Podrobnější "román" k jednotlivým dnům možná dopíšu později, teď aspoň pár tipů. Kdybychom to věděli předem, mohlo nám to ušetřit nějakých pár stovek výškových metrů.

• Sedlo Herettriegel - sedlo Porzescharte
  Po dosažení prvního stožáru vedení vysokého napětí neklesat po značce dolů (je to min. 200m), ale zkusit najít špatně znatelnou zkratku jakoby po vrstevnici, která přibližně sleduje vedení. Z druhé strany od sedla Porzescharte je mnohem lépe vidět a nevypadala vůbec obtížně.
• Sedlo Luggauer Sattel - sedlo Hochalpjoch
  Chcete-li pokračovat po hřebenu dále na východ, je zbytečné ztrácet výšku (cca 600m) sestupem na Hochweisssteinhütte. Značka vede po italské straně až těsně před Weisssteinspitze. Původně jsme si mysleli, že tuhle horu nějak po jižních svazích přetraverzujeme a dostaneme se do sedla Hochalpjoch bez ztráty výšky, ale jsou tam skály a nedá se to. Místo návratu zpět je lepší nápad sledovat neznačenou dobře vyšlapanou cestu k jihu do údolí Valle dell Oregone a pak po cestě č. 134 (resp. 132) nahoru na Hochalpjoch. Že se to dá projít se ztrátou max. 200 - 300m je ale vidět zas až z druhé strany od Hochalpjochu. Navíc přímo v sedle Hochalpjoch je pár pramenů a jeden trochu vydatnější je asi 30m pod sedlem na sever, takže je to ideální místo pro nocleh a pro výstupy na Monte Peralbu a Monte Chiadenis (sem vede od SV opravdu skvělá, pro nehorolezce celkem výživná, ferrátka, vřele doporučuji).
• Sedlo Öfner Joch - Giramondo Pass - Wolayer See
  Na mapě je sice kreslená ferratová cesta přes Raudenspitze po hřebeni až na Letterspitzl, ale chatárka z Hws.hausu nám na otázku, zda se to dá projít natěžko, odpověděla, že je to nesmysl a že jestli se chcem zabít, tak že to můžem zkusit. Asi nadsazovala, ale radši jsme to obešli jihem po cestách 140 a 142. V oblasti kolem hory Kreuzen to podle mapy může vypadat, že je to po rovině, ale to teda fakt není. Navíc se psychicky připravte na to, že ze sedla Giramondo pass je to cestou k Wolayer See ještě minimálně 350 - 400 výškových metrů dolů i nahoru! Ať žijou vrstevnice po 100m ;-) a mapa f&b WK 182 zvlášť!
• Výstup severní stěnou na Höhe Warte
  Od Wolayer See nevylézt přímo do sedla Valentin Törl, ale rovnou do sedýlka kousek jižněji od něj, blíž k Höhe Warte (jinak ztráta cca 50m). Nad tímto sedlem je další sněhové pole, kde se cesta rozdvojuje a tady nám došel rozum. Červenožlutá značka vedla vlevo a začla stoupat vzhůru po skále sice lehkým terénem, ale zjevně s odstraněnými lany, takže jsme se po chvíli raději vrátili. Značka modré kolečko vedla přímo vzhůru po sněhovém poli až ke skále. Tam se ukázalo, že sněhové pole je takový miniledoveček, u skály byla odtátá asi metrová, tak 15 metrů hluboká díra. Na skok přes ní na kolmou mokrou skálu, byť s nataženým ocelovým lanem jsme nenašli morál, tak jsme to vzdali. Nejsme horolezci a asi taky stárnem.
  Pokud jste někdo výstup severní stěnou na Höhe Warte absolvoval, docela by mě zajímaly vaše postřehy.
• Soutěska Mauthnerklamm
  Ferrata vedoucí touto soutěskou (Klabauter Steig) je oficiálně uzavřená kvůli stavbě silnice nad kaňonem, přístupný je jenom první úsek od Mauthenu, který trošku připomíná např. Prielom Hornádu. Nicméně Rakušáci o víkendech nepracují, tak jsme předstírali, že nerozumíme německým nápisům "Klettersteig gesspert!" a vyrazili jsme. Super! Protože je cesta zavřená už dva roky, veškeré jištění je totálně v háji, občas jsme se brodili potokem až po prsa. Asi po 40min. brodění jsme ale došli k vodopádu, který byl pro nás bez zajištění neprůchodný. První nesmělé pokusy o jeho přelezení skončily sklouznutím do tůňky pod vodopádem, tak jsme to obrátili.

Úvod

Podrobný deník zatím "under (re)construction", sorry

Na někdy příště přemýšlím o Karnských Alpách východně od sedla Plöckenpass, nebo o kombinaci ferrat v Kamnických Alpách s hřebenovkou Karawanek - pokud jste někdo něco podobného už podnikl, určitě by mě to zajímalo.

Sepsal a nafotil Pavel