Den vypadal neobvykle krásně, jako kdyby příroda chtěla požádat o prodloužení.
Dokonce ani Mour nepočůrala Jeffovi polštářek.
Obloha jako vymetená, jen krátkozraký uklízeč si zapomněl nasadit brýle.
Trochu mrazivo ve vzduchu a sluníčka, co to dá.
Včera jsem byla rozhodnuta dočíst i Bibli, ale pořád jsem od Apokalypsy něčím, sebou, okolnostmi, oddalována.
Sfinga je prý více jak 7 000 let stará, ještě z dob, kdy na poušti byly přívalové lijáky.
Deník je jedna z mála možností, jak se pravdivě podívat na pocity a události minulosti, nezkreslené optikou současnosti.
Příběh Adama a Evy je živý, protože má pokračování. Kdyby zůstaly jen popsané desky, uložené někde v muzeu, byl by to mrtvý příběh někoho z minulosti. Vývoj morálních příkazů, které navazují na vybrané staré mýty.
Příběh delfínů je pro nás nesrozumitelný, i když si myslíme, že jsou inteligentní, nerozumíme jim, neexistuje překladač řeči. Jak si můžeme troufale myslet, že porozumíme mimozemské civilizaci, když jsme zatím nezvládli komunikaci ani na Zemi. Přitom je prý dokázáno, že s myší máme společných 99 % genů.
A to už nemluvím o domluvě mezi lidmi různé kulturní a náboženské odlišnosti, které vedou k vraždám a válkám z chamtivosti.
Je nesmrtelnost způsob, jak předat znalosti dalším generacím, nebo něco jiného?
· Sfinga měla štěstí, že se nakonec ocitla na poušti, jinak by ji voda rozpustila.
· Bible se stala nesmrtelnou díky Mojžíšovi a jeho egyptskému vzdělání. Upravit písmo a napsat vyprávění, které svou podstatou každý pogrom upevní, byla velkolepá myšlenka. Deníček, v kterém pokračovali další. Kdoví, zda právě To písmo nebyla jeho obrana vůči jiným vzdělaným soukmenovcům.
· Nové technologie? Kolik je v muzeích pozůstatků “nových technologií”, které nevíme kam zařadit a k čemu byly.
Zpupnost nás lidí na svou chytrost, že všechno vysvětlíme a objevíme, je nekonečná.
Mám pocit spojení neviditelným vláknem, protože Anaj jsou moje znalosti i aktuálně čtené obsahy knih známé. Informace jí jsou jakousi membránou předávány. To, že zná informace, i když knihu ještě nečetla, ani jsme o ní spolu nemluvily, se stává často.
Jedná se jen o nové poznatky. Ty staré dávno zasuté jsou pro ni nedostupné. Musím paměť obnovit. Neviditelná pouta minulosti, která oživuji připomínkou dějin, myšlenek a lidí.
Ráda bych znala vědecké vysvětlení, abych se mezi racionálně uvažujícími necítila tak vyšinutá.
Přemýšlím o převodníku slov do tónů a barev, o symfonii Hamlet od Shakespeara, o básni Slunečnice od Van Gogha, musí být způsob jak obrazy, hudbu i romány vnímat jinými smysly. Nedostatek zraku, sluchu nebude omezením, možná to je cesta ke komunikaci se zvířaty a rostlinami. Přemýšlím o tom, že místo pohlazení užíváme slova, která se časem mění ve lži. Slova, která se stávají lží, protože některá i ve své pravdivosti ztrácí svůj původní význam.
Policie původně určena ke kontrole práce úředníků.
Takže ještě odklad.
Jak jdu úvozem mezi lesem a polem, větve křoví mi filtrují sluneční paprsky a rozkládají je na 1001011110010101, podle hustoty větví. Pokud bych běžela, měla bych informace rychleji a rychleji a na dálnici je ani nejsem schopna vnímat, jak splývají a mizí ve smogu. Příliš rychlý přenos dat může být chybový, data se ztrácí a přemazávají. Dostávám informace, aniž bych je vnímala, komunikuji se Sluncem, které je pro nás tak důležité. Alespoň tady nejsme tlačeni časem, prý bude stejně svítit ještě několik miliónů let. Lidé na severu, kteří nevidí Slunce delší dobu, jsou nemocni chorobami duše a i ti, kteří delší dobu pracují v podzemí, mají problémy. Duši zřejmě nestačí umělé osvětlení, je napájená Sluncem. Vliv slunečních erupcí a magnetických bouří na lidi je i statistikou dokázán.
Co je nesmrtelnost? Někdo vytesal lva, z kterého je Sfinga, nesmrtelnost lva je rázem poloviční a hlavu si přisvojil faraón, nemluvě o civilizaci, která vytvořila lva a je nám neznámá. Mojžíš si zajistil nesmrtelnost nejen Knihou, Hitler válkou, Stalin gulagy ... jakoby nesmrtelnost závisela na počtu obětí - nesmrtelní hromadní vrazi.
Mojžíš, který vysvobodil svůj lid, zavraždil spoustu jiných a svých taky. Vysvobodil Židy, jako potravu pro pogromy. Znovu rostou k nové sklizni? Potrava pro nesmrtelné bohy, nebo touha vůdců po moci.
Vládnout se dá jen definované množině, jazykově, územně, nábožensky, či finančně.
„Které pojišťovně patříte?“
Bible začíná mýtem, následně deníčkem jednoho rodu a pokračuje upravenými vzpomínkami Apoštolů, optikou jejich osob, doby a cílů.
Ježíš kázal a nepsal. Ježíš, který byl tak moudrý, že jeho argumentace byly nad židovské učitele, nepsal. Zákon napsal Mojžíš. Není víc co psát, jen dodržovat obsah. Forma nestačí.
Pokud zapomeneme historii, bude se vše znovu opakovat? Chyby musí být známé. Stačíme nejen odkrývat staré dějinné události, ale ještě tvoříme nové. Vidíme mnohem větší část dějin, než naši předchůdci a mýty se potvrzují.
Evidence chyb je důležitou součástí vývoje i u informačních systémů a počítačových programů.
Nesmrtelné je také umění, které oslavuje svého tvůrce. Leonardova Mona Lisa, která i když shoří, má tolik reprodukcí a věhlas autora ji činí nesmrtelnou, jako zahrady Semiramidiny.
Některá slova Kristova a Máří, která se nehodila do Nového zákona, jsou zajímavá:
“Království je ve vás i mimo vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Když však sami sebe nepoznáte, přebýváte v chudobě a sami jste chudobou.”
Mé mnohozvířecí tělo mnohobuněčných uskupení se neustále proměňuje vlivem jiných buněčných organismů, které do mě vstupují potravou, infekcí, nebo dechem. Sliznicí, která je filtruje i vstřebává. Sliz, který je nám ochranou i komunikací. Při rýmě jsem smutná, izolovaná nemocnou sliznicí.
Čtyřicetidenní půst stranou lidí. Samota a cyklus obměny buněk mohou odhalit, že naše mnohobuněčné zvíře nás zaměstnává záměrně, abychom vytvářeli nové modifikace, jako fraktální obrázky, pouze s tím rozdílem, že jde o vývoj. Přežije ten, kdo vytvoří lepší model, nebo zajistí vojensko-ekonomicky rod?
Osciluji mezi výškami a hloubkami své duše a bojím se propadnout až na dno z kterého vede cesta vzhůru přes práh Nebe. Bojím se, že nebude krásnější než všechny myslitelné představy. Znovu zbaběle zabalím svou duši do ochranného obalu necitelnosti, abych dál mohla žit ve světě lhostejnosti k vlastní duši, která vlastně není ani vědecky dokázána. Utřu slzy soucitu a změním se v slovník frází, potřebných k životu.
Optimismus a racionalita je dnešní svět.
Je potřeba vyměnit omšelé za nové, nakoupit, vylepšit, zaplatit, . . pracovat a kupovat,. . . a pomalu si člověk zvyká na lhostejnost. Kůra na duši bytní…
Možná jsme biologickými čipy, modifikovanými životem. Naše identifikace je čím dál tím přesnější. Původně jsme byli obecnou částí kmene, následně již určitou částí rodu, národa, státu. Jméno se rozšířilo o příjmení a křestní jméno, abychom nebyli zaměnitelní. Trvalé bydliště s rodnými listy a z nevolníků jsou svobodní občané, zaznamenávaní farností a později úřady s rodným číslem, social identity, pro lepší evidenci.
Dnes s sebou nosíme mobilní telefon, díky kterému jsme identifikovatelní i v krajině.
Satelity jsou schopné stále většího rozlišení. Zbývá podzemí, kam nedosáhne signál mobilů a oko satelitů. Platíme za používání telefonů a tím i vlastní kontrolu. Data o nás jsou archivována každým telekomunikačním operátorem a vojenskými rozvědkami.
Kde jsou uchovávána a kdo má přístup?
Data se mohou přenášet kamkoli. Data, která jsou zcizitelná, odposlouchatelná a také změnitelná, zfalšovatelná. Jak jsou spolehlivé databáze, které data uchovávají?
Svět spravuje ten, kdo ovládá informace, ať vlastník zařízení, nebo hacker. Záleží na schopnosti je využít nebo zneužít.
Testujeme čip napojený na tělo, později na mozek, možná tím ulehčíme komunikaci i učení, zmizí jazykové bariéry. Nebudeme tím vydáni napospas manipulaci?
Hranice mezi státy pozvolna mizí, a tím důležitější se stává kontrola jedince.
Neženeme se do absolutní nadvlády hrstky mocných jako z románů?
Jak zjistím pravdu, pokud budou média pod kontrolou úzké skupiny monopolních organizací, skupin, či států.
Vlastní anténu na vnímání signálů možná máme, je jen potřeba zvýšit citlivost. Co potom s výrobky? Televizory, kamery, rozhlasové přijímače, telefony, celé sítě struktur na jejich přenos jsou zbytečné. Co s lidmi, kteří nepracují a nekupují?
Poslušnost pěstěná a roubovaná, táhne se celou Biblí. Začal sám Hospodin tím, že vyhnal neposlušné z ráje. Pokračoval potopou a sírou, s malým úspěchem.
Asi Ho to unavilo a tak pokračoval s testováním na menším vzorku. Stanovil přikázání a vybral si k testům Mojžíše a jeho národ. A zase střídavé úspěchy.
Po počáteční ochotě poslouchat, se vybraný vzorek soustředil na dodržování formy. Zůstalo primitivní nařízení o obřízce, jako důkaz poslušnosti, ale miminko se bránit nemůže.
Aby si testovaný vzorek lépe udržel pod kontrolou, stanovil zákaz míšení s jinými kulturami. Pokusný vzorek si z toho vytvořil pyšnou výjimečnost, i když osobnosti, jako Mojžíš, David, Josef, pravidla sami nedodržovali.
Další pokus metodou dobrovolné poslušnosti a pokory. Vzorem byl nejen Mesiáš, ale dokonce vlastní Syn, který dělal zázraky, aby přesvědčil. Na příkladech ze života vysvětloval význam příkazů, aby lidé konečně pochopili. Živnost farizejů byla natolik výnosná a zavedená, že jim stačilo jen udržovat vzorek ve formální poslušnosti. Neúspěch byl vždy přiřčen neposlušnosti a nedodržování pravidel lidmi. Forma byla vždy snáze kontrolovatelná než obsah.
Petr a Pavel, vzhledem k malému ohlasu v testovaném vzorku, rozšířili působnost na celou populaci. Pavel povýšil nové náboženství nad předchozí šikovnými odkazy na Písmo a tím zbavil původně testovanou skupinu své výjimečnosti a upozadil ji. Podobně jako původně testovaný vzorek, i nový se stále více zaměřoval na formu než na obsah. Instituce je lapily. Příběhu se zmocnili králové a církev ke svému obohacení a upevnění moci. Poslušnost byla modifikována a vyžadována od podaných.
Know-how Boha se opět zmocnili lidé.
Do třetice bez mesiáše, jen s prorokem. Dopadl stejně jako v předchozích případech. Forma zvítězila nad myšlenkou. Zůstalo jen pravidelné klanění s očistou. Moc je lákavá.
Bude mít odvahu poskytnout ještě další návod, nebo ukončí testování?
Proč poslušnost? Aby mohl poskytnout znalosti, které nezneužijeme a použijeme jen podle pokynů? Poslušnost se vyžaduje od dětí, zodpovědnost je vlastnost dospělosti. K dospělosti je potřeba moudrost a k ní patří pokora a úcta. Tlučením hlavou do zdi, divadelním obřadem, ani opakováním veršíků se svět nelepší.
Pouze přijetím odpovědnosti za své činy i myšlenky se stáváme dospělými.
Madony, Černá a Bílá královna. „Pšík, abych se uzdravila“, řekla Alenka a podívala se na Bílou královnu. „Pšík“ a našla si kapesník a přišla k Černé. Bílá měla černé oči, důlky místo očí a bílá, bílá byla lebka.
Černá madono proměny, Ištar, Rheo, ... ,Condoleesse?
Maria panno milosti plná.
Ženy zajišťující vládu, aniž sami vládnou.
A mnohoženství jako obrana mužů. Rozděl a panuj stále platí. Nástupce to nemá nikdy jisté, ani jejich matky.
Lze vyhodnotit chování podle minulých historických událostí? Psychologický profil národů a států, reakce na různé typy situací?
Máme atomové zbraně, biologické, vodíkové, laserové a velkou škálu běžných střel. Máme mnoho prostředků jak se vyhubit a malá planetka, která by zasáhla Zemi nás může zničit.
Stačí i neobvyklý pozemský organismus.
Pravděpodobnost je velká.
Nebo začneme znovu a znovu vyvíjet nové kombinace genů.
Poslušnost.
Na jednom ostrově ve Skotsku se přemnožili ježci. V Čechách se přemnožili slimáci. Informace nedoputovala na správné místo. Porouchaná databáze přírody, příliš mnoho chyb. Odchylka výpočtů z velké dálky. Bůh se nám vzdaluje a je to na nás, čím dál víc.
Ekonomové vypočítali, že na daně pracujeme více jak půl roku, rozdíl oproti nevolnictví není velký.
Nové technologie usnadňují lidem práci a média nás ochraňují, abychom se z pocitu frustrace nezbláznili. Přemýšlení je vytěsňováno zábavou.
Poslušnost je vsunována pocitem užitečnosti, užitkovosti zvířete člověka. Poslušně pracovat a nakupovat. Kdo se nechová podle standardů, může být vůdce, nebo vyvrhel. Místo větších daní nevolníkům se běžící pás možností spotřebitelům rozeběhne rychleji. Vycucnuti bez energie k odporu a revoltě. Pro silnější jsou navíc adrenalinové sporty.
Kdo zůstává?
Minulost je minulostí konkrétní přítomnosti, stejně jako budoucnost, jakákoli změna se nutně promítne.
Zeměkoule pokrytá lidskou plísní a shlukem virů, který parazituje a využívá všechny zdroje ke svému bezohlednému rozšíření a jehož konec je stejně jako u viru závislý na stavu organismu. Nezničit, ale stát se součástí, nebo zapouzdřit se a doufat, že nás uložených uvnitř odpinkne od hroutícího se Slunce odstředivá síla a pošle spolu s celou planetou na jiné místo Vesmíru, kde budou vhodné podmínky.
A Měsíc zaparkovaný jako záchranný člun.
Nejvyšší autoritou je Písmo, k němuž se přidává autorita církevních Otců, jejichž autorita se materializuje v citacích, které se v praxi samy stávají autentickými myšlenkami a na konec autoritami, které jsou objasňovány glosami, které pak často nahrazují originální text.
Ve 13. století teologové přiznávají, že učebnice jsou sbírkou glos, jejichž pramen lze jen stěží nalézt. Autorit se jejich uživatelé dožadují do té míry, aby příliš nevadily jejich osobním názorům. “Autorita má nos z vosku, jež lze deformovat všemi směry”, prohlásil Alain z Lille.
„Kdo prezentuje výsledky vědeckých studií?“
Čtvrtým rozměrem je čas, který tím, že žijeme v trojrozměrném světě si uvědomujeme jen postupně. Předpoklad existence 5. rozměru a dalších je teoreticky možný.
Existence nekonečných vesmírů, které se setkávají, střetávají a ovlivňují prostřednictvím umělců, vizí proroků, či snů. Jaké jsou?
Jsou?
„Je Vesmír symetrický?“
Jako bychom se postupně myšlením dobývali z omezení prostorem, který je nám vytvořen jako placenta našeho života. Vysíláme signály a dobýváme se ven do neznáma, které na nás čeká a je připraveno nás přijmout nebo zničit, podle toho čím jsme se stali.
Nebe nebo zatracení, život nás formuje.
Můj příběh je jen můj vlastní rozměr, který vnímám nespojitě, jako kvantové stavy, které z odstupu jsou i vlnami, stoupajícími a klesajícími, nebo signály. Každý máme své osobní sinusoidy.
Naše smysly, které nás informují o trojrozměrném světě nás mohou upozorňovat i na další rozměry a dimenze. Nebo si potřebujeme vypěstovat jiné smysly? Gravitaci vnímáme až pádem.
Jak je to s jinými silami, když jen 4 % hmoty vesmíru tvoří galaxie, planety, hvězdy. Skrytá energie o které už uvažoval Einstein tvoří 73 % a 23 % je temná hmota, o které nikdo neví, co je.
Zrak umožňující na dálku rozeznat nebezpečí, podobně jako sluch a čich, bezdotykový smysl, kterým vnímáme krásu i ošklivost, podle zavedených kritérií.
Čich jako stopa času, milióny atomů naší existence zůstávají za námi jako ocas komety a naše přítomnost je nezpochybnitelná. Pachové ozvěny minula zanechané předky, usazené v domech a na cestách, kterými chodili.
Vůně milované osoby, květin, jídla.
Puch varující před nebezpečím otravy, obranný pach zvířat, indikace nemoci.
Sluch stejně bezdotykový jako zrak a čich, umožňující orientaci i ve tmě.
Chuť jídla, nápoje, chuťové buňky zmnožené navyklými pokrmy, nově budované a zakrnělé podle změn v ochutnávkách, chuť jídla vyvolávající vzpomínky, stejně jako čich.
Nechutenství, bulimie a anorexie, indikující duševní strádání.
Hmat. Pohlazení, které se nám dostává od dětství, které dáváme a které schází ve stáří a v osamění. Uhození, zranění, poranění, které bolí a je varováním i výzvou ke změně a k opatrnosti.
Smysly, které narážejí na ochranou slupku našeho vesmíru a sny, které ji překračují. Vize, průnik do jiné dimenze, která se nám postupně otevírá tou silou, kterou jsme schopni se dobývat ven z naší skořápky.
Sluch, jehož ztrátou jsme izolováni od běžných hluků a šumů a jehož ztráta nás směřuje dovnitř, stejně jako nedostatek zraku, omezující naše vidění.
Nápady a intuice jako spolupráce tenké vrstvy šedé mozkové kůry s podvědomím. Otvírání cesty, jejíž úskalí se musíme naučit znát a která nám otevře budoucnost.
Všechno máme v sobě.
Čas nám umožňuje postupně poznávat souvislosti a vztahy, příčiny a následky, pochopením dějů.
Logika rozumu a pocity smyslů nám umožní dostat se dál. Je třeba rozvíjet dané nástroje a kultivovat city.
Rozum je nástrojem myšlení, poznání jeho výsledkem a pochopení vede k lásce.
Pocit je tušením myšlenky.
Mrazení je poznáním krásy a rozkoš jejím dotykem.
Rozlišení nám umožňuje orientovat se.
Je dalším krokem touha tvořit?
