Kapitola pátá

 

Vianův styl

 

      Vian vrací smysl slovům, jež se cítila být nabubřelá a prázdná. Jeho slovní hříčky nacházejí zdroj ve hrách patafyziků. “Quand on décrit de façon très précise, dit-il, une chose qui n´existe pas, ça lui donne une existence bien plus grande que quand on dit vaguement qu´elle est bizarre ou insolite.”  ²⁹ 

Vian často respektuje gramatická pravidla, ale obnovuje jejich logiku tím, že si všímá zejména výslovnosti slov. Mnohdy ruší hranice mezi konkrétním a abstraktním. Také odmítá a následně transformuje stereotyp, se kterým se slova a slovní spojení užívají, a to tak, že vychází z představy a postupuje ke konkrétnímu vyjádření.
U Viana se také můžeme setkat s animismem, např.: “Le moteur vrombissait à un régime invariable, sûr d´avoir son assiette de poisson quand il le faudrait.”³⁰

Dalším zdrojem inspirace byla pro Viana četba druhého díla Alfréda Korzybskeho       s názvem Science and Sanity (1933). Polský emigrant v USA, hrabě Alfréd Korzybski, využívá metodu reedukace, která nachází své zdroje v nových technologiích. Korzybski vysvětluje, že člověka lze definovat kapacitou využívání životního času
a schopností vyvíjet se. Aby se společnost mohla vyvíjet, musí se omezit pracovní doba a musí se u lidí rozšířit pocit uspokojení a radosti, jež vede k úplnému štěstí. Dále říká, že je třeba nechat lidi žít svobodně, ale zodpovědně.

V neposlední řadě je třeba zmínit zde Lewise Carrolla. Lewis Carroll, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson (1832-1898), je známý anglický romanopisec, který si hraje s logikou a jazykem. U nás je znám zejména svou knihou pro děti  Alenka v říši divů. Carroll byl vlastně „vynálezcem“ mot-valises, v nichž Vian našel velkou zálibu, jelikož mu pomáhala dotvářet jeho imaginární světy.

Mot-valises jsou slova, která vznikají křížením nebo kombinací dvou či více slovotvorných základů. Při jejich tvoření se přesně neuplatňují jazyková pravidla
a zákonitosti. Vše je otázkou hry a náhody.

 

 

Nyní se blíže podíváme na jednotlivé romány a jejich lexikum. Uvedeme si různé způsoby, kterými Vian přizdobuje své romány.

 

Pěna dní

Vian „žongluje“ se slovy, odhaluje nejistoty v komunikaci a zároveň rozšiřuje její kapacitu tím, že vymýšlí neologismy. Uniká běžným situacím, zkouší možnosti jazyka, vytváří svět fikce, jenž má svou řeč a své sny. Někdy se obrací ke slovní zásobě          z různých oblastí:

-         archaismy: varlet (= páže, sluha), icelui (= tento), s´abluter (= očistit se);

-         vědecko-technický slovník: dessication (= sušení, vysušování), cardioïde (= srdcovitý), pisteur (= stopař), phototropisme (= fototropie);

-         heraldika: alésoir (= výstružník), sur champ (= v poli);

-         bruslení: grand-aigle (=krasobruslařská figura);

-         botanika: bifide (= rozeklaný), morgeline (= drchnička);

-         užití méně známých slov: insoler (= ozářit, ozařovat), cromorne (=ponurý, zasmušilý), grapefruit (z angličtiny), s´entrebaiser (= políbit se);

-         úmyslná záměna slabik s komickým cílem: Jean-Sol Partre (= Jean-Paul Sartre), portecuir de feuilles de Rusie (portfeuille de cuir = kožená náprsní taška), vergé Saintorix (Vercingetorix);

-         kalambúr: coing (coin = klín), baise-bol (baseball);

-         mot-valises, kompozice, dekompozice (viz kapitola druhá).

 

Červená tráva

V tomto románu Vian využívá zejména improvizace; sám označuje svůj styl psaní jako “écriture-swing”.

Prohlašoval, že běžně užívaný jazyk je nedostačující. Pro jeho tvorbu je tedy příznačná poetická práce se slovní zásobou. Snaží se lépe vyjádřit, najít nová pojmenování, hrát si se slovy a zkoumat, co všechno se jimi dá vyjádřit.

Vian užívá nejrůznější prostředky:

-         antonymie: l´herbe rouge (= červená tráva), joie hargneuse (= mrzutá radost), brillait terne (= zářil bez lesku), le froid de la vie (= chlad života);

-         paradox: sexuellement, c´est-à-dire avec mon âme (= sexuálně, to znamená mou duší), un trou en relief, une bosse (= plastická díra, výstupek);

-         fonetická hra: étui à zongles (étui à ongles = pouzdro na manikúru), voilà-t-y pas (= ty tam nejsi);

-         asociace, koláže: lapins bigles (= šilhavý králík), l´air du matin frais pondu (= čerstvě snesený ranní vzduch), un coup de pinceau par cil (= tah štětcem udělaný řasou), côte à côte comme pour faire Eve (= žebro po žebru jako při stvoření Evy);

-         změna významu slova: saignette (= krvácení, pouštění žilou), retroussis (= ohrnutý kraj, lem);

-         úmyslná záměna slabik: turpin (peinture = malba);

-         kalambúr: les grands pots rouges…Indiens sauvages (= velké červené prdele…divocí Indiáni místo les peaux = kůže);

-         slovní hříčky: la rue crevait d´ennui en longues fentes (= ulice umírala nudou          v dlouhých puklinách), prit la parole par le cou pour l´étrangler (= vzal slovo za krk, aby ho uškrtil);

-         mot-valises, kompozice, adaptace (viz kapitola třetí).

 

Srdcerváč

Také v tomto románu můžeme objevit řadu slovních hříček a jiných způsobů vyjádření, které ozvláštňují text.

-         argot: salopiot (= špindíra), boniche (= služka), bistouille (= kořalka), troncher (= namlátit kebuly);

-         archaismy: valetaille (= holota, čeládka), leurrer (= vnadit, lákat), vous me la baillez belle (= malujete mi straky na vrbě);

-         citáty z Descartese: …cogitant. Donc il était. (…myslel. Tedy byl.);

-         Jarry: merdre (= naštvat);

-         poetická slova s mylnou etymologií: calamine (= blejno), explétif (= doplňovací), géodésique (= zeměměřičský);

-         fonetická fantazie (snaha o zaznamenání přízvuku v nářečí): paÿsan (paysan = vesničan), fët (fête = svátek), progrët (progres = pokrok), spectäcle de Luxe (spectacle de Luxe = výjimečné představení), Hömme de Terre (homme de terre = muž země);

-         jména vesničanů: Chrëtien (Chrétien = křesťan), Nüfere, Adële (Adèle = Adéla), La Gloïre (la gloire = sláva), Chärles (Charles = Karel), Bastiën (Bastien = Bastián);

-         mot-valises, kompozice, deformace, adaptace (viz kapitola čtvrtá).