Kapitola čtvrtá

 

Srdcerváč

 

 

 

      V tomto románu jsem vyhledala 56 vianismů. Vianismy rozdělíme do pěti skupin podle příslušnosti k lexikálním skupinám.

Pokud se zaměříme na slovní druhy, pak jsou v textu nejpočetněji zastoupena podstatná jména = 41 slov, dále slovesa = 10, přídavná jména = 4 a pak zde můžeme najít dvě příslovce. Z tohoto rozložení je patrné, že autor se zaměřil na označování skutečností, rostlin, věcí, než na jejich další charakteristiku nebo na dějovou složku románu.

 

Vianismy jsem rozdělila do následujících skupin: „měsíce“, dále „rostliny
a živočichové“, třetí skupina má název „křestní jména“, čtvrtá „děj a činnost“ a poslední zahrnuje ostatní slova.

 

 

A. „Měsíce“

 

le juinet (13), le juinout (11), le janvril (31), le févruin (32), l´avroût (17),
le juillembre (12), l´octembre (43), le novrier (33),  le déçars (38), le marillet (10)

 

Nyní uvedu české ekvivalenty výše zaznamenaných slov: červopad, čerpen, ledenec, lednor, dubenec, červnor, říjinec, listenor, prosen, březenec.

Vian vychází ze skutečných názvů měsíce, pouze se snaží je kombinovat, proplétat a křížit.

 

-             Le juinet (13): mot-valise, ze slova juin (= červen) + juillet (= červenec);

-             slovotvorná kategorie zahrnující názvy a jména, modifikace;

-             autor využívá jmen dvou měsíců, aby vytvořil označení pro dobu, která by měla probíhat někdy mezi tím nebo je zde naznačeno narušení plynutí času.

 

-             Le juinout (11): mot-valise, ze slova juin (= červen) + août (= srpen);

-             slovotvorná kategorie zahrnující názvy a jména; modifikace;

-             viz předchozí vianismus.

 

-             Le janvril (31): mot-valise, ze slova janvier (= leden) + avril (= duben);

-             viz le juinet (13).

 

-             Le févruin (32): mot-valise, ze slova février (= únor) + juin (= červen);

-             viz le juinet (13).

 

-             L´avroût (17): mot-valise, ze slova avril (= duben) + août (= srpen);

-             viz le juinet (13).

 

-             Le juillembre (12): mot-valise, ze slova juillet (= červenec) + septembre (= září);

-             viz le juinet (13).

 

-             L´octembre (43): mot-valise, ze slova octombre (= říjen) + septembre (= září);

-             viz le juinet (13).

 

-             Le novrier (33): mot-valise, ze slova novembre (= listopad) + février (= únor);

-             viz le juinet (13).

 

-             Le déçars (38): mot-valise, ze slova décembre (= prosinec) + mars (= březen);

-             viz juinet (13).

 

-             Le marillet (10): mot-valise, ze slova mars (= březen) + juillet (= červenec);

-             viz juinet (13).

 

Ve všech případech se jedná o mot-valises. Autor kombinuje názvy měsíců
a vytváří tím označení nová, která mají poukázat na narušení plynutí času.

Vian začíná se svými vianismy až v druhé polovině románu, což evidentně souvisí        s psychickým stavem postavy Jaquesmorta neboli Kubohnáta, jenž se v této době nadobro usidluje v rodině trojčat a zjišťuje, že jeho život zůstane nenaplněn tím, po čem tolik toužil:

 

“Je dois  vous expliquer pourquoi je suis venu ici, dit Jacquesmort. Je cherchais un coin tranquille pour une expérience. Voilà: représentez-vous le petit Jacquesmort comme une capacité vide.

-Un tonneau? proposa Angel. Vous avez bu?

-Non, dit Jacquesmort. Je suis vide. Je n´ai que gestes, réflexes, habitudes. Je veux me remplir. C´est pourquoi je psychanalyse les gens.” ²³

 

Autor se vianismy pokouší o naznačení splývání měsíců, splývání času, neboť Kubohnát je   v rodině už velice dlouho a stále bez úspěšného dokončení psychoanalýzy.

Dokonce ani klasický počet dnů není zachován. Jako příklad uvedu:

135 avroût (str.139²⁴)  nebo 348 juillembre (str. 150 ²⁵).

 

Kubohnát ovšem někdy sčítá dny, jež tráví v rodině trojčat, a  jejichž údaj je více než přesný:

347 juillembre

Déjà six ans, trois jours et deux heures que je suis venu m´enterrer dans ce sacré pays, se dit Jacquesmort en contemplant son reflet dans la glace.

Sa barbe se maintenait d´une longueur moyenne.

 

347. červnora

Už je tomu šest let, tři dny a dvě hodiny, co jsem se přišel pohřbít do téhle prašivé země, říkal si Kubohnát, pozoruje přitom svůj obraz v zrcadle.

Vousy měl středně dlouhé.

 

Véronique Anglardová²⁶  se domnívá, že „zmatení“ času nastává v době, kdy Anděl opouští na lodi svou rodinu. Budu citovat její slova, kde vysvětluje časovou složku románu.

 

“Le récit se présente sous la forme d´un journal parce que les notations temporelles scandent l´évolution de l´action. Mais nous ne saurons jamais qui tient ce journal. Nous aurions pu penser que le narrateur n´était autre que Jacquesmort mais il est difficile de croire qu´il puisse parler de lui à la troisième personne. Non, la voix du narrateur demeure présente mais anonyme, non idéntifiée. Il semble néanmoins que ces références au temps de l´action soient nécessaires à l´instauration d´un univers parallèle, qui est régi, de plus en plus, par ses lois propres. En effet, le jour où part Angel, figure défaillante du père, donc de la prétendue instance morale en psychanalyse, les références à la chronologie se dérèglent. Néanmoins, dans ce monde en proie à la folie, Angel semblait incarner la seule instance rationnelle.”

 

 

 

 

 

 

B. „Rostliny a zvířata“

 

filassouze (2), l´ariole (5), le bécabunga (6), la sensiaire (16), le calaïo (20),
le vibrouze (21), l´ormande (25), le cormarin (26), la sirte (27), le mayange (34), la brouillouse (35), la rêviole (41), le cannaï (42), la malortie (44), la garallia (46), le fouille-pétrin (50), la maliette (56)

 

Autor kupí neologismy označující rostliny při popisech prostředí. Uvedu zde  ukázku, kde můžeme najít většinu slov patřících do této skupinu.

Poté následuje český překlad.

 

“Le jardin s´accrochait partiellement à la falaise et des essences variées croissaient sur ses parties abrupte, accessibles à la rigueur, mais laissées le plus souvent à l´état de nature. Il y avait des calaïos, dont le feuillage bleu-violet par dessous, est vert tendre et nervuré de blanc à l´exterieur ; des ormandes sauvages, aux tiges filiformes, bossuées de nodosités monstrueuses, qui s´épanouissaient en fleurs sèches comme des meringues de sang, des touffes de rêviole lustrée gris perle, de longues grappes de garillias crémeux accrochés aux basses branches des araucarias, des sirtes, des mayanges bleues, diverses espèces de bécabunga, dont l´épais tapis vert abritait de petites grenouilles vives, des haies de cormarin, de cannaïs, de sensiaires, mille fleurs pétulantes ou modestes terrées dans des angles de roc, épandues en rideaux le long des murs du jardin, rampant au sol comme autant d´algues, jaillissant de partout, ou se glissant discrètes autour des barres métaliques de la grille. Plus haut, le jardin horizontal était divisé en pelouses nourries et fraîches, coupées de sentiers gravelés. Des arbres multiples crevaient le sol de leurs troncs rugueux.”

 

V překladu uvidíme, že překladatel ponechal některá slova ve vianovské podobě. Jistě nás bude zajímat, proč některé vianismy Stanislav Jirsa ponechal, jiné přeložil. Důvodů může být několik. Vianismy se překladateli zalíbily natolik, že o ně nechtěl čtenáře ochudit, slova se mu zdála výstižná i v této podobě, chtěl ponechat textu magičnost, jež je způsobena právě jistou „nesrozumitelností“ nebo jednoduše nenašel vhodné české ekvivalenty.

 

„Zahrada částečně zabíhala až do útesu, kde na srázech rostly různé dřeviny;
v případě potřeby by se k nim dalo dostat,  avšak nejčastěji byly ponechány v přírodním stavu. Byly tam chlácholany s listy, které byly svrchu modrofialové a zespod hráškově zelené s bílým žilkováním; divoké jilemníky s nitkovitými stonky a hrbolatými suky se rozvíjely do květů vysušených jako krvavé laskonky; chomáče reviolů vyleštěných do perleťové šedi, dlouhé hrozny smetanového střemchobýlu, zavěšeného na spodních větvích araukárií, kozlí bradky, modré nebomníky, různé druhy bekabungy, jejíž hustý zelený koberec v sobě skrýval živé žabičky, háje kormorýnu, rvenu, druhosenek, tisíce vybuchujících i skromných květů zasazených do hlíny v paždích skaliska, jež  se přehojně rozlily podél zdi zahrady, a plazíce se jako chaluhy, tryskaly ze všech možných míst nebo se diskrétně vinuly kolem kovového mřížoví. O něco výše byla zahrada, zde již rovná, rozdělena do vyživovaných a svěžích pažitů, jež přetínaly cestičky vysypané štěrkem. Hrbolaté kmeny četných stromů porážely zemi.“

 

 

Ostatní slova, která se nevyskytují ve výše uvedeném úryvku, jsou doplněna
v následující tabulce:

 

 

-             Filassouze (2): mot-valise, ze slova la filasse (= koudel) + la bouse (= kravinec);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor využívá lexikální metafory, vytváří nové slovo podle vnější podoby.

 

-             L´ariole (5): mot-valise, ze slova l´aria (= árie) + la viole (= viola);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             jedná se o lexikální metaforu, která s asociací pomáhá autorovi vytvořit nové slovo;

-             v české verzi románu je vianismus nepřeložen.

 

-             Le bécabunga (6): mot-valise, pravděpodobně složené ze tří komponentů:
la bécasse (= sluka) + le bungalow (= chata) + le seringa (= jasmín);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor výjimečně využívá více slovotvorných základů.

 

-             La sensiaire (16): mot-valise, la sensitive (= mimóza) + l´aire (= oblast, plocha) nebo se může jednat o sufixální derivaci ze substantiva la sensitive;

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             slovo by mohlo značit, že se jedná o velice rozšířenou květinu (l´aire);

-             květina je pravděpodobně vzhledově blízká mimóze, což je naopak rostlina poměrně vzácná.

 

-             Le calaïo (20): mot-valise, ze slova le calao (= pták s velkým zobákem) + l´ail
(= česnek);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             tato rostlina je nejspíš plevel, který nemá hezký vzhled;

-             autor květinu přibližuje jejím popisem (viz tabulka).

 

-             Le vibrouze (21): mot-valise, ze slova vibrer (= třást se) + la ventouse (= přisávací destička);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             neologismus označuje živočicha, jenž žije ve vodě;

-             možná je podobnost s pijavicemi;

-             slovo by mohlo mít případně také souvislost se slovem le vibrion, což je druh bacilu

 

-             L´ormande (25): mot-valise, ze slova l´orme (= jilm) + l´amande (= mandle, jádro);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor vymýšlí vianismus pro označení květiny; opět je zde nejspíš využito Vianových konotací při pohledu na jilm;

-             za povšimnutí stojí přirovnání rostliny s krvavými laskonkami (viz tabulka).

 

-             Le cormarin (26): mot-valise, ze slova le cormoran (= kormorán) + le romarin
(= rozmarýn);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor využívá jako slovotvorných základů označení pro květinu a pro hmyz;

-             vianismus nejspíš vznikl na základě autorových asociací;

-             slovo by mohlo mít také spojitost se substantivem le cormier (= jeřabinový keř).

 

-             La sirte (27): tento vianismus je velice komplikovaný a nelze přesně určit, ze kterých částí se skládá.

 

-             Le mayange (34): mot-valise, ze slova la maille (= oko, očko) + l´ange (= anděl);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             rostlina, která je výjimečně krásná; její krása je až nadpozemská;

-             nebeská je také modrá barva, jež je květině přisouzena (viz tabulka).

 

-             La brouillouse (35): mot-valise, ze slova brouiller (= kazit) + la pelouse (= trávník);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             mohli bychom vycházet z doslovné interpretace obou slovotvorných základů;
autor chce pojmenovat plevel, rostlinu, jež „hyzdí“ své okolí.

 

-             La rêviole (41): mot-valise, ze slova le rêve (= sen) + la viole (= viola);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor pojmenovává krásnou květinu, jež je jemná a okouzlující;

-             další význam by mohl souviset s vyvoláním spánku, pak by šlo o léčivou bylinu;

-             rostlina je dále specifikována barvou (viz tabulka).

 

-             Le cannaï (42): mot-valise, ze slova le canna (= rákos) + le maïs (= kukuřice);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             autor používá při vytváření neologismu lexikální metafory;

-             rostlina není dále specifikována.

 

-             La malortie (44): mot-valise, ze slova le mal (= zlo, bolest) + l´ortie (= kopřiva);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             hanlivý název, neoblíbená rostlina;

-             možná pouze označení vesničanů pro reálnou rostlinu.

 

-             La garallia (46): mot-valise, ze slova le gardénia (= gardénie) + le dahlia (= jiřina);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastnosti, mutace;

-             vianismus vznikl spojením dvou slovotvorných základů, jenž označují květiny;

-             obě květiny jsou charakteristické svými květy;

-             autor rostlinu dále popisuje; určuje její barvu a tvar (viz tabulka).

 

-             Le fouille-pétrin (50): kompozitum složené ze dvou částí: fouiller (= prohlížet, usilovně hledat) + le pétrin (= díže);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastností, mutace;

-             slovo označuje rostlinu, která je určena pro muže, protože dodává odvahu a sílu;

-             v románu její listy žvýká Kubohnát.

 

-             La maliette (56): mot-valise, ze slova la mouette (= čajka) + l´alouette
(= skřivánek, zpěvavý pták);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastností, mutace;

-             tento vianismus slouží k označení jedné z podob, kterou na sebe trojčata uměli vzít; jedná se o malé ptáčky, kteří mohou bezstarostně kroužit v oblacích;

-             autor používá jako slovotvorné základy slova čajka, což je malý ptáček a dále skřivánek;

-             vidíme zde tedy magickou vlastnost dětí.

 

Ve většině případů byly vianismy vytvořeny jako mot-valises, a to ze dvou základových slov. Výjimku tvoří vianismus le bécabunga, který vychází pravděpodobně ze tří základových slov.

Můžeme zde najít také kompozitum: le fouille-pétrin (50).

Jména rostlin jsou z velké části tvořena ze dvou názvů různých květin nebo stromů; někdy autor používá slov, jež mu květinu nebo živočicha připomínají: le mayange (34), le vibrouze (21).

Autor kupí svá slova v případech, kdy chce odlišit „běžné“ prostředí od fiktivního, smyšleného. Přesto se zdá být pravděpodobné, že byl Vian ovlivněn pobytem
v Capbretonu, kde trávil prázdniny.

 

C.  „Křestní jména“

 

Culblanc (9), Nëzrouge (19), Lalouët (29), Jacquesmort (30)

 

Myslím si, že české ekvivalenty jsou zajímavé. Jedná se o následující překlady:  Bělořitka, Frňola, Křivánek a Kubohnát.

Již na první pohled jistě každého upoutá psaní (¨) nad samohláskami. Nejspíš se autor pokouší graficky zaznamenat podobu nějakého nářečí. Má k vesničanům pohrdavý přístup, dívá se na ně trochu zvrchu.

 

-             Culblanc (9): kompozitum utvořené ze substantiva le cul (= zadek) + adjektiva blanc (= bílý);

-             slovotvorná kategorie  zahrnující názvy nositelů vlastností, mutace;

-             druhý komponent byl vybrán záměrně, jelikož souvisí s povoláním hrdinky (pradlena);

-             Bělořitka je služka a chůva trojčat, kterou by Kubohnát chtěl analyzovat, ona mu ovšem nabízí pouze své tělo, nikoli duši; odtud nejspíš vycházel autor při výběru prvního komponentu.

 

-             Nëzrouge (19): kompozitum utvořené ze substantiva le nez (= nos) + adjektiva rouge (= červený);

-             slovotvorná kategorie zahrnující názvy nositelů vlastností; mutace;

-             Frňola je prostá vesničanka, která pracuje jako služebná u kováře; Kubohnát si ji vybírá jako další objekt své psychoanalýzy;

-             stejně jako s Bělořitkou i s Frňolou má Kubohnát milostnou pletku, ona při prvních náznacích styku zčervená:

 

„Svlékni se a natáhni se na postel,“ pravil Kubohnát. „To zrovna,“ řeklo děvče, „mistr se vrátí a já se zase budu oblékat, abych mu uvařila polévku.“ (…) Začervenala se. Ruka na špičatém výstřihu límečku se sevřela. „Ach...!“ řekla, klopíc oči. „Ani mistr se toho se mnou nikdy neodvážil.“

 

-             Jacquesmort (30): kompozitum utvořené ze jména Jacques (= Jakub)
+ substantiva la mort (= smrt, umrlec);

-             slovotvorná kategorie zahrnující názvy nositelů vlastností; mutace;

-             Kubohnát je vnitřně prázdný a potřebuje teprve nashromáždit pocity a prožitky; autor záměrně využil druhého komponentu, aby ještě zdůraznil psychiatrovu duševní nicotu;

-             tato postava je velice blízká Wolfovi z Červené trávy (viz přílohy);

-             absurdní je, že zrovna „prázdná“ bytost stála u porodu trojčat; je zde snad směřování od smrti k životu a ne naopak?

 

-             Lalouët (29): deformace základového slova l´alouette (= skřivánek, zpěvavý pták);

-             slovotvorná kategorie názvů nositelů vlastností, mutace;

-             jedná se o vesničana, který se chová prostě a obhrouble, dokonce na dědčím jarmarku kupuje starce na hraní pro své děti; Vian ironizuje a zároveň kritizuje jeho povahu tím, jaké jméno mu vybírá;

-             tento člověk si nezaslouží mít „normální“ jméno, ale pokřivené jako je on sám.

 

Jména obou žen jsou vytvořena podobným způsobem; autor použil substantivum označující část těla (le cul, le nez) a barvy (blanc, rouge). Obě slova jsou tvořena kompozicí (vztahy mezi komponenty = přívlastková determinace).

Jména mužů jsou utvořena rozdílně, Kubohnát kompozicí a Křivánek deformací. Deformace jména souvisí s povahou a charakterem postavy.

 

V románu se objevují také další jména. Jméno matky je Klementýna, otce Anděl
a trojčata jsou Joël, Noël a Citroën.

Jména Joël a Noël jsou z hebrejštiny; první znamená „Dieu est avec nous“, druhé „Yahvé est Dieu“. Jméno Citroën bylo zvoleno pro podobnost s předchozími dvěma, ale liší se délkou, jelikož právě Citroën byl odlišný, on byl „jeden extra“ (viz strana 33). Jména Joël a Noël se stále užívají, zatímco Citroën se jakožto křestní jméno nepoužívá. Ve francouzských jménech autor nešetří se slovy s (¨), v českých ekvivalentech překladatel vybírá jména s (x), jelikož tato znějí v češtině poněkud exoticky.

Zajímavý je výběr jmen pro trojčata, kdy otec nesouhlasí s Klementýniným návrhem:

 

“-Ils s´appelleront Joël, Noël et Citroën. C´est décidé.

-Joël et Noël, dit Angel, ce n´est pas bien joli. Tu avais encore Azraël, Nathanaël
 et même Ariel. Ou Prünel!

Tu n´y changeras rien, dit Clémentine, la voix précise.”²⁷

 

Je patrné, že autor vybral jména, která jsou biblického původu nebo jinak blízká náboženství: anděl. S ironií je pojmenována matka trojčat: Klementýna, což vychází
z adjektiva clément (= mírný, shovívavý, velkodušný).

Ani jeden člen rodiny ovšem nechodí do kostela a církev všichni ignorují. Vian nejspíš opět poukazuje na přetvářku, pro níž má k církvi tak negativní vztah.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

D. „Děje a činnosti“

 

psychiatrer (3), lavander (8), gluisser (14), gouiller (36), résouiller (37), psy…choser (40), s´enfoirer (47), girer (49), se solacer (51), se désenchevêtrer de (52),

le toquement (54), le répétitoire (55)

 

 

Skupina obsahuje zejména slovesa, dále pak podstatná jména. Verba jsou v tomto románu zastoupena celkem početně (10). Jsou zde užita nejrůznější verba, ať už se jedná o jejich význam nebo způsob vzniku.

Nejprve se zaměříme na jejich místo v textu, dále na jejich překlad.

 

 

-             Psychiatrer (3): sufixální derivace od substantiva le psychiatre (= psychiatr)
+ sufix –er;

-             slovotvorná kategorie zahrnující verba odvozená od substantiv: dělat to, co vyjadřuje základové substantivum, mutace;

-             patrný vliv angličtiny, snaha po co nejkratším vyjádření;

-             Kubohnát tímto vianismem popisuje svou práci, když nenachází vhodnějšího spojení (viz tabulka výše).

 

-             Lavander (9): derivace od substantiva la lavanderie (= bělidlo) + sufix –er;

-             slovotvorná kategorie zahrnující slovesa odvozená od substantiv, mutace;

-             jazyková hra s významy slov; autor nejprve používá slovo la lavanderie, kde zužuje význam slova, toho dále využívá k derivaci;

-             sloveso se jeví jako neutrální.

 

-             Gluisser (14): mot-valise, utvořené ze slova la glu (= lep) + glisser (= klouzat);

-             slovotvorná kategorie zahrnující verba s expresivním příznakem, modifikace;

-             snaha vyjádřit se co možná nejpřesněji jedním slovem;

-             využívá při utvoření vianismu dvou slov označujících vlastnosti, které cesta podle něj má.

 

-             Gouiller (36): mot-valise, ze slova goutter (= kapat) + mouiller (= namočit, navlhčit);

-             slovotvorná kategorie zahrnující verba s expresivním příznakem, modifikace;

-             jedná se o synonymum výše uvedeného vianismu, viz gluisser (14).

 

-             Résouiller (37): mot-valise, od slova résoudre (= rozpustit, rozkládat) + mouiller (viz výše);

-             slovotvorná kategorie, která označuje verba s expresivním příznakem, modifikace;

-             viz gluisser (14).

 

-              Psy…choser (40): mot-valise, od slova psychanalyser (= podrobit psychoanalýze) + la chose (= věc) + sufix –er;

-             slovotvorná kategorie označující dělat to, co vyjadřuje základové slovo, mutace;

-             vedle tohoto vianismu se v textu objevuje neutrální verbum psychanalyser, dále pak vianismus psychiatrer (viz výše);

-             sloveso psychanalyser si zachovává neutrální podobu a význam, zatímco vianismy jsou nositeli expresivního zabarvení;

-             verbum užívá Frňola, hloupá vesničanka, která neví, co slovo psychanalyser znamená; proto ho takto komolí.

 

-              S´enfoirer (47): derivace od verba foirer (= být podělaný strachem);

-             slovotvorná kategorie zahrnující inchoativa, mutace;

-             slovo je užito v básni, kterou si vymyslel Kubohnát, a která shrnuje jeho dosavadní zážitky a pocity z pobytu v podivné vesnici, uvědomuje si, že poprvé uviděl dědčí jarmark a Slávu, jenž svými zuby sbírá odpadky z řeky, opět prožívá zklamání nad nenaplněním svých cílů; má strach z povahy a chování vesničanů;

-             dalším vysvětlením by mohla být souvislost se substantivem la foire, v našem případě se jedná o dědčí jarmark, jenž viděl Kubohnát jako první věc ve vesnici;

-             sloveso je silně expresivně zabarvené.

 

-             Girer (49): vrácení významu velmi málo užívanému verbu girer (= otáčet, kroužit);

-             slovotvorná kategorie, modifikace;

-             verbum girer se téměř neužívá, spíše je možné se setkat se substantivem
la giration (= otáčení, kroužení), které je vytvořeno ze stejného slovotvorného základu;

-             slovu je vrácen jeho původní význam (viz tabulka), autor si slovo vybavuje, když vidí pohyb větru.

 

-             Se solacer (51): adaptace slovesa to solace (= potěšit, zotavit se) z angličtiny;

-             slovotvorná kategorie označující činnost, modifikace;

-             autor využívá anglického verba, které získává expresivní zabarvení;

-             ve vianismu můžeme objevit také slovo solaire = sluneční;

-             vianismus by tudíž mohl vystihovat příjemné slunění se.

 

-             Se désenchevêtrer de (52): derivace od verba enchevêtrer (= plést, proplést, zaplést) + prefix dés- ;

-             slovotvorná kategorie označující činnost, modifikace;

-             autor tvoří verbum klasickým způsobem pomocí prefixu;

-             vybírá si záměrně dlouhé, těžko vyslovitelné slovo, aby tím ještě podtrhl složitost tohoto procesu.

 

-             Le toquement (54): sufixální derivace od slova toquer (= klepat) + sufix –ment;

-             se toquer (= zamilovat se, zakoukat se);

-             slovotvorná kategorie označující činnost, mutace;

-             při vytváření vianismu bylo užito sufixu -ment, což je jedna z nejužívanějších přípon při tvoření substantiv ze sloves;

-             vianismus vyjadřuje nejen klepání na dveře, ale také způsob, jakým je provedeno (s láskou a očekáváním toho, kdo je za dveřmi).

 

-             Répétitoire (55): derivace od substantiva la répétition (= opakování);

-             slovotvorná kategorie označující místo děje, mutace;

-             autor nahrazuje slovo la répétition dvojslovným vyjádřením (exercices répétitoires), tím je naznačena důležitost zkoušky;

-             výraz se jeví jako termín.

 

Vianismy jsou nejčastěji mot-valises a slova vzniklá derivací.

Autor v některých případech užívá v textu vedle sebe běžná slova a vianismy pro označení výjimečné situace nebo odlišného významu slov. Týká se to slovesa psy…choser, které je v románu užito pouze jednou, a to tehdy, když o psychoanalýze mluví prostá dívka, jež tomuto termínu nerozumí. Běžně zde autor pracuje se slovem psychanalyser (44) = psychoanalyzovat. Totéž platí i pro slovo psychiatrer (1), které je odvozeno od substantiva psychiatre.

Pokud se nyní zaměříme na vznik slov, je zřejmé, že Vian neváhal užít různých způsobů. Ve třech případech: gluisser (16), gouiller (40) a résouiller (41) se jedná
o mot-valises.

Dalším typem je vytváření zvratné podoby slovesa: s´enfoirer (51), se désenchevêtrer de (56). V druhém případě je dokonce základovým slovem enchevêtrer = zaplétat, proplétat, zamotat, navíc bylo využito předpony dés-. Podle mého názoru slouží tento jev k subjektivizaci textu. V obou případech je agentem Kubohnát.

Vian neváhá užít archaismů. Znovuožívá sloveso girer (53) = otáčet, kroužit
a uměle tvoří výraz lavander (9), který se nám může jevit taktéž jako archaismus. Při tvorbě tohoto slova, totiž vychází z archaismu lavanderie, jemuž přisuzuje nový význam. (viz podstatná jména). Slovo lavander „potřeboval“ při hraní si s významy slov. Jedná se o řadu Blanche-lavander-lavanderie (viz str. 74).

Ani u sloves nezapomněl Vian na angličtinu. I v tomto románu se nechává ovlivňovat svým oblíbeným jazykem a vytváří vianismus se solacer (55).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

E. „Ostatní“

 

le crobe (1), troizocloques (4), la lavanderie (7), la foire aux vieux (15), la robe génuine (18), rabiuxe (22), pluxe (23), le ploustochnik (24), le crache-sang (28), translujaüne (39), l´arrache-coeur (45), les trumeaux (48), gravelé (53)

 

V této skupině je možné objevit substantiva, adjektiva i adverbia. Také původ slov je rozličný. V následující tabulce můžeme porovnat francouzský kontext slova
s českým překladem.

 

Les trois salopiots galopaient à quatre pattes dans la salle ou on les enfermait avant leur tétée de troizocloques.	Všichni tři špindírové cválali po čtyřech po pokoji, kam je zavírali před třetí hodinou, kdy se jim dával trýoklokový prs.
-Où est Blanche? demanda-t-il. -En bas…, dit Angel. Dans la lavanderie. En train de lavander.	„Kde je Běla?“ zeptal se. „Dole…“, pravil Anděl, „na bělidle. Bělí.“
Il vit en arrivant que c´était seulement la foire aux vieux.	Když přišel blíž, zjistil, že to je jen dědčí jarmark.
Elle avait une génuine robe du dimanche en piqué blanc, avec des souliers noirs et un chapeau noir et des gants blancs de filoselle.	Měla na sobě extrovky z bílého piku, černé střevíce, černý klobouk, bílé přízové rukavice.
L´aubépine, c´est une fleur                                      La graisse, c´est du gras La m…, c´est du bonheur Jésus, c´est mieux que tout ça. L´herbe, c´est pour les bêtes La viande, c´est pour papa Les cheveux, c´est pour la tête Jésus, c´est mieux que tout ça. Jésus, c´est du rabiuxe Jésus, c´est en pluxe Jésus, c´est du luxe…	Hložinka je roští v lese Mastnota zas flek jen značí H…, to zas štěsí nese Ježíši, toť nade vše! Tráva je tu pro krávu Maso, to je pro tátu Vlasy, ty jsou pro hlavu Ježíši, toť nade vše! Ježíši, toť navíc, jaxi Ježíši, toť jaxi taxi Ježíši, toť luxus je!
Angel servit deux verres de ploustochnik fait à la maison.	Anděl nalil dvě sklenky domácí jestřabinky.
De la couleur de la bave du crache-sang, rouge claire et opaque.	Barva byla něco jako krvavý chrchel, světle červená a neprůhledná.
Il avait mis des vêtements de mer, en toile translujaüne et cirée.	Oblékl si průsvitně žlutý námořnický oděv z voskovaného plátna.
Il y avait, devant le perron de la maison, un espace plat et gravelé …	Před zápražím bylo rovné, štěrkem vysypané prostranství…
-Vous êtes trois fois père, dit Jacquesmort. Angel s´étonna: -Des trumeaux? -Des jumeaux et un isolé, précisa Jacquesmort.	„Jste trojnásobným otcem,“ pravil Kubohnát. Anděl ztuhl: „Trojčata?“ „Dvojčata a jeden extra,“ upřesnil Kubohnát.

 

-         Le crobe (1): deformace substantiva le microbe (= mikrob);

-         deprefixace;

-         slovo vzniklo zkrácením slova microbe, a to proto, že autor považuje mi- za předponu (mini);

-         autor přisuzuje slovu microbe poloviční hodnotu čili v překladu by slovo znělo nejspíš malý bacil;

-         slovo crobe tedy označuje velký a nebezpečný bacil ohrožující trojčata, která jejich matka tolik miluje;

-         crobe se v textu objevuje pouze jednou vedle běžné podoby tohoto slova “microbe”;

-         uvedu zde pro ilustraci celou větu i s překladem, aby bylo patrné, že se opravdu jedná o veliké nebezpečí:

     

“…et les microbes des trois chambres distinctes, soudain, flottent dans l´air et s´unissent, et, de leur combinaison ternaire, voici que résulte un hybride immonde, un crobe monstrueux, visible à l´oeil nu…”

„…náhle se mikrobi poletující ve třech oddělených pokojích spojí a z jejich potrojné kombinace vznikne hrůzný, nestoudný trojkřížený hybrid, hrůzný krob, viditelný pouhým okem…“

 

-         Troizocloques (4): mot-valise, ze spojení trois-z-heure (= tři hodiny) + anglické spojení five o´clock (= pět hodin);

-         slovotvorná kategorie zahrnující číselná kompozita, modifikace;

-         autor využívá asociace s anglickým zvykem pití čaje pravidelně o páté hodině
= five o´clock;

-         tento zvyk mu připadá podobný s nutností pravidelně kojit trojčata;

-         při vzniku vianismu bylo využito zaznamenání výslovnosti, proto -z- jakožto konektor obou komponentů;

-         Vian s tímto slovem pracuje i jako s adjektivem, de troizocloques (= tříhodinový).

 

-         La lavanderie (7): použití archaismu, přenesení významu;

-         slovotvorná kategorie označující místo, modifikace;

-         archaismus znovu použitý v odlišném smyslu slova; původním významem je označení prádelny; jedná se o zúžení významu;

-         slovní humor vycházející z významů slov Blanche-lavander-lavanderie. Patrné je to i v překladu: Běla-bělit-bělidlo.

 

-         La foire aux vieux (15): kompozitum utvořené podle modelu la foire aux esclaves
(= trh s otroky) nebo la foire aux bestiaux (= zvířecí trh);

-         slovotvorná kategorie názvů míst, transpozice;

-         vztah mezi komponenty je determinační (rekční determinace);

-         užito ironické nadsázky;

-         vztahuje se k povaze vesničanů a k jejich chování se k sobě navzájem;

-         s dědčím jarmarkem souvisí také jméno Křivánka (viz C. „křestní jména“).

 

-         La génuine robe (18): adaptace anglického slova genuine (= autentický, opravdový);

-         slovotvorná kategorie označující vlastnosti, adaptace;

-         Bělořitka si obléká šaty na mši, ve kterých působí velmi přitažlivě; je zde tedy rozpor mezi ctností (= církev) a extrovkami.

 

-         Rabiuxe (22): mot-valise, ze slova le rabiot (= přídavek, nášup) + le luxe (= nádhera, přepych);

-         slovotvorná kategorie označující okolnostní příznaky, mutace;

-         slovo složené ze dvou částí; první je nespisovné slovo rabiot, což znamená nášup nebo přídavek jídla, druhou částí je spisovné slovo luxe = přepych, nadbytek, luxus;

-         spojení opovržení a prostoty s něčím přepychovým a vzácným.

 

-         Pluxe (23): mot-valise, ze slova plus (= víc, více) + le luxe (viz výše);

-         slovotvorná kategorie označující okolnostní příznaky, mutace;

-         obě základová slova jsou neutrální, výsledné slovo je nositelem expresivity;

-         snaha vyjádřit vyšší kvalitu;

-         tento a předchozí vianismus jsou užívány farářem při jeho kázáních v kostele, kdy se snaží veřejně odsoudit materiální přístup vesničanů k životu, a naopak chce  vyzdvihnout moc Boha a církve.

 

-         Le ploustochnik (24): mot-valise, plouto (= bohatý) + schnick (= kořalka);

-         slovotvorná kategorie označující výrobky, modifikace;

-         autor užívá tohoto slova pro označení domácí kořalky.

 

-         Le crache-sang (28): kompozitum složené ze dvou částí: cracher (= chrchlat, plivat) + le sang (= krev);

-         slovotvorná kategorie označující výsledek děje, mutace;

-         komponenty jsou ve vztahu determinačním ( predikační determinace);

-         vianismus popisuje „hanbu“ vesničanů, která plave v řece, na níž musí jejich obětní beránek, Sláva, plout v bárce a veškeré tyto důkazy nečistoty ( nejen materiální, ale zejména duševní) likvidovat;

-         Vian byl možná inspirován svou nemocí, která se objevuje i v jiném kompozitu arrache-coeur (viz Pěna dní).

 

-         Translujaüne (39): mot-valise, ze slova translucide (= průsvitný) + jaune (= žlutý)
+ (¨) ;

-         slovotvorná kategorie označující míru vlastnosti, modifikace;

-         barvou je označen oděv, jenž si bere Anděl na svou cestu ve vlastnoručně vyrobené bárce;

-         žlutá barva symbolizuje slunce, průsvitná souvisí s barvou moře;

-         (¨) opět naráží na nářečí vesničanů; Anděl je jedním z nich, přesto, že žije v domě na útesech;

-         autor používá vianismu namísto slovního spojení, aby se vyjádřil co nejstručněji
a vystihnul přitom kvalitu Andělova oblečení.

 

-         L´arrache-coeur (45): kompozitum utvořené ze dvou komponentů: arracher (= rvát, vytrhnout) + le coeur (= srdce);

-         slovotvorná kategorie označující nástroje, mutace;

-         komponenty jsou ve vztahu determinačním (predikační determinace);

-         jedná se o jediné slovo (z analyzovaných románů), které se objevuje ve dvou knihách, ostatní lexikum je specifické pouze pro dané dílo;

-         vianismus je nejspíš inspirován Vianovou nemocí, která autora neustále pronásledovala (viz Medailónek);

-         srdcerváč je symbolem mateřství a zároveň rozvodu, lásky, ale také krutosti
a nakonec i bezpečí, jemuž je protipólem týrání a mučení.

 

-         Les trumeaux (48): mot-valise, ze slova la triade (= trojice) + le jumeau (= dvojčata);

-         slovotvorná kategorie označující mláďata, modifikace;

-         autor takto pojmenoval tři sourozence: Alexe, Felixe a Calexe;

-         ve francouzštině se pro označení trojčat používá slovo les triplés, jenže Vian chtěl odlišit dva podobné bratry (les jumeaux Alex a Felix) a jednoho, jenž byl odlišný
(Calex), (viz tabulka).

 

-         Gravelé (53): derivace od anglického slova gravel (= cesta vysypaná štěrkem)
+ sufix –é;

-         slovotvorná kategorie označující vlastnosti, transpozice;

-         Vian nejspíš nenachází ve francouzštině podobný výraz, jenž by byl krátký
a zároveň výstižný;

-         v románu se objevuje také slovo le gravier: “Les pas de Jacquesmort et d´Angel crissaient sur le gravier de la cour.”

-         český překlad zní: „Kubohnátovy a Andělovy kroky skřípaly na dvoře o štěrk.“

-         v novějších slovnících je ovšem zaznamenáno slovo le gravier již zcela běžně.

 

V této skupině jsou nejvíce zastoupena slova tvořená jako mot-valises a kompozita.

Některá slova jsou utvořena podle anglických vzorů: troizocloques (4), la génuine robe (18) a gravelé (53).

Nacházíme zde dvě vianovská příslovce: rabiuxe (22) a pluxe (23). Adverbia vyjadřují vyšší kvalitu luxusu. Obě vyjadřují témeř totéž, ale pokaždé se jedná o jinou stylovou vrstvu. Je možné významy sečíst a dostáváme tím cosi, co má ještě vyšší hodnotu než slova stojící ve větě sama o sobě. Pluxe je tvořeno obdobně, opět je druhou částí slova výraz luxe, první je v tomto případě příslovce plus, jež lze do češtiny přeložit jako více nebo nejvíce, největší množství.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shrnutí

 

Autor při tvoření vianismů užívá mot-valises, derivaci, kompozici, deformaci, adaptaci a také přenesení významu.

 

Jak vypadá zastoupení těchto kategorií uvidíme níže:

 

1.      mot-valise: filassouze (2), troizocloques (4), ariole (5), bécabunga (6),
marillet (10), juinout (11), juillembre (12), juinet (13), gluisser (14), sensiaire (16), avroût (17), calaïo (20), vibrouze (21), rabiuxe (22), pluxe (23), ploustochnik (24), ormande (25), cormarin (26), janvril (31), févruin (32), novrier (33), mayange (34), brouillouse (35), gouiller (36), résouiller (37), déçars (38), translujaüne (39), psy…choser (40), rêviole (41), cannaï (42),  octembre (43), malortie (44),
garillia (46), trumeaux (48), maliette (56);

 

2.      derivace: psychiatrer (3), lavander (8), s´enfoirer (47), se désenchevêtrer (52), gravelé (53), toquement (54), répétitoire (58);

 

3.      kompozice: Culblanc (9), foire aux vieux (15), Nëzrouge (19), crache-sang (28), Jacquesmort (30), arrache-coeur (45), fouille-pétrin (50);

 

4.      deformace: crobe (1), sirte (27), Lalouët (29);

 

5.      adaptace: génuine robe (18), se solacer (51);

 

6.      přenesení významu: lavanderie (7), girer (49).

 

 

Nyní  na další stránce opět následují přehledné grafy:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve Vianově románu se objevuje mnoho témat, přičemž ta nejdůležitější si nyní načrtneme a uvedeme si ještě několik ukázek pro upřesnění tvrzení:

 

1.      rodina: podíváme se na vztah: muž X žena, matka X děti;

2.      společnost: vesničané a jejich vztahy k druhým, podivná morálka, se kterou souvisí práce Slávy na jeho bárce;

3.      církev: mše jako představení opět vyjadřuje Vianův názor na církev, jelikož on ji vidí jako přetvářku, divadlo, kterým se snaží nalákat lidi a dostat jejich peníze;

4.      smysl života: téma se týká především Kubohnáta, jenž je vlastně “l’homme vide”, dále pak Klementýny, která zasvěcuje svůj život dětem;

5.      láska: Vian jakoby se domníval, že lidé nejsou schopni milovat druhé; všechny vztahy karikuje;

6.      barvy: opět se zaměřuje na barvy, ať už se týkají rostlin nebo oblečení.

 

-         ad 1.: Klementýna ihned po porodu vyhání svého muže Anděla, se kterým už se nechce nikdy vidět, důvodem je bolest, kterou jí způsobil (porod);

-         Anděl místo, aby se bránil, raději ustupuje (vyrobí si loď, na níž odplouvá);

-         Klementýna nejprve nechce vidět ani manžela, ani své děti; brzy se však stane „vzornou“ matkou (jedná se spíše o obsesi), má o trojčata takový strach, že je nakonec zavírá do zlatých klecí, aby se jim nic nemohlo stát.

 

-         ad 2.: vesničané mají svůj podivný svět; organizují dědčí jarmarky, kde prodávají staré, nepotřebné lidi, odmítají věřit v Boha, ale chodí do kostela, mají svého obětního beránka, jenž na sebe přebírá jejich hanbu:

 

“Je faisais mon travail, dit l´homme. On jette les choses mortes dans cette eau pour que je les repêche. Avec mes dents. Je suis payé pour ça. (…) On me fournit la barque, dit l´homme, et on me paie de honte et d´or” ²⁸

 

-         ad 3.:  církev je v tomto románu zastupována farářem a jeho pomocníkem;

-         farář pořádá místo mše představení a zápas v boxu; snaží se lidi přesvědčit, že bůh je luxus, něco extra;

 

„Žijete příliš pozemsky !“ zvolal farář.  „O ten dědčí jarmark, o ten se houby starám, vážený pane. Ti lidé trpí…a ti, kdož trpí na zemi, si tím získávají svůj kus ráje.  Ostatně utrpení samo o sobě není zbytečné, a jestliže mě opravdu něco mrzí, pak to jsou pouze zdroje utrpení. Víte, mě trápí to, že netrpí v Bohu.  Jsou to mameluci. To už jsem vám řekl před chvilkou. Náboženství je pro ně prostředek.  Materialističtí mameluci…“

 

-         Klementýna není věřící, ale dává své děti pokřtít, protože „se to tak dělá“.

 

-         ad 4.: Kubohnát je jakoby nástupcem Wolfa (viz Červená tráva), pouze směřuje opačným směrem, na rozdíl od Wolfa se chce „naplnit“ pomocí druhých a jejich prožitků.

 

-         ad 5.: Vian karikuje všechny milostné vztahy v románu;

-         Kubohnát má poměr s Bělořitkou a Frňolou jen proto, aby je mohl psychoanalyzovat

-         Klementýna odmítá svého manžela;

-         kovář si sestrojil ženu-přízrak, která je podobná Klementýně.

 

V románu dále nacházíme magické číslo tři. Srdcerváč je třetím Vianovým románem, má tři části, které jsou dále rozděleny na kapitoly, jejichž počet je vždy násobkem tří. V románu vystupují tři hlavní ženské postavy: Klementýna, Bělořitka
a Frňola, tři hlavní mužské postavy: Kubohnát, Anděl a Sláva a trojčata: Alex, Felix
a Calex.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Překlad

 

Pracovala jsem s knihou Srdcerváč, která vyšla roku 1999 a jejím překladatelem je Stanislav Jirsa.

Jak má každý možnost posoudit, překlad není ve všech případech zcela dostačující, ale Jirsovi se někdy podařilo najít opravdu zajímavé ekvivalenty, zejména u vianismů zařazených ve skupině A. a B.

 

Opět se pokusím rozdělit přeložené výrazy do několika skupin podle jejich adekvátnosti:

 

1.      zajímavě, adekvátně přeložené vianismy:
krob (1), psychiatrovat (3), Bělořitka (9), březenec (10), čerpen (11), červnor (12), červopad (13), dědčí jarmark (15), druhosenka (16), dubenec (17), extrovky (18), Frňola (19), chlácholan (20), chlístavice (21), jestřabinka (24), jilemník (25), kormorýn (26), kozí bradka (27), Křivánek (29), Kubohnát (30), ledenec (31), lednor (32), listenor (33), nebomník (34), pahloží (35), posviňovat (37), prosen (38), psy…tentononc (40), rven (42), říjenec (43), slyšavka (44), srdcerváč (45), střemchobýl (46), vstavač pětimužný (50), zpěvánek (56);

 

2.      adaptace vianismu:
riola (5), bekabunga (6), reviol (41);

 

3.      výraz, který nevystihuje hodnotu vianismu:
dřevnatý (2), tři hodiny (4), bělidlo (7), bělit (8), čvachtat (14), jaxi navíc (22), jaxi taxi (23), krvavý chrchel (28), pohazovat (36), průsvitně žlutý (39), štvát se (47), trojčata (48), vířit (49), vyhřívat se (51), vyplést se z (52), vysypaný štěrkem (53), zaťukání (54), zkouška (55).

 

Velmi zdařilé jsou překlady měsíců, jmen a většina názvů rostlin. Překladatel někdy nevychází z přesného významu slova, ale vymýšlí vhodný ekvivalent.