1. Martincová, O.: Problematika neologismů v současné spisovné češtině. Praha,
Univerzita Karlova 1983
2. le pianocktail
3. Doporučuji pánovi volnější tempo ve stylu Chloé v podání Duke Ellingtona nebo Concerto pro Johnny Hodgese…,“ upozornil Nicolas. „Na druhé straně Atlantiku tomu říkají moody nebo sultry tune.“
4. Gautier, M.:L´Ecume des jours – Boris Vian. Paris, Hatier 1973
5. totéž
6. „Teď bylo v kostele přehluboké ticho a nikdo ani nedutal. Velkolepá světla všude kolem vysílala svazky paprsků na pozlacené předměty, které je odrážely na všechny strany, a žluté a fialové pruhy na zdech kostela působily tak, že chrámová loď vypadala jako břicho mohutné ležící vosy při pohledu zevnitř.
Hudebníci vysoko nahoře začali nejasně jakýsi sbor. Dovnitř létaly obláčky. Voněly koriandrem a horskými bylinami. V kostele bylo teplo a lidé měli pocit, že jsou jako ve vatičce.“
7. „Mohu vám udělat něco velmi krásného za dva tisíce doublezonů,“ nabízel zástupce církve. „Mám také ještě dražší obřady…“
„Mám jenom dvacet doublezonů,“ podotkl Colin. „Mohl bych jich mít snad o třicet nebo čtyřicet víc, ale ne hned.“
Zástupce církve nabral do plic dechu a znechuceně si vzdychl. „Tak to musíte mít obřad pro chudé.“
„Já jsem chudý…,“ poznamenal Colin. „A Chloé je mrtvá…“
„Chápu,“ řekl zástupce církve. „Ale každý by se měl zařídit tak, aby se měl za co dát slušně pohřbít, až umře. Tak vy nemáte ani pět set doublezonů?“ (…) „Nosiči se zastavili u velké jámy; rozhoupali rakev s Chloé, zpívajíce přitom šup sem, šup tam, a povolili záklopku. Víko se otevřelo a něco mocně žuchlo do jámy; druhý nosič sebou praštil napůl uškrcen, protože řemen se mu dost rychle neodepjal s krku. Colin s Nicolasem sem dorazili v poklusu, Isis klopýtala za nimi. Tu náhle vyskočili zpoza jedné mohyly kostelník s ministrantem ve starých promaštěných montérkách, začali výt jako vlci a házeli přitom do hrobu hlínu a kameny.“
8. Vian, B.: L´écume des jours. Paris, Librairie Arthème Fayard 1996
9. „Běhá dobře?“ zeptal se Chick.
„Bezvadně. Dalo to sice fušku, aby všechno do puntíku hrálo, ale výsledek je lepší, než jsem čekal. Z Black and Tan Fantasy jsem dostal opravdu fantastickou směs.“
„Na jakém principu pracuje?“
„Zařídil jsem to tak, aby každé notě odpovídal určitý alkohol, likér nebo aróma. Pedále forte je na šlehaná vejce a pedál piano na led. Na sodovou vodu potřebuji zahrát trylek ve vysokém rejstříku. Množství je vždy přímo úměrné době trvání. Každá čtyřiašedesátinová nota se rovná jedné šestnáctině celku, celá nota čtyřnásobnému množství celku. Jestliže zahraješ pomalou melodii, začne působit pojistné zařízení tak, aby se dávka nepřekročila a nevzniklo koktejlu příliš mnoho, ale aby se zvýšil obsah alkoholu. A podle délky melodie můžeš libovolně ovlivňovat sílu celku, například zredukovat ji na pouhou setinu, abys dostal s pomocí laterální regulace nápoj, ve kterém by byly zachyceny všechny harmonie.“
10. viz Červená tráva
11. viz obsah Pěny dní
12. Vian, B.: L´écume des jours. Paris, Librairie Arthème Fayard 1996
13. totéž
14. totéž
15. … Chick se prohrabával v hromadě desek u gramorádia.
„Pojď tančit, Chicku,“ vyzvala ho Alise.
„Hned!“ zavolal Chick, „jenom co tam vrazím desku.“
Bylo to boogie-woogie…
16. „Vezmu si na sebe ty béžové šaty a modrou košili, potom béžovočervenou vázanku, prošívané semišové polobotky a červenobéžové ponožky.“
17. … Bratři Desmaretové se oblékali na svatbu. Bývali často zváni za čestné teplouše,
protože působili dobrým dojmem. Byli dvojčata. Starší se jmenoval Koriolán. Měl černé kadeřavé vlasy, hebkou bílou pleť, panenský výraz, rovný nos a modré oči s velkými žlutými řasami. Mladší, jménem Pegas, vypadal podobně až na to, že řasy měl zelené, což ovšem obvykle stačilo, aby ti dva byli k rozeznání…
18. Vian, B.: L´écume des jours. Paris, Librairie Arthème Fayard 1996
19. viz poznámka na str. 84 ve vydání: Vian, B.: L´herbe rouge. Paris, Librairie Générale Française 1996
20. …Když Lil a Folavril vyšly z domu, stálo slunce již vysoko na obloze. Obě byly vybraně oblečeny. Snad poněkud nápadně, ale vkusně…
21. …Měli mě příliš rádi; a jelikož já jsem sám sebe rád neměl, dospěl jsem logicky
k závěru, že ti, kdož mě milují, jsou hlupáci, dokonce škodolibí hlupáci – a pozvolna jsem si vytvářel svět podle svého obrazu…, bez šál, bez rodičů. – Svět prázdný a plný jasu jako krajina v polární záři, a já jsem tam bloudil, nezlomen únavou a zocelený, se zbystřenými smysly, s orlím zrakem… bez jediného mrknutí…
22. Vian, B.: Červená tráva. Praha, Aurora 2000
23. „Musím vám vyložit, proč jsem sem přišel,“ pravil Kubohnát. „Hledal jsem nějaký
poklidný kout pro svůj pokus. Tak prosím: Představte si Kubohnáta jako prázdnou nádobu.“
„Jako sud?“ uvedl jako příklad Anděl. „Vy jste pil?“
„Nikoli,“ pravil Kubohnát. „Ale jsem prázdný. Mám jen pohyby, reflexy a návyky. Chci se naplnit. A právě pro tohle psychoanalyzuji lidi.“
24. Vian, B.: L´arrache-coeur. Paris, Librairie Générale Française 1992
25. totéž
26. Anglard, V.: Vian. Poitiers, Nathan 1993
27. „Budou se jmenovat Alex, Felix a Calex. Už je rozhodnuto.“
„Alex a Felix, to není moc hezké, je tu ještě Prodex, Kotex nebo Tuzex.“
„Ty na tom nic nezměníš,“ pravila Klementýna jasně…
28. „Dělal jsem svou práci,“ pravil muž. „Do téhle vody se hází všechno mrtvé a já to
zase musím vylovit. Svými zuby. Jsem za to dobře placen.“ (…) „Opatří mi bárku,“ pravil muž, „a platí mi zlatem a hanbou.“
29. Anglard, V.: Vian. Poitiers, Nathan 1993
30. viz Podzim v Pekingu
31. Arnaud, N.: Les vies parallèles de Boris Vian. Paris, Christian Bourgois 1981,
str.97
32. Arnaud, N.: Les vies parallèles de Boris Vian. Paris, Christian Bourgois 1981,
str.475
33. Boris Vian je muž vzdělaný a dobře vychovaný, absolvoval „Ecole Centrale“, ale
to není nic, to ale není všechno:
Boris Vian hrál na trubku jako nikdo jiný, byl jedním z obnovovatelů francouzských kabaretů, prosazoval bibop, ale to není všechno:
Boris Vian stál před soudem, protože napsal „Naplivu na vaše hroby“ pod pseudonymem Vernon Sullivan, ale to není všechno:
Boris Vian napsal ještě tři další knihy pod pseudonymem, ale to není všechno:
Boris Vian přeložil skutečná americká díla, i když se potýkal s jazykovými těžkostmi, ač to není k uvěření, ale to není všechno:
Boris Vian napsal drama „Pohodnictví pro všechny“, které bylo hráno skutečnými herci na skutečné scéně, ale to není všechno:
Boris Vian je jedním ze zakladatelů jedné z nejtajnějších společností v Paříži, klubu „Club des Savanturiers“, ale to není všechno:
Boris Vian napsal krásné knihy, podivné a patetické, „Pěna dní“ je nejdrásavější současný román o lásce; „Mravenci“ nejpropracovanější novela o válce; „Podzim v Pekingu“ je dílo složité a zneuznávané, ale to není všechno:
Protože tohle všechno ještě nic neznamená: Boris Vian se stane Borisem Vianem.
34. Anglard, V.: Vian. Poitiers, Nathan 1993, str.36
35. Anglard, V.: Vian. Poitiers, Nathan 1993