Úvod

                

V této práci bych se chtěla  zabývat specifickým  a navíc velmi zajímavým lexikem  francouzského spisovatele první poloviny minulého století Borise Viana (viz Medailónek).

Pro rozbor a charakteristiku slov či slovních spojení jsem vybrala tři autorovy romány: Pěna dní (L´Ecume des jours, 1946), Srdcerváč (L´Arrache-coeur, 1953)
a Červená tráva (L´Herbe rouge, 1950). Romány jsem takto vybrala záměrně, jelikož každý z nich je tematicky jinak zaměřen, tudíž i  výrazy budou  nejspíš velice rozmanité.

Slova nebo slovní spojení, jež budou náplní práce, jsem označila jako neologismy. Je třeba upozornit na to, že neologismy je zde třeba chápat v jejich nejširším
a domnívám se i původním smyslu slova; tudíž jakožto slova nová, nově vzniklá. Nyní uvedu několik definic, které doloží mé označení nových slov jakožto neologismů:

 

„Neologismus pochází z řeckých slov neos - nový a logos - slovo. Jedná se o nová slova a výrazy v jazyce, které vznikají ze stylových potřeb, zejména z důvodů aktualizace v uměleckém stylu; slouží ke zvýraznění, originálnímu vyjádření (některé jsou zároveň poetismy a naopak). V těchto případech se projevuje tendence k trvalé neologizaci, neologismy bývají pak omezeny jen na díla svých tvůrců. Vedle toho se tvoří nová slova pro pojmenování nových reálií, popř. upřesnění dosavadních pojmů; zde naopak je rychlé vžití a tím i ztráta neologizace nežádoucí. Tvoření musí odpovídat základním jazykovým normám.“

Vlašín, Š.: Slovník literární teorie. Praha, Československý spisovatel 1984

 

„Neologismy jsou slova, která jsou utvářena uměle. Vznikají většinou pro vyjádření nových pojmů a předmětů.“

Hrabák, J.: Poetika. Praha, Československý spisovatel 1973

 

„Nové slovo vznikne, jakmile se intelekt střetne s novým faktem poznání vnitřního nebo vnějšího. Takovým faktem může být i jen „pouhé“ zpřesnění smyslové senzace, intenzivnější uvědomění čehokoliv. V lidském subjektu vznikne pak napětí - někdy napětí rovnající se tělesné bolesti - mezi daným vnějším nebo vnitřním faktem
a možností vyjádřit jej slovem. Napětí může končit rezignací -volbou slova přibližného, anebo povede k jazykovému výboji - ke stvoření nového slova. Nové slovo vzniklé
z vnitřní nutnosti není ovšem jen výbojem jazykovým: je to duchovní událost prvního řádu.“

Brukner, J., Filip, J.: Větší poetický slovník. Praha, Československý spisovatel 1968  

 

Problematika nových lexikálních jevů je předmětem studia speciální lingvistické disciplíny = neologie. Všeobecně se přijímá, že jde o problematiku vědecky
a společensky živou a závažnou, neboť se vidí těsná souvislost neustálé obnovy slovní zásoby s obecnými otázkami jazykového vývoje, s otázkou vztahu jazyka
a společnosti, jazyka a myšlení a dále se uznává význam jejího studia pro kultivování národního (spisovného) jazyka.

Dokladem zvýšeného zájmu je řada prací, které se objevují od konce 60. let minulého století a zároveň bohatá produkce slovníků nových slov.

Ve Francii se neologismy zabývá zejména skupina pracovníků z různých univerzit, kteří jsou sdruženi v pařížské instituci “Centre d´Etude de la néologie lexicale”, jejímž zakladatelem byl L.Guilbert (1977), autor monografie “La créativité lexicale” (1975).

Ve své práci budu pracovat pouze s neologismy, jenž jsou uvedeny v přílohách románů, neboť jejich počet i zastoupení jsou pro rozbor zcela dostačující. Může se tedy stát, že neuvedu úplně všechna nová slova či slovní spojení, jež se v románu vyskytují.

Při excerpci jsem si všimla, že autor ve většině případů své neologismy již dále neužívá, že jsou charakteristické pouze pro dané dílo. Označila jsem jeho neologismy jako vianismy a s tímto termínem budu dále pracovat. Je tudíž třeba chápat vianismus jako  označení všech neologismů, které jsou vytvořeny a používány výhradně Borisem Vianem.

V české odborné literatuře bychom mohli najít termín okazionální pojmenování (srov. O. Martincová), které by rovněž vystihovalo podstatu vianismů.
O okazionálních pojmenováních bude řeč v následující kapitole.

 

Nyní je třeba stručně načrtnout, jakým způsobem bych chtěla postupovat při klasifikaci vybraných vianismů.

Lexikem každého románu se budu zabývat zvlášť. Pokusím se vždy roztřídit vianismy do několika skupin podle jejich příslušnosti v lexikálních polích. Dále
u každého výrazu budu sledovat, ze kterých základových slov je utvořen, do které slovotvorné kategorie náleží, v jakém kontextu je ho užito a co jím chce autor vyjádřit.

 

Cílem této práce je klasifikovat vybrané neologismy, především podle jejich způsobu tvoření (viz následující kapitola); chtěla bych zjistit, který způsob autor užívá nejčastěji, dále pak zda je toto zastoupení shodné či podobné ve všech románech,
a mimo jiné, které slovní druhy jsou v dílech nejfrekventovanější. Dalším krokem by mělo být porovnání vianismů s jejich českými ekvivalenty v překladech Svatopluka Horečky (Pěna dní) a Stanislava Jirsy (Srdcerváč a Červená tráva). Budu si všímat hlavně míry adekvátnosti přeložených slov nebo slovních spojení, zda opravdu vyjadřují totéž a zda plnohodnotně zastupují v kontextu daný vianismus. 

Nakonec bych chtěla sledovat autorův „vývoj“. Tedy zda v románech používal stále stejný slovotvorný způsob, zda tvořil stejné slovní druhy nebo právě naopak
a také jaká lexikální pole vianismy tvoří.

V přílohách bude obsažen medailónek o autorovi a obsahy všech tří románů, se kterými pracuji.