Budoucnost televize je v digitálním přenosu
Ivo Mathé: ČT byla vždy efektivní a levná, neprůhledné jsou komerční stanice
Je hospodaření televizních stanic přehledné? Dá se vůbec dokázat, zda ČT pracuje efektivně? A jaké jsou perspektivy televizního vysílání, nastoupí-li éra jeho digitalizace? To je obsahem rozhovoru Hospodářských novin s Ivem Mathé, který více než šest let stál v čele České televize a začal její novou éru.
Jak je to vlastně s příjmy České televize? V parlamentní diskusi padaly nejrůznější cifry.
Pan poslanec Langer vystřelil v Parlamentu, že televizí proteklo za deset let padesát miliard, aniž by si vůbec ověřil fakta. Spletl se o 60 procent! Zřejmě neviděl jedinou ročenku České televize. Jinak by věděl, že za prvé se jedná o devět, a nikoli deset let. A za druhé rozpočty činily na počátku kolem tří miliard a teprve vloni se poprvé přiblížil pěti miliardám Kč. Ve skutečnosti dosáhly příjmy z koncesionářských poplatků za celou existenci České televize 21 miliard (za šest let mého působení asi 12,5 miliardy) včetně výnosů z reklamy a povolené podnikatelské činnosti, za devět let celkem kolem 32 miliard Kč. Někteří poslanci házejí miliardami podobně jako české banky, za jejichž "výkony" teď všichni zaplatíme možná desetinásobek. V bankách totiž peníze propadaly do černé díry, Česká televize však poskytovala nezpochybnitelné hodnoty a dobré služby. Každý audit potvrdí, že byla pečlivě vedenou institucí, srovnatelně kupříkladu se svou švédskou či finskou sestrou. Nemluvě o BBC s ročním (!) astronomickým rozpočtem 115 miliard Kč; pokud budeme porovnávat náklady na podobný první a druhý televizní kanál, pak BBC One přijde za rok na 40 miliard Kč a BBC Two na 21 miliard korun.
Všichni dosavadní generální ředitelé ČT včetně vás jsou také obviňováni z toho, že zasedali v soukromé společnosti ČT Invest.
To byla Českou televizí stoprocentně vlastněná dceřiná společnost, kterou jsme založili na doporučení velmi renomované konzultační firmy, samozřejmě po schválení Radou ČT, aby se nemíchaly peníze koncesionářů s prostředky z odprodeje budov, které televize po Praze vlastnila, chtěla se jich zbavit a výnos investovat do dokončení areálu na Kavčích Horách, výrazně zredukovaném oproti monstrprojektu z komunistické éry. ČT Invest neproplácel dividendy a také nevyplatil ani haléř odměny členům dozorčí rady a představenstva. Koncesionářským poplatníkům však ušetřil milióny. Ve světě tzv. veřejnoprávních institucí se jedná o běžnou praxi; BBC má hned dvě podnikatelské odnože - BBC Worldwide Ltd. a BBC Resources Ltd.
Dosavadní rozruch kolem televize byl prý mj. vyvolán tím, že se někteří v televizi bojí navrhovaného auditu. Co vlastně může ukázat? Bojíte se tohoto auditu i vy?
Ač to zákon neukládá, management České televize již od počátku rozhodl předkládat hospodaření každoročně auditorovi. Rada ČT si nechávala dělat ještě audit auditu. Nejrozsáhlejší analýzu hospodaření a činnosti provedla v roce 1995 na zakázku Rady ČT firma Coopers&Lybrand s pozitivním výsledkem. Nejvyšší kontrolní úřad se věnoval České televizi v roce 1997. Ve svých závěrech uvedl, že nelze provést dokonalou kontrolní analýzu, protože se v nákladech logicky smíchávají televizní poplatky s financemi ze zákonných komerčních aktivit. Zákon o NKÚ umožňuje NKÚ beze zbytku kontrolovat jen hospodaření s poplatky. Kontroloři však měli takový přístup k dokladům, že kdyby na cokoliv přišli, určitě by to zapsali do nálezu. Prezident NKÚ pan Voleník se chystá navrhnout novelu zákona o NKÚ, podle níž budou Český rozhlas a Česká televize explicitně vyjmenovány mezi institucemi, které úřad může prověřovat. Na rozdíl od některých subjektů, které nepustily NKÚ přes práh, jsme NKÚ přivítali. Jakéhokoli typu auditu od roku 1992, třeba i účelově zadaného, se neobávám, protože věřím, že hospodaření České televize bylo průhledné nejen v období 1992 až 1998, a že televize pracovala efektivně a levně.
Ale ředitel TV Nova Vladimír Železný prohlásil, že u něj se srovnatelné programy vyrábějí až třikrát levněji?
To jsou jen neodpovědně vypouštěné nesmysly, protože hospodaření tzv. Novy je naprosto neprůhledné. Nikdo neví, co vlastně představovaly náklady ČNTS, s. r. o., CET 21, s. r. o., České produkční 2000, s. r. o., a mnohých dalších firem okolo. Je to takový propletenec vlastnických i finančních vztahů, že jej zvenku nikdo nerozšifruje. Pochybuji, zda pořady vysílané na Nově mají kalkulace přehledné tak, aby se vědělo, co například stojí kamery a další technika použité při výrobě konkrétního pořadu. Česká televize je naopak schopna určit náklady na jakýkoliv pořad. Umí specifikovat i vnitropodnikové náklady, aby mohla rozpočty porovnat. Už v první polovině 90. let vznikl sazebník vnitropodnikových výkonů, takže je možné srovnávat nejen externí, ale veškeré náklady na kterýkoli pořad. Říkám to proto, abych zdůraznil, že neexistuje reálné porovnání mezi Novou a Českou televizí v její neprospěch.
Přesto se vrátím k příkladu srovnatelného programu: V pravé poledne na ČT, Sedmičce na Nově a Partii na Primě. Všechny se vysílaly zhruba ve stejnou dobu, v neděli kolem poledne, s podobnou technikou i obsazením.
Právě o tomto pořadu říci, že v České televizi byl tři až pětkrát dražší, je prostě lumpárna. Jsem přesvědčen, že naopak nejlevnější byl v České televizi, stál jen minimum vnitropodnikových nákladů a nic jiného.
A což silvestrovský program, to je přece také srovnatelné?
Mnohem lépe. Ale právě v tomto případě bychom se rozhodně dostali k závěru, že na Nově byl dražší. Už proto, že Nova platí umělcům násobky honorářů, které jsou běžné v České televizi.
Někteří však tvrdí, že ČT si často sjednává pořady externě, ač by je mohla sama točit, jako to činí Nova, a proto musí být na ČT dražší - už o provizi za natočení takového pořadu.
To je spekulace. Česká televize vysílá ohromné množství pořadů a prostě sama všechny vyrobit nemůže. Dokonce i za komunistické Československé televize existovaly externí zakázky - pro Filmové studio Barrandov či Krátký film. Po roce 1992 převažovala vlastní výroba. Přešlo se k zadávání menších pořadů typu produkce firmy Febio. Vždy bude Česká televize nechávat část pořadů vyrábět v zakázce. Myslím, že to je spíš záslužné - podporuje se tím trh audiovizuální produkce a lépe se dají porovnat rozpočty na jednotlivé pořady. Je v tom tedy i zpětná kontrola. Chtěl bych také připomenout, že většina kritiků zadávání výroby soukromníkům patří k vyznavačům liberálního tržního prostředí. Přitom najednou tvrdí, že trh je dražší. Jak to vlastně je? Asi to často není pravda, jinak by popírali sami sebe. K tomu existuje tlak, kdysi podporovaný i panem Železným, aby Česká televize dokonce musela zadávat určité procento pořadů externě, kvůli podpoře soukromých výrobců. Procento mělo být určeno zákonem, podobně jako u BBC, kde se jednalo o 25 procent.
Žádná taková norma u ČT dosud neexistuje?
Ne. Snem každého soukromníka je mít pevnou zakázku od seriózního partnera a Česká televize takovým partnerem byla. Leč nikdo se nemohl radovat z nějakých obzvláštních zisků. Platili jsme ale včas a své závazky plnili, i když to byl malý zázrak. Firmy kolem stanic Prima i Nova platí pozdě a nepravidelně, jak jsem slyšel.
Když se asi nedají porovnat celkové náklady na srovnatelné pořady včetně použité techniky, lze tak učinit u honorářů?
Řekl jsem už, že při výrobě pořadů Novy jsou vyšší. Nejde však jen o honoráře. Nákup zahraničních pořadů, jak jej praktikovala Nova, resp. její majitelé a provozovatelé, zničil rozumné ceny. Železný chtěl získat co nejatraktivnější pořady a začal zbytečně platit enormní částky. Dodnes Českou televizi přeplácejí. Klíčem k pochopení, proč tomu tak je, je existence společnosti AQS, s. r. o., která nakupuje zahraniční pořady společně pro Novu a Primu. To je ve světě cosi nevídaného, aby dva zdánliví konkurenti takto kooperovali a monopolizovali nákup hrané tvorby. Samozřejmě je takový kartel pro obě stanice výhodný, maximalizují tak zisk a díky dokonalé spolupráci lze rozmístit i vysoké náklady.
Co by na tom bylo špatného?
Svědčí to o propletenci vlastnických, zájmových a ekonomických vztahů mezi Novou a Primou a vzájemné programové koordinaci. Jen se podívejte na seznam osob, které figurují v této pavučině vztahů. Všude se setkáváme se jmény Železný, právník Rozehnal, vlastník servisní organizace Šmejc či vlastník licence na Primu Zach. Je to úplný galimatyáš. Když tito lidé říkají něco o neprůhlednosti České televize, jsou prostě nedůvěryhodní, neb sami jsou představiteli nejméně průhledných praktik.
Co to má však společného s Českou televizí?
Nad vlastnictvím Primy se stahují mraky. Pokud čerpám jen z otevřených zdrojů - abych nebyl obviňován ze zákulisních informací - vlastníci firem kolem Primy a Novy Šmejc a Zach mají problémy dokonce kriminálního charakteru. Jestliže firma Domeana, s. r. o., bude patřit ČSOB, vypadne z tohoto vlastnického klubka. Tím ztrácejí druhý kanál - Primu. Ale oni ho z mnohých důvodů potřebují, ztráta by pro ně byla strašlivá rána. Sledujete-li zpravodajství obou stanic, zvláště v tak vypjatých kauzách, jako byl krach IPB, je zřetelné, že mají nad sebou stejnou kuratelu. Přišli by tedy o možnost zpravodajstvím ovlivňovat veřejnost i politiky a zároveň by se snížily zisky. Proto nyní tolik usilují o to, aby Česká televize přestala být důvěryhodnou. Chtějí ji připravit o koncesionáře i o výnosy z reklamy, stlačit na jeden okruh, aby ten druhý, ČT2, byl urychleně privatizován. O tom hovoří i řada poslanců. Pak by se zkusili k němu dostat - jako náhradě za Primu. Tenhle možný scénář jsem před několika dny v Právu jen načrtl, a neuvěřitelně nervózní a rychlá reakce Železného mi to plně potvrdila.
K vašemu scénáři nahrála krize v ČT. Myslíte si, že vznikla živelně, nebo byla záměrně vyvolána? Nebo sice vznikla živelně, ale někdo ji využil?
To nevím, hádal bych z křišťálové koule. Myslím si, že spíše vznikla živelně na základě systémového pochybení politiků, ale potom se toho rychle ujali bystří lidé - někteří neobratně, někteří zkušeně. Jmenovat finančním ředitelem České televize člověka, který byl spojen s IPB a stál uprostřed propletence kolem ní, to byl opravdu mistrovský kousek! A nechat jej zadat jakousi nespecifikovanou kontrolu firmě, která pracovala pro Koženého impérium, kriminální CS fondy a CET-21, je na hranici mafiánství.
Myslíte si, že ČT opravdu sloužila veřejnosti?
Určitě. Až do detailů, které komerční televize zcela pomíjejí. Alespoň jeden příklad: skryté titulky pro neslyšící. Mimochodem, ve Velké Británii je povinně vysílají i komerční televize.
A což objektivita a serióznost zpravodajství?
Objektivitu lze těžko posoudit, ale jsem přesvědčen o velmi dobrém zpravodajství České televize, zejména v období 1996 až jaro 1998. Například "21" byl hotový, vybroušený pořad evropské úrovně se skvělou grafikou a dobrou sadou moderátorů - včetně Bobošíkové. Nový ředitel Puchalský ve snaze zbavit se za každou cenu předchozího, co možná vše rušil a měnil. Ale i tak zpravodajství České televize zůstalo po léta jedním z mála seriózních zdrojů informací. Televizní noviny na Nově jsou estrádou, zábavnou show, přivedenou až k dokonalosti. Leč nic se s jistotou nedovíte. A navíc Česká televize vysílá denně několik hodin zpravodajství, od rána do noci. O co se pokusili Hodačovi lidé, bylo vědomou destrukcí, záměrnou snahou pohřbít Českou televizi zaživa.
Teď je televize v patové situaci, vidíte nějaké východisko?
Jsem smutný a východisko nevidím. Zejména zákon o České televizi je ještě horší, některé jeho body jsou prostě nesplnitelné. Volba Rady ČT zůstává v jedné komoře Parlamentu a některá ustanovení umožňují Českou televizi doslova mrskat. Nesmyslná je otevřená možnost odebírání frekvencí, pastí jsou kvóty pro regionální studia - na úkor nových krajů. Televizi nelze seriózně řídit a rozumné východisko nevidím.
Byly původní požadavky stávkujících televizních pracovníků oprávněné?
Když došlo k překrývání jejich zpráv jakýmsi nesmyslným titulkem, byl to důkaz nehorázné cenzury, o pokusech vysílat jakési amatérské zprávy nemluvě . Tím se potvrdila legitimita požadavků na odchod Hodače a jím najmenovaných ředitelů typu Beznosky a Bobošíkové. Žádnou redakci nelze řídit tím, že sotva tam vejdete, rozdáte dvacet výpovědí. Tak lze redakci jen zlikvidovat. Ani celou televizi nelze řídit tak, že ji vypnete na 24 hodin. Tak likvidujete celou instituci a službu, ke které je zřízena. Původní požadavky se ukázaly tudíž jako více méně oprávněné, stejně tak jako protest proti nekorektní a zbrklé volbě generálního ředitele, byť se možná odehrála v mezích zákona. Vzpomínám, že svého času kvůli podobným personálním důvodům a politickému zasahování zvenčí došlo ke stávkám ve francouzské i italské televizi. Dnes tzv. Hodačovo vedení chodí do budov České televize provokovat a nic neřídí. Snad k tomu nemá ani zákonné předpoklady.
Chtěl bych se vrátit k budoucnosti televize a zejména k vaší myšlence digitalizace vysílání. Co by to znamenalo?
Tomu se nikdo nevyhne. Jde o přístupy - někteří jsou vstřícní, jiní, jako pan Železný, se to snaží bojkotovat. Je to zvláštní, protože obvykle soukromníci, motor tržního hospodářství, tlačí vpřed i technický pokrok. To je příklad Německa, kde začali s digitálním vysíláním snad až příliš brzy. Ale je to logické, protože soukromník ví, že digitalizace znásobuje možnosti. Nejen množstvím kanálů, ale především možnostmi byznysu. Železný je spokojen se současnou situací, protože nyní má pod kontrolou v České republice takřka vše. Česká televize mu vadila svým úsilím digitalizovat vysílání - výrobně už digitalizovala. Přes satelit vysílá digitálně již od roku 1997. Podle mého projektu měla ČT do roku 2000 digitálně terestricky vysílat pokusně alespoň na dalších dvou kanálech. Navíc Česká televize měla už potíže s analogovými frekvencemi, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání preferovala Primu na úkor ČT2.
Co by digitální vysílání umožnilo?
V našem případě zavést tematické okruhy například pro zpravodajství, sport, archívní snímky. A nejen to, digitální distribuční sítě umožňují řadu dodatkových služeb, interaktivitu, přenos dat, rozhlasového signálu atd., atd.
V čem je dnes problém?
Tento projekt by ohrozil monopol Českých radiokomunikací, Železnému přinesl konkurenci řady dalších kanálů, konec pohody pro jeho říši.
Právě před krizí v ČT bylo oznámeno, že tendr na digitální vysílání vyhrál Český Telecom.
Krize poté byla možná časově náhodná, možná ne. Každopádně jsou snahy o digitální terestrické vysílání zmraženy. Ale čím později přejdeme na digitální vysílání, tím to bude pro Českou republiku větší škoda. Vždyť to nabízí pro všechny strany neuvěřitelné možnosti - pro investory byznys, pro ostatní nevídané nabídky. Doprovodným jevem je ale skutečné konkurenční prostředí.
Jak brzy se to může uskutečnit?
Domníval jsem se, že k tomu může dojít tak v roce 2005 - 2006. Ale další vývoj je nemožné předvídat.
Nejde jen o vysílání, ale také možnosti příjmu v každé domácnosti.
K tomu postačí dekodér, nemusíte mít novou digitální televizi, jak strašil Železný. Pravda, i ten je dnes drahý, ale kdo ví, jaká bude jeho cena při masové výrobě! Když se objevily první mobilní telefony a stály kolem 80 000 korun, nepředstavovali jsme si, že za pár let jich budou milióny a budou doslova stát korunu. Je jen otázkou, jak nabídku desítek programů a služeb přijme divák, nakolik zůstane konzervativní a raději bude pasivně přijímat tradiční kanály, než aby aktivně vyhledával různé programy.
Ovlivní to obsah současné televize?
Samozřejmě, i když je opět těžké předvídat, do jaké míry. Když se vynalezl film, říkalo se, že to bude konec divadla, televize měla znamenat konec filmu, ale nic takového se nestalo. Možná se však programová univerzálnost současných stanic zúží. Budou existovat specializované kanály, například pro vážnou hudbu, třeba internacionální. A bude tudíž efektivnější natočit operu, což dnes Česká televize jako jedna z mála dělá. A věřím, že to je záslužná činnost, ač drahá. Ale počítejte se mnou. Natočíme-li operu v kvalitním obsazení, se špičkovým orchestrem, přijde to zhruba na pět miliónů korun. Ale vidí ji alespoň procento diváků - tedy 80 000 diváků, kteří by si na ni asi nikdy do Národního divadla nezajeli. V éře digitální televize ji bude možno vysílat častěji a třeba i jen na objednávku jediné domácnosti.
Ivo Mathé je vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Po absolvování Filmové fakulty AMU se stal v roce 1976 vedoucím výrobního štábu hlavní redakce zábavných pořadů ČST a v roce 1990 šéfredaktorem centra uměleckých pořadů. Rok poté byl jmenován prozatímním ředitelem ČST a od roku 1992 do roku 1998 zastával místo generálního ředitele ČT. Současně působil jako viceprezident Evropské televizní a rozhlasové unie, pokračoval v pedagogické činnosti na FAMU a měl další funkce. Je ženatý, má dceru a tři syny.
Milan Syruček (Hospodářské noviny, 30. 1. 2001)