|
|
|
Šenov
u Nového Jičína |
|
|
Na
obecním pečetidle z poloviny 18. století byl zobrazen listnatý
strom. Ten se stal v podobě jabloně spolu s atributem sv.
Martina základem pro nově vytvořený obecní znak. Od roku 1997 je
tedy znakem Šenova stříbrný štít s jabloní přirozených
barev vyrůstající ze zeleného vrchu, na němž je položen stříbrný
meč.
| Ke
slovům obecní hymny není co dodat: |
| „Každé
ráno vítám s láskou nový den, |
| protože
tu žiji, že tu doma jsem. |
| Šenov
je má víska, láska jediná, |
| Šenov
je má rodina…“ |
|
| V údolí
říčky Jičínky se rozkládá obec Šenov u Nového Jičína. Počátky
osídlení sahají až do 14. století, kdy vznikla jako lesní lánová
obec. Původně zde převažovalo zemědělství a řemeslo, dnes patří
Šenov mezi úspěšně se rozvíjející obce Novojičínska. |
 |
|
K 1.1.2001
je v obci evidováno 1928 obyvatel. |
|
 |
Nejvýznamnější
kulturní památkou obce je bezesporu právě tento kostel, pocházející
pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století. Autorem barokních
fresek z poloviny 18. století je olomoucký malíř Ignác Sadler.
Nynější kostelní věž byla postavena v roce 1811. |
|
Kostel
svatého Martina |
| Skutečnost,
že se nachází na území CHKO Poodří, vytváří podmínky pro sezónní
i příměstskou rekreaci. Nabízí se turistika, cykloturistika, vycházky
do přírody a v zimě terény pro běžkaře. Kromě této pestré
nabídky je zde i možnost seznámit se s historií v muzeu v nedalekém
okresním městě. Šenov u Nového Jičína je moderní obcí, v níž
se skloubilo přírodní prostředí s civilizací. |
|
|
Současný
Šenov je moderní obcí, která si od okamžiku osamostatnění vytváří
své tradice - znak, prapor , obecní hymnu, obecní slavnost Šenovský
škrpál a také vánoční koncerty spojené s procházkou občanů
k obecnímu vánočnímu stromu. Na obou zmíněných akcích se žáci
naší školy pravidelně účastní a vystupují. |
| Z historie
obce
Prvními
významnými majiteli novojičínského panství, ke kterému Šenov patřil,
byl ve 14.-15. století rod pánů z Kravař a Cimburkové. Osídlenci
byli vesměs rolníci. V 15. století se začínají rozvíjet řemesla
– kováři, mlynáři, tkalci, obuvníci a správkaři oděvů. V 17.
století převládali z řemesel tesaři a zedníci. V 19.
století se převážně rolnická obec mění na průmyslovou. Od roku
1994 je obcí samostatnou. |
|
|
|
|
