Vměšovat se!

Programy mohou vyhodnotit a předpovědět vývoj, historických událostí, vyvíjejících se podle stejného schématu.

My je můžeme změnit.

Zrození a smrt je stvořením i zánikem jednoho vesmíru.

Nechci být atomizována a rozebírána na součástky. Jsem celek, spojená s lidmi, se Zemí, s Vesmírem.

Naše společnost adorující mládí obdivuje staré stromy, stavby, šperky, knihy, ale ke starým  lidem je bezcitná. Co se starci?  Pokud existuje duše Země, oni jsou její esencí a naši předci součástí.

Každý z nás žije ve světě, který může ovlivnit v dobrém i zlém.

Umělci slova a obrazu jsou vnímavější ke světům jiným a mohou nám odhalit krásu i ošklivost, které už nevnímáme. Ukázat radost i žal, lásku i utrpení, která jsou silnější než naše. Obnovit sílu, abychom přestali být neteční k druhým i sami k sobě.

Každým svým činem se posunuji v nesmírně jemném časoprostoru směrem svého činu. Pokud se nechám vláčet, jsem částečkou v proudu času v prostoru, ve kterém se právě nacházím.

Pokud se necháme vláčet, stáváme se řekou, která stále sílí a strhává s sebou ty nerozhodné a žene se rychleji, dravě a bezohledně.

Ve starých domech, chrámech a málo navštěvovaných tichých místech jsou ozvěny minula. Lidé, kteří tam přichází, rozvíří myšlenky usazené ve zdech, které se jako jemný prach dotknou i jich a oni je odnesou a promíchají.

Možná se duše obtiskuje do prostředí ve kterém žila jako do obrazu malíře.

Naše myšlenky jsou pořád s námi, i ty minulé a je na nás, zda je chceme vnímat. Musíme si uvědomovat nejen co děláme, ale i myslíme. Před sebou neunikneme.

Nebe i peklo je v nás.

Andělé jsou neplodní.

                              ”Neboť já jsem první i poslední

Jsem ctěná i nenáviděná

Jsem nevěstka i světice”