PROBLEMATIKA KÁCENÍ TROPICKÝCH PRALESŮ
Mizení tropických deštných pralesů, domova pro více jak polovinu živočišných druhů na Zemi, je zřejmě nejvíce patrná ekologická pohroma,
které čelíme. Každým rokem je zničena oblast tropických pralesů, která je větší než velikost státu New York. Toto způsobuje masivní
vymírání živočišných druhů. Mnoho vědců věří, že současné kácení tropických pralesů ve velkém měřítku způsobuje oteplování Země
a to může mít za následek zvýšení mořské hladiny a záplavy největších přístavních měst. A co víc, kultura a "místa pro život"
mnoha miliónů lidí žijících v pralese jsou ničeny a ohroženy kácením a zabíráním půdy.
Mezi největší důvody odlesňování patří pěstování dobytka, získávání dřeva, těžba nerostných surovin a velkoplošné projekty jako budování komunikací a vodních přehrad pro výrobu energie. Mnoho těchto aktivit je podporováno vládami, aby byl vidět tak zvaný "pokrok". Je to jeden ze způsobů řešení jejich ekonomických problémů, díky mezinárodnímu zájmu kácet pralesy pro využití nerostného bohatství na území tropických pralesů.
CO JSOU TROPICKÉ PRALESY?
Tropické pralesy jsou lokalizovány v pásu okolo rovníku, celkově mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha. Tyto pralesy, nacházející se v Latinské Americe, jihovýchodní Asii a Africe, jsou nejstarším kontinuálním ekosystémem na světě, některé jsou staré 100 milionů let. Přestože zabírají pouze 6% zemského povrchu, žije v nich nejméně polovina živočišných druhů na zemi (na světě žije 5 - 30 milionů druhů). Nejbohatší z tropických pralesů po biologické stránce jsou takové pralesy, které dosahují vysokých průměrných srážek. Největší takováto oblast leží v Amazonském regionu v Jižní Americe. Pouze v tropických pralesech nalezneme 90% primátů světa (mimo lidí), stejně jako 2/3 všech známých rostlin, 40% dravců a 80% hmyzu na světě. Na 10 ha deštného pralesa může růst více druhů stromů, než v celé Severní Americe. Mnoho z produktů běžně užívaných v moderní společnosti pochází z tropů. Mezi ty patří:DŮSLEDKY KÁCENÍ PRALESŮ
Cena a důležitost tropických pralesů nemůže být jednoduše měřena ekonomickým pohledem podle toho, co produkují. Nejenže jsou jakýmsi "skladem" různých živočišných druhů a vědeckých objevů, tropické pralesy hrají životní roli v globálním a lokálním klimatu. Důsledky ničení pralesů zahrnují:
Globální oteplování - oxid uhličitý a jiné plyny vpuštěné do atmosfery při hoření fosilních paliv a při hoření
tropických pralesů zachytí teplo reflektované ze zemského povrchu a způsobí stupňové oteplení atmosfery. Toto oteplení způsobí zvýšení
mořské hladiny a posunutí klimatických zon. (Nazýváno jako Greenhouse effect). Důsledky těchto změn mohou zahrnovat záplavy největších
přímořských měst a naopak sucha v obilném pásu Severní Ameriky. 20% oxidu uhličitého z toho množství, co vyprodukoval člověk, se do
atmosféry dostalo spalováním pralesů.
Ubývání živočišných druhů - ničení pralesů znamená ohrožení jednoho druhu rostliny a živočicha denně. Tato znepokojující skutečnost znamená i úbytek důležitých zdrojů potravy, lékařských a průmyslových rostlin - produktů. Komplexní vztahy mezi živočišnými druhy, zejména v globálním měřítku, nejsou dokonale objasněny, ale někteří biologové přirovnávají každý ohrožený druh jako další nýt chybějící na letadle. Každý může jednoduše předvídat, jaké bude mít důsledky ztráta příliš mnoha nýtů.
Roztržení ekologického cyklu - na lokální úrovni regulují tropické pralesy cyklus vody jako přírodní mechanismus pro tvorbu a absorpci deštné vody. Jejich zničení znamená rozkol v cyklu, což způsobí větší extrémy v klimatických podmínkách jako jsou sucha a záplavy. Odlesňování také vede k erozi půdy a náplavě řek a oceánů. Náplavy mohou zničit zásobárny pitné vody a také zahubit některé mořské živočichy, např. korály.
Úbytek kultury lidí žijících v pralesích - odhadovaných 140 milionů lidí jsou přímo ohroženi. Jenom v Brazílii bylo v první polovině tohoto století vyhubeno 87 indiánských národů. Jsou ignorována základní lidská práva, ale často i samotná existence těchto lidí. K ohroženým kmenům patří indiáni Amazonie a Střední Ameriky, Pygmejové centrální Afriky, Penakové na Borneu, Batakové na Filipínách atd. Kmenové skupiny jsou stlačeny, musely opustit místa kvůli kácení. Jejich životní styl od lovce a sběrače se mění k farmářství, přičemž mnoho lidí žilo v pralesích bez ohrožení ekosystému po generace.
DŮVODY ODLESNĚNÍ
Důvodů je celý komplex a zahrnuje to i vládu, soukromé a vojenské zájmy na úrovni jednoho či mnoha národů. Rozvojové národy, které čelí problémům jako rapidně rostoucí populace, se dívají na pralesy jako na zdroj, jak získat kapitál a tím zlepšit celou situaci. Nedávné odhady zjistily, že každý rok je zničeno nebo vážně narušeno 25 milionů ha tropických pralesů. To znamená, že každou minutu je ztraceno 117 akrů. Následující důvody jsou toho příčinou:Obchodování se dřevem je zodpovědné za přibližně 25% odlesnění, komerční těžba dřeva je po vypalování nejvýznamnějším faktorem ničení tropických pralesů. Jenom zlomek dříví je obráběn takovým způsobem, který by byl ekologicky únosným. Nátlak obchodování se dřívím je větší než samotná oblast, kde jsou stromy poráženy, protože silnice otevírají nepřístupné pralesy i farmářům a chovatelům dobytka.
Chov dobytka - nejméně 7.700 čtverečních mil pralesů ročně ubyde na úkor chovu v Latinské Americe. Ve Střední Americe pastviny získané z pralesů produkují hovězí maso pro domácí spotřebu i pro vývoz, produkují žrádlo pro zvířata a hovězí maso pro fast food hamburgery. V mnoha případech byl chov podpořen vládou formou nižších daní a pomocí zahraničních bank.
Mezinárodní půjčky - velké finanční instituce jako např. World Bank používají daňové peníze z USA a ostatních zemí pro
zásobování velkoplošných projektů v zemích pralesů. Řeky v Evropě jsou téměř zastavěné přehradami a odpor evropské veřejnosti vůči gigantickým
vodním dílům typu "Gabčíkovo" roste rok od roku. Zadlužené rozvojové země, kterým jsou ochotné mezinárodní finanční instituce poskytnout úvěry
na budování dalších ekonomicky nesmyslných a ekologicky nebezpečných megaprojektů, odlehlé území obydlené jen hrstkou "primitivních" domorodců,
které není problém v případě potřeby přesídlit, představují pro naše projektanty a budovatele vodních děl poslední oblasti na Zemi, kde mohou
takováto díla realizovat. Např. Brazilie se naproti jednoznačně prokázaným závažným ekologickým dopadům z dosavadní výstavby velkých vodních
děl chystá do roku 2010 vybudovat dalších 145 velkých přehrad. Pokud budou postavené, kolem 25 milionů ha tropického pralesa bude zatopeno
a půl milionu tradičních obyvatel bude vysídleno ze svých původních území. Dále to zahrnuje těžební projekty, plantáže užitkových rostlin
a exotických stromů, kolonizaci, výstavbu silnic, které otevírají možnost nekontrolovatelné činnosti osadníků a různých spekulací s půdou.
Spousta těchto projektů již padla, protože se vždy něco podcenilo. Stále ignorujíce životní prostředí tyto projekty prohlubují dluhy mnoha rozvojových států.
Přesun zemědělství - miliony lidí kácejí své živobytí tím, že budují farmy v pralesích. Řízeni vládou a bídou zkoušejí praktikovat různé zemědělské metody nevyhovující tropické půdě. Jejich výroba se často sníží již po několika málo letech, což je nutí vykácet další stromy a vše začíná znovu. Před 30 lety žili v jihovýchodní Brazílii, která je nejúrodnější oblast země, miliony drobných zemědělců a byli díky intenzivnímu obdělávání půdy zcela soběstační v produkci potravin. Díky expanzi pěstování soji na velkofarmách přišly miliony lidí o práci. Mnozí byli donuceni přestěhovat se do oblasti pralesů, které museli vypálit, aby získali půdu. V málo úrodných pralesních půdách se však živiny po několika letech obdělávání vyčerpají. Zemědělci se musí přemísťovat stále dále do pralesů a vypalovat nové a nové plochy. Podobné důsledky jako pěstování soji má i pěstování jiných plodin na export. Převážná většina těchto plodin jako káva, kakao, banány, ananasy a další se pěstují na plantážích založených na místě vykácených pralesů.
Dřevo jako palivo - v mnoha zemích se suchými tropickými pralesy, hlavně v Africe, se dřevo používá při vaření nebo topení.
Tato situace poukazuje na potřebu adresovat problémy bídy, populačního tlaku, zemědělských metod a životního prostředí ve sjednoceném pohledu.
Mezinárodní zájmy - osud tropických pralesů často leží v rukách mocných cizích společností, které se snaží co nejvíce využít to, co leží pod stromy. Od Střední Ameriky po jihovýchodní Asii srovnaly mezinárodní společnosti se zemí pralesy kvůli ovoci, papíru a těžbě surovin. Mezi tyto společnosti patří např. Mitsubishi Corporation, Hyundai, Sharp, Canon, aj.
Ilegální drogy - produkce ilegálního kokainu a opia také napomáhají k odlesňování, hlavně v Latinské Americe.
PŘIBLÍŽENÍ SE K PROBLÉMU
Snahy o zachování tropických pralesů vzrostou, až budou plně pochopeny ty faktory, které řídí současné odlesňování. Ne pouze jedno přiblížení bude stačit k vyřešení tohoto problému, ale některé taktiky vyjmenují. Ustanovení o chráněných územích ve formě parků a rezervací je jeden typ strategie. Území bude silněji hájeno skupinou původních obyvatel, kteří mají přímý zájem na zachování integrity pralesů. Nicméně velká území mohou být uchráněna jen skrze politickou a ekonomickou reformu.
Konzumní kampaň - jako výsledek bojkotu, Burger king souhlasil s tím, že přestane používat hovězí maso z tropických
pralesů v hamburgerech. Tato kampaň donutila mnoho obchodníků přestat používat nevhodně zpracované dřevo z pralesů.
Otevřelo to také diskusi v Evropě o daních z dovážených tropických produktů, aby se zlepšily fondy pro managament pralesů.
Konzumní kampaň však musí být sjednocena s celou strategií tropických pralesů, aby mohla být skutečně účinná.
Vymezené oblasti, kde se oficiálně smí kácet a oblasti pro původní obyvatelé pralesů.
Hnutí - mezinárodní pozornost vzbudila hnutí původních obyvatel pro ochranu tropických pralesů, některým se dokonce podařilo omezit obchod se dřevem. Žel ani oficiální rezervace neubrání pralesy jako např. v Brazílii, kde kmenové skupiny stále bojují proti invazím těžbařů a dřevorubců.
Národní parky - tam je lidská činnost omezena na minimum, často však národní parky existují pouze na mapách.
DODATKY K PROBLÉMU DEŠTNÝCH PRALESŮ
Biodiverzita - druhová rozmanitost. Co vlastně prales v sobě skrývá? Miliony druhů rostlin a živočichů, z nichž některé už byly popsány a některé dokonce vědci poznali natolik, že se díky nim dá léčit rakovina anebo nasytit nenasytná Evropa.Amazonie - nejucelenější a dosud ne příliš zdevastovaný kus naší planety, kam zamířily světové gigantické společnosti typu Mitsubishi (pro dřevo, které přece nikomu nepatří) a Coca Cola (investovat do půdy, kde místo pralesa mohou růst přeci banány a kakao). "Že tam žijí lidé? Jsou to divoši, které je stejně potřeba zkultivovat. V městských slumech se stanou šťastnými spoluobyvateli našeho civilizovaného světa."
Afrika - rychle ubývající několik desítek milionů let starý prales, vyvážený v podobě klád exotického dřeva do Evropy. Rovněž k nám do zemí českých míří ročně několik tisíc kubíků téměř nezpracovaných kmenů, kvůli nimž bylo pokáceno několikrát více stromů "méně kvalitních" a zanikl tak obrovský a nesmírně cenný kus nedotčeného pralesa.
Malajsie - nepříliš demokratický, o to více zkorumpovaný stát, který hodlá stát se rozvinutým za cenu přeměny krásných pralesů v holiny, někdy také plantáže exkluzivních plodin či rychle rostoucích a ještě rychleji ždímajících půdu - eukalyptů. Do roku 2 000 v malajském státě Sarawak snad už nebude co těžit a tak se konečně "spokojené" rodinky domorodých kmenů Penan, Ibah či Kajan usadí v moderních panelových budovách anebo v méně moderních zato stejně civilizovaných slumech moderních velkoměst.
Důvody ničení - dokud jsme nebyli závislí na dovozu levných produktů z tropických zemí, nebylo ani nutné pralesy těchto zemí ničit. "Těžko však lze nepodporovat přeměnu pralesa na plantáže kakaa či kávy, když obě tyto plodiny jsou natolik důležité pro náš blahobyt. Rovněž pěstování sóji na ohromných územích brazilského jihu, nutící drobné rolníky vzdát se půdy a zamířit do brazilských pralesů Rhodonie, nezbytně potřebuje evropský skot."
Těžba nerostů a přehrady - obrovité projekty, dobře známé i u nás jako stavby socialismu, vznikají jeden po druhém ve všech rozvojových
zemích prahnoucích po blahobytu Ameriky a Evropy a nenávratně ničí v těchto zemích i obrovská území pralesů a rovněž lidi v nich žijících, kteří se
nestíhají stěhovat do velkoměstských krabic. A k čemu tolik energie? Odněkud Evropa a USA přece hliník a železnou rudu brát musí.
Doporučená literatura:
- Greenpeace Action: Tropical Forest, Washington 1990
- Skupina Pralesy: Memorandum o spoluzodpovědnosti ČSFR za zničení tropických deštných pralesů a její povinnosti přičinit se o jejich zachování, Bratislava 1992
Rain Fores Action Network