ÚVAHA O KRIZI V ČT
Nynější krize v České televizi vznikla z pocitu některých politických stran, že nejsou ve vysílání rovnovážně zastoupeny. Že v demokracii existuje rovnovážné politické zastoupení v televizi, jsem si všiml při každodenním sledování pořadů ORF už v sedmdesátých létech. V Rakousku bylo televizní zpravodajství i diskusní pořady zcela vyvážené. Měla-li SPŐ 30% voličských hlasů, měla 30% vysílacího času na komentování dané události. Komunisté měli jen 1% a proto na ně zbyla jen holá věta. U nás se zatím tímto problémem nikdo vážně nezabýval. Před časem jsem slyšel názory pracovníků zpravodajství ČT, že u nás je svoboda slova a proto se žádnými podobnými předpisy nikdo nemusí řídit. Připadalo mi to dosti hloupé.
Faktem je, že redaktoři zpravodajství ČT se stále ještě neodnaučili prezentovat při zpravodajství svůj vlastní názor. Určitý druh „komentáře“ je v jejich zpravodajství (ať přímo či nepřímo) stále obsažen. Dokladem toho je, že Česká televize za jedenáct let stále ještě nenašla žádného komentátora, jak je dennodenně můžeme vidět na ARD, ZDF nebo ORF. Ve tamních zprávách vystoupí doktor. XYZ, který dává události do souvislostí a vysvětlkuje divákům, co se vlastně děje.. Je však nestranný, nevyvozuje žádné závěry a na obrazovce je po celou dobu komentáře zcela jasný titulek KOMENTÁŘ.
Dalším faktem je, že názory čtyřkoalice mají v ČT daleko největší prostor. Je to přirozené, protože v ní zůstali idealisticky založení lidé. Ti, co více dbají na podnikání, odešli do komerčních televizí. Velmi pochybuji o tom, že se novému vedení podaří dostat do ČT jiný typ lidí, než jací jsou tam dnes. Pokud ano, tak časem stejně odejdou za něčím lukrativnějším. Myslím, že jsou i jiné prostředky, jak dosáhnout politické rovnováhy ve vysílání ČT.
Nerovnovážnému zastoupení politických stran ve vysílání by se dalo předejít vytvořením interního televizního orgánu (stačil by jediný člověk), který bude dělat statistiku zastoupení názorů jednotlivých politických stran. Tato statistika pak bude podkladem pro jednání rady, dále pro regulaci, kterou bude provádět vedení televize, a také i pro samotné redaktory, kteří často nemají vůbec žádnou zpětnou vazbu. Tím by byly zájmy politických stran v televizi zcela korektně hájeny a nemuselo by docházet k jejich pokusům dostat Českou televizi po svoji kuratelu. Poslanci si totiž neuvědomují, že převážná většina produkce ČT nemá politický charakter. Tvorba dramaturgů, autorů a režisérů nemůže podléhat politickému vedení, ale jen odbornému. Politici by si měli uvědomit, že Česká televize je součástí naši národní kultury a proto jí může vést jen člověk, který tento složitý úkol chápe a je na něj odborně připraven. Vždyť Česká televize je něčím podobným, čím bylo pro náš národ v minulém století Národní divadlo. Nikoho by ani ve snu nenapadlo obsazovat vedení Národního divadla politicky a nikoli odborně. V České televizi se tak stalo, i když zpravodajství a politická publicistika je jen malým procentem celkové produkce.
Chceme-li dokázat, že jsme již dospívající demokracií, musíme při řešení sporu o Českou televizi najít kompromis. Právě to se snažím tímto článkem navrhnout. Kroky by měly následovat takto:
1. Odvolat stávající televizní radu, protože neodpovídá zákonu o České televizi v § 5 odstavec 2. Zákon v tomto odstavci vylučuje, aby členem rady byl člen politické strany.
2. Novelizace zákona o České televizi a zvolení Rady ČT, odpovídající zákonu.
3. Volba nového ředitele ČT z řad odborníků. Tento ředitel musí být přijatelný pro odborovou organizaci a tvůrčí svaz FITES.
4. Vytvoření kontrolního mechanismu, který by zabránil nerovnovážnému zastoupení názorů politických stran ve zpravodajství a politické publicistice.
Jiří Vanýsek, režisér a pedagog JAMU
vanysek@volny.cz