu Fischerovi, který také provedl stavbu za 35 300 zl.

    Nová školní budova byla 31. srpna 1890 vysvěcena farářem Perůtkou a děkanem vizovským Janem Brtošem za přítomnosti dvorního rady Josefa Janušky, zemského školního inspektora Royta a za velké účasti obyvatelstva. Otevření nové školní budovy bylo provedeno opravdu slavnostním způsobem. Byly předneseny projevy a zazpívány národní písně pěvecko-čtenářským spolkem "Svornost". Pamětní listinu sestavil a napsal pan Antonín Trpík a národními ornamenty ji ozdobil prof. Ludvík Jadrníček. Byla slavnostně vložena do základního kamene na pravé stranS vstupního vestibulu a zazděna.

    Po prázdninách r. 1890 se přestěhovala škola ze staré budovy do nové. Školní místnosti staré budovy byly přeměněny na byty.

    Roku 1894 odešel nadučitel Kašpárek do Bystřice pod Hostýnem a na jeho místo postoupil Antonín Bakala.

    Takto vybudovaná škola působila blahodárně na výchovu dětí za spolupráce všech učitelů a cílevědomých nadučitelů. Po šestatřicetiletém klidném vývoji fryštacké školy však nastal v r. 1903 náhlý obrat v neprospěch školy. Školské sestry zřídily totiž klášter a soukromou školu dívčí.

    Tím byl porušen nejen další slibný vývoj veřejné školy obecné, ale nastal il otevřený boj mezi správami škol a i mezi občanstvem. Ve školní kronice veřejné školy se říká, že je nut­né školní rok 1903/4 zaznamenati mezi nejnešťastnější a dále sděluje, že místní školní rada zamítá každý dobrý návrh týkající se školy veřejné, zato by se rozplynuli samou blahovůlí, jedná-li se o školu soukromou.

    Ve veřejné škole dívčí zůstalo jen málo děvčat, zůstala jen ta, jejichž rodiče si to výslovně přáli. Zemská školní rada pro­to zrušila výnosem ze 17. 9. 1907 čtyřtřídní dívčí školu ve­řejnou a přeměnila ji v pětitřídní smíšenou se stálou pobočkou čtvrté třídy pro děvčata. Byl to tedy krok zpátky.

    Tento stav trval až do roku 1919, kdy školské sestry opustily Fryšták a klášterní škola byla zrušena. Děvčata se vrátila do veřejné školy obecné a tato byla přeměněna v pěti-třídní školu smíšenou.

    Počty žáků: r. 1881 bylo školou povinných 475 dětí, největší počet žáků měla škola v r. 1887 a to 492. V roce 1890 473. V dalších letech dětí ubývalo, bylo jich 440, 431, 418 a v r. 1897 jen 406. V následujících letech počet dětí povinných školou opět stoupá, 410, 419, 449, 432, 458. V r. 1903, kdy byla zřízena klášterní škola, bylo zapsáno do veřej­né školy 224 chlapců a 79 děvčat. /Klášterní škola měla 163 děvčat/.

    Po dlouhém vyjednávání dosáhl Fryšták r. 1908 povolení zřídit chlapeckou měšťanskou školu. Jejím ředitelem byl jme­nován odborný učitel z Bystřice p. Hostýnem František Mlýnek. 1. třída byla otevřena 1. 10. 1908 a bylo do ní zapsáno 53 žáků.

    Protože školní budova nevyhovovala nejnutnějším poža­davkům měšťanské školy, bylo ihned přikročeno k přístavbě v ulici Svatopluka Čecha. Touto přístavbou byly získány dvě učebny, kreslírna, dva kabinety a tělocvična se šatnou.Stavbu provedl holešovský stavitel Josef Klotz a náklad 39 389, byl uhrazen 250 % přirážkou ke státní dani.

    Začátkem školního roku 1910/11, bylo povoleno dívkám hospitovat, ve školním roce 1919/20, po zrušení klášterní školy, byly zřízeny dívčí pobočky při 1. a 2. třídě a již v příštím školním roce 1920/21, byla zřízena samostatná mesiánská škola dívčí o třech třídách. Tak byla postupně ve Fryštáku vybudována mesiánská škola chlapecká a dívčí pod jednou správou.

    Měšťanská škola byla umístěna v 1. patře školní budovy a měla šest učeben, tři kabinety, jednu kreslírnu. Ředitelna a tělocvična byly v přízemí.

    Při stávajícím stavu obecného a měšťanského školství počet místností nestačil. Proto se v r. 1932 začalo s přístavbou jednopatrové části k severnímu křídlu dosavadní budovy do ulice "Na hrádku". Přístavbu provedl stavitel František Matuška z Holešova nákladem 464 806 Kč. Tímto rozšířením se poměry obou škol značně zlepšily.

    Pro měšťanské školy byly stanoveny školní újezdy a tak fryštackou měšťanskou školu navštěvují žáci z obcí Fryštáku, Dolní Vsi, Horní Vsi, Lukovečka, Vítové, Lukova, Rackové, Franckovic a docházejí také žáci z Kostelce, Štípy, Velikové, Kašavy, Držkové a Vlčkové.

    Fryštacká škola se stala důležitým zdrojem vzdělání mládeže hodně široké oblasti a dobře plnila své poslání. Mnoho absolventů se uplatňuje na čelných místech ve veřejném životě, v životě hospodářském i uměleckém - doma i v cizině.

    Za okupace nastal krok zpět. Škole obecné /Volksschule/ byly přiděleny 4 třídy /l.-4. postupný ročník/, měšťanské škole-hlavní /Hauptschule/, byly přiděleny také 4 třídy /5. -8. postupný ročník/. Z obecné školy postoupilo do hlavní školy pouze 35 % dětí.

    V r. 1944 bylo mnoho učitelů z Fryštáku totálně nasazeno /do továren a pomocných podniků/ pro "Vítězství říše". Počátkem r. 1945 byly školy zabrány pro říšskoněneckou Amee Nachrichtenschule/.

    Vyučování starších žáků bylo udržováno jen nouzově /v provoze fy Pekárek, v hostinci v Lukovečku, v hostinci Kostelci - Přehradě aj./.

    V květnu 1945 byla ve školní budově zřízena polní nemocnice. Koncem května dovedné a pečlivé ruce obětavých a dobrých lidí upravily školní budovu tak, aby mohlo být zahájeno vyučo­vání v osvobozené vlasti. Učitelé uspořádali kabinety, listi­ny i zbytky knihoven, opatřili upravili náhradní doplňky do učebnic - nalezli pamětní desku Starodružiníka Antonína Grmely.

     V roce 2002 začala rozsáhlá rekonstrukce školy, která zatím pokračuje.