ZOO

Skutečností je celosvětově rapidně klesající rozmanitost druhů, čímž dnes odůvodňují zoo svoji existenci. Každým rokem vymírá přibližně 27 000 živočišných druhů. Pokles rozmanitosti na naší planětě - důvod pro obnovenou image zoo - má mnoho příčin:

• lovy a extrémní spotřeba produktů živočišného původu
• narůstající znečištění lokálních a globálních potravinových řetězců
• zasahování do ekosystémů zaváděním (náhodným či úmyslným) nových živočichů
• zvětšování lidské populace na úkor možností výskytu živočišných druhů
• obchod s exotickou zvěří a pytlačení
• odlesňování, pustošení a devastace přírody
• turistika a její dopad na lokální životní prostředí

Zajetí zvířat pro přežití druhů

Ochrana zvířat v zajetí představuje dva na sobě závislé aspekty: dosažení schopnosti reprodukce chovaných jedinců a znovunavrácení do volné přírody. Rozmnožování v zajetí se ukazuje jako neefektivní z důvodů ekologických i ekonomických. Zatímco ochrana v přírodě chrání celý ekosystém, rozmnožování v zajetí pouze jeden atraktivní druh, na což doplácí mnoho druhů méně známých, ačkoliv stejně ohrožených. Zatímco se zoo chlubí tím, že jejich stávající zásoba ohrožených druhů nebyla odebrána z divočiny, ale z umělého chovu, znamená to, že tato zvířta nikdy nezískají dovednosti, které nezbytmě potřebují pro přežití v případě navrácení do svého přirozeného prostředí.

Rovněž z ekonomického hlediska se reprodukce ohrožených zvířat v zajetí jeví jako značně nerentabilní. Organizace Rhinowatch (na záchranu nosorožců) zveřejnila následující fakta:

• náklady na chov 16-ti černých nosorožců v přírodě jsou stejné jako náklady na chov jediného nosorožce v zajetí
• každoroční náklady Národního parku Garamba (492.000 hektarů) v Zairu jsou stejné jako náklady na udržení 16-ti nosorožců v zajetí za jeden rok. Mezi chované druhy v tomto parku patří: 31 severských bílých nosorožců, 4.000 slonů, 30.000 bůvolů, 16 druhů masožravců, 10 druhů opic, 14 druhů kopytnatců...

Vzdělávání nebo zábava ?

• podmínky chovu zvířat v zajetí nemohou v žádném případě nahradit jejich přirozené prostředí, neobsahující komplexní ekosystém, který se skládá z rostlinných a živočišných forem - takové podmínky tedy neumožňují dokonalé poznání, naopak působí zkreslujícím dojmem (zvíře, jehož domovinou je tropický prales je v betonovém výběhu, lední medvěd v parném létě v Praze...)
• vlivem stresu ze zajetí jsou přirozené sociální vztahy mezi jednotlivci narušeny - není umožněno poznání sociálních a rodinných vazeb mezi zvířaty, naopak apatie, asocialita, vystupňovaná agresivita a podobné nepřirozené projevy a poruchy zkreslují obraz o mentalitě a skupinovém chování zvířat
• omezené prostorové možnosti nesplňují instinktivní pohybové potřeby zvířat, což má za následek stereotypní chování, letargii nebo dokonce sebemrzačení - podobně jako u mentálních a sociálních handicapů je i pohybové omezení handicapem vedoucím k poruchám nervového systému a změnám chování zvířat, zejména druhům jejichž přirozeností je pohyb v rozsáhlých teritoriích, ať už vodních, lesních apod.
• identita jednotlivců i druhů je potlačena omezeností volnosti pohybu a naplňování instinktivních potřeb - setkání s deprimovaným, degradovyným tvorem neumožňuje poznání jeho skutečných vlastností neučí nic o jeho přirozenosti, naopak vede k pocitu nadřazenosti člověka nad zvířetem a dává mu pocit o zvířecí bezmoci

Vzhledem k neschopnosti zoologických zahrad ukázat více, než jak zvíře vypadá a podání minimální informace o původu a stupni ohrožení je zřejmé, že tuto formu seznamování se s přírodou nelze považovat za hodnotnou.

Existují lepší, rozumější a mnohem citlivější alternativy: dokumentární pořady, interaktivní počítačové programy atd. Dokumentrární pořady o životě ve volné přírodě jsou bohaté na informace a protože jsou natočené v přirozených podmínkách, odhalují dynamickou rovnováhu ekosystému, komplexní sociální model chování druhu, sezónní biorytmy...atd., což zoologické zahrady nemohou poskytnout.

Nové poslání, nezměněná podoba

Vnější vlivy znemožňující optimalizaci podmínek pro zvířata v zoo jsou:

• urbanizace - rozpínající se města obkličují území zoologických zahrad, které byly zpočátku na periferii.
• znečištění vzduchu a hluk - ve většině velkých měst jsou tyto škodlivé vlivy důsledkem nezadržitelného růstu dopravy a rozvoje průmyslu

Důsledky zajetí pro zvířata chovaná v zoo

Stereotypní chování zvířat - je termín vystihující mechanismus chování zvířat jako odpověď na život v zajetí. Znamená to, že je zvíře ve stresu na nemá dobrou péči. Nuda a frustrace pramenící ze zajetí všeobecně, která je umocňována nezájmem pečovatelů, sterilním prostředím a nedostatkem příležitosti ke shánění potravy (aktivity, které současně udržují zvíře v kondici a zaměstnané ve svém domovském prostředí) nutí zvíře vyvíjet nové strategie pro vyplnění času nebo náhradní aktivity. Ty mohou mít podobu ochablosti, popocházení, kolébání se nebo sebemrzačení (nadměrné olizování, kousání). Lze je snadno rozpoznat - nekonečné kývání hlavou, končetinami, přecházení sem a tam po stejné trase podél mříží.

Rozmnožování v zajetí je dalším negativním vlivem zoo. Zabránění množení v rámci rodiny by vedlo ke degeneraci genofondu, vyžaduje převoz zvířat mezi zoo, což způsobuje stres z transportu a ze přizpůsobování se zeměpisné lokalitě.

Zrušit zoo?

Pro většinu veřejnosti je však zrušení zoo nemyslitelné. Je to způsobeno respektem k tradici zoo a částečně proto, že mnoho zajatých zvířat by již nebylo možno navrátit zpět do volné přírody. Existuje nepříliš rozšířený názor, že špatný život zvířat v zoo je lepší než život žádný. Řešením se zdá být postupné zastavení činnosti zoo - ne náhlé zrušení.

Přestože probíhají argumentace a kampaně proti zoo dnes již celosvětově, nelze předpokládat, že by činnost zoo byla v nejbližší době zastavena. Je proto nutné současně se zabývat dlohodobým zlepšováním podmínek zvířat v zajetí. Legislativa musí být upravena tak, aby bylo zajištěno vytvoření přijatelného standardu v péči o zvířata a byl znemožněn prodej zvířat do cirkusů či osobního vlastnictví.

S přihlédnutím k tomu, že většina zoo jen stěží čelí finančním problémům a neefektivnosti rozmnožování zvěře v zajetí by byl opravdu zázrak zachránit metodou zajetí - reprodukce - návrat, alespoň třetinu ohrožených druhů, které jsou na pokraji vyhynutí. Aby se tak stalo, WSPA předpokládá, že zoo by museli zlepšit jejich chovné podmínky o nemožných 900%. Zoo jsou veřejností chápány jako prosředek k nápravě neodvratitelných škod způsobených člověkem. Zachování ještě žijícího druhu na planetě však nemůže záviset na zoologických zahradách. Je to globální problém, který vyžaduje rozsáhlou účast všech vrstev společnosti.

Ochrana rozmanitosti života je globální záležitostí