Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  ŽELVY: Želva Trey - sameček, nebo samička? - třetí část (Marie Crossette)
 
12.2.
VI. Kočičí hry a hračky (Růža Vaništová)
11.2.
Myší sebevrah - malé povídání o velké události (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

VI. Kočičí hry a hračky

Kolik koťat se vejde do náruče (11 kB)

Když k nám přišel Zevrátek, vyrůstal nejprve asi měsíc jako kočka venkovní, která do domu nemá přístup. Bydlel v naší staré kůlně na seně, chodil se ke mně pochovat, ale jinak se přátelil s okolními kočkami.

I pak, když byl přijat do domácnosti a získal psího kamaráda, trval na nočních vycházkách a kočičích společenských stycích. Měl v okolí kamaráda - nebo kamarádku - zhruba svého věku. Přišla jsem na to náhodou, když jsem se vracela domů kolem desáté a uslyšela velmi zvláštní zvuky. Trvalo mi hezkou chvíli, než jsem v té tmě pochopila a rozluštila, oč kráčí :-).
V hromadě větví čerstvě ořezaných z naší třešně poskakoval náš Zevrátek se svým mourovatým kamarádem, harašili, šustili a trénovali správné kočičí syčení, prskání, vrčení a vřískání. Vídala sem je pak opakovaně si hrát na trávníku nebo honit se ve větvích stromů. Asi to bylo moc hezké přátelství.
Pak jsem jednoho dne našla v zahradě Zevrátka a byl viditelně velice nesvůj. Nepotěšily ho ani laskominky, ani mazlení. Když jsem pak vyšla na nákup, pochopila jsem, co se stalo. Na trávě pod keřem v zeleném pásu, táhnoucím se kolem naší zahrady, ležel Zevrátkův mourek mrtvý :-(((.
Koťata na klíně mé maminky (8 kB)
Těžko říct, co se stalo, ale Zevrátek musel vědět, že svého přítele ztratil. Proto byl tak smutný a vyděšený. Pohřbila jsem Mourka, nejspíš oběť husté dopravy na přilehlé komunikaci, pod keř, kde usnul naposledy...
Zvyk je železná košile - Zevrátkovi jeho noční výlety nikdo nedokázal vymluvit. Po ztrátě přítele byl chvíli zaražený, ale okolní zahrady zřejmě skýtaly spoustu zajímavostí a Zevrátek nebyl k udržení. Čas, který trávil doma, dovedl ovšem také jaksepatří využít. Nabízela jsem mu na hraní nejrůznější věci - špulky od nití, papírky, tužky, klubíčka - všechno se mu hodilo.
Jeho nejmilejší hračkou ale byla skákací myš - totiž mašlička z papíru, upevněná na provázku nebo stužce a v horní části nastavená kusem gumy. Celek poskytoval iluzi, že mašlička je živá a vzdoruje. Stačilo ho přivázat na kliku u dveří nebo jiné vhodné místo (ale klika je nejlepší, protože se dá ještě pěkně šťourat pacičkou pode dveřmi).
Když přišel Hubíček, zbývalo už jen pár týdnů do revoluce. Zpočátku jsme ho dost držely doma, aby se neztratil, pak bylo moc zima na vycházky, a tak jsme zkoušely zpříjemnit mu pobyt u nás podobnými atrakcemi, jako kdysi Zevrátkovi.
Ale ouha, skákací myš, která se tolik osvědčila Zevrátkovi, stala se Hubičkovi málem osudnou. Líbila se mu ohromně, ale v kombinaci s jeho temperamentem se stalo, že jednou jsem na chvilku poodešla a po návratu jsem našla Hubíčka se smyčkou provázku utaženou kolem krku, jak se marně snaží osvobodit a utahuje provázek víc a víc :-(.
Na klíně mé maminky se to koťatům líbilo (11 kB)
V panice nepochopil mé pokusy pomoci mu, škrábal a kousal a zmítal sebou tak, že nakonec bylo k jeho vymotání třeba nůžek a trvalo dlouho, než se uklidnil :-(. Na myš pak zanevřel a my z bezpečnostních důvodů taky, takže jeho nejoblíbenější atrakcí se stala klubíčka. To mu zůstalo po celý zbytek života.
Moje maminka tehdy hodně pletla a Hubík pletl s ní - a občas i sám, když někde objevil pletení nestřežené. Leckdy nezbylo, než zvlášť podařenou pletáž prostě celou vyhodit, tak byla vlna zamotaná a překousaná :-/.
Kráska si ráda pinkala s ořechy. Takový ořech krásně rachotí, když se rozlétne po podlaze. Navíc je zajímavý i tím, že jeho dráha je díky nepravidelnému tvaru poněkud nevypočitatelná. Důležité bylo i to, že ořechů byly u nás doma vždy spousty, máme v zahradě dva stromy a od sousedů k nám přesahuje další. Rachotící ořechy zlákaly občas i oba služebně starší kocoury.
Při zvlášť podařené hře, k níž docházelo obvykle po zhasnutí, když už jsme chtěly spát :-), bylo nejednou nutné znovu rozsvítit a všechny hrací ořechy postupně zabavit :-). Později, když dospěla a byla už kastrovaná, zvykla si Kráska také na dlouhé večerní vycházky.
Tři koťata na klíně mé maminky (7 kB)
Chodívala buď se svým kocourem do přilehlých zahrad a nebo zůstávala na našem trávníku a běhala a hopsala tam při měsíčku, nebo za svitu pouličního osvětlení. Mívaly jsme o ni starost a volávaly jsme ji znova a znova. Chápala zřejmě svým šestým smyslem naši starost o ni a přicházela se vždy znovu a znovu ukázat pod schody, že je blízko a že jí nic nechybí a opět jako stříbrná víla odcházela tančit na svůj palouček...
Když se Krásce narodily dětičky, vyzkoušely jsme na nich všechny známé kočičí hračky, ale samozřejmě, že se jim na hraní hodily i předměty, které by nás nikdy nenapadly. Nakonec u nich vyhrály obyčejné plastikové lžičky, které jsme zakoupily v očekávání jedné velké invaze návštěvníků. Možná byly oblíbené i proto, že si je koťata našla sama, ani dost dobře nevím, kde, protože tehdy už se u nás dlouho nepoužívaly.
Hodily se k pinkání, přenášení, harašení a Komínek v nich dokonce bruslil - položil tlapku do lžičky a krásně se klouzal po linu i po dlaždičkách. Ořechy a také šišky se ovšem v naší rodině osvědčují již u kolikáté kočičí generace.

Růža Vaništová          

Pokračování příště.
P.S.: Můžete si přečíst i prvních pět dílů vyprávění, které vyšly vloni a jeden letos, jmenovaly se I. Jak jsme přišli ke kocourovi, II. Kocour předrevoluční, III. Znovu se rozrůstáme, aneb porevoluční kůň a kočičí populační exploze, IV. Krásčina koťata a V. Malé všeobecné kočičí zamyšlení.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Cicero v náručí (5 kB)
Hledáme domov pro tříletého černého kocoura,

který se jmenuje Cicero - je totiž velmi výmluvný a neustále se dožaduje vaší pozornosti a mazlení. Cicero je vakcinovaný, kastrovaný, zvyklý na život v bytě - čistotný. Dobře snáší další kočky, ale potřebuje především člověčí společnost - rád se mazlí a nechává drbat. Handicapem tohoto povahově báječného kocoura je chybějící očičko a a "cink" na tom druhém. Proto pro něj hledáme domácnost, která spíš než perfektnímu zjevu dá přednost perfektnímu kamarádovi. Praha a okolí.
OS podbrdsko, email: podbrdsko@kocky-online.cz, tel. 274784719 (Jirka)
Prcička pod stolem (9 kB)
Kočička Prcička hledá domov

Za letošních velkých mrazů se kamarádi ujali drobounké černobílé kočičky, kterou její dosavadní majitel vyhodil z domu :-(. Kočička dostala, vzhledem ke svému drobnému vzrůstu, pracovní jméno Prcička. Kamarádi mají již tři kocoury, kteří pohlížejí na vetřelkyně nevraživým okem, proto hledají někoho, kdo by Prcičku adoptoval a měl ji rád. Je asi pětiměsíční, už se zmotořila, ale ještě se bojí neznámých lidí. V případě zájmu, prosím, volejte na telefon 603360993. Díky!
Máma - želva (14 kB)
Stále se hledá domov
pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          
Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy
Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová
Daruji z důvodů zjištěné alergie
na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.
Marie Heřmánková, 602 954 210      

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci