FITES  - prozatímní provoz stránek
 

Zpravodaj

Stanovy

Archiv textů

Přehlídka dokumentární tvorby

Další ceny a soutěže

Ceska televize -- vec verejna

Dámy a pánové,

                         už jsem se včera nedostal ke slovu, tož alespoň touto cestou pár poznámek:

Jsem rád, že pan Boček připomenul zkušenosti a zvyklosti v kulturních zemích Evropy a světa. Chceme-li do Evropy, musíme leccos přizpůsobit evropským zvyklostem. Tak především : Nikde  není možné, aby šéfem orgánu, který má řídit nebo kontrolovat veřejnoprávní televizi byl šestadvacetiletý mladík (nemůže být ani členem takového orgánu). Orgány ovlivňující veřejnoprávní vysílání mají samozřejmě v různých zemích různou podobu (i název), ale vždy a všude jsou jejich členy vážené osobnosti s profesními i životními zkušenostmi – tedy obvykle lidé zralého věku.

                        Výběr generálního ředitele veřejnoprávní televize (neboli televize veřejné služby) je nesmírně pečlivý a především se požaduje obvykle desetiletá mediální praxe

(na toto místo se také člověk může „dopracovat“ na základě systému, kterému se také říká „kariérní řád“ – tedy po letitých zkušenostech a praxi). In margine: ve Švýcarsku kromě praxe musí být nejvyšší šéf veřejnoprávní televize také plukovníkem nebo podplukovníkem

v záloze (nám to může připadat na první pohled poněkud nezvyklé, ale pokud se seznámíte se systémem švýcarské „domobrany“, která nemá generály, pak je jisté, že člověk s touto hodností je nesmírně vzdělaný a má značné organizační schopnosti).

                        Obdobně je tomu i v případě obsazování další míst ve vedení veřejnoprávních televizí. Ta úspěšná praxe je vždy podmínkou. U nás ji splňoval např. finanční ředitel pan Paluska, který mnoho let pracoval v ekonomickém odboru, než byl (myslím, že po 15 letech) pověřen ředitelskou funkcí. Podobně tomu bylo i v některých dalších případech. (Ostatně Ivo Mathé začínal jako řadový produkční a v této funkci pracoval 3 desítky let, než byl jmenován generálním ředitelem ČT. A jak známo, se slzou v oku na něj všichni vzpomínají, protože to bylo odborník, který televizi znal dopodrobna a nenechal si od nikoho „věšet bulíky na nos“.)

                         Tak jen tohle jsem chtěl připomenout, protože chceme-li do Evropy, musíme se stát důstojnými partnery i v této (nebo především v této ?) sféře.

                        

                        Přejí Vám úspěšné jednání a nedejte se otrávit.

                                V. Čapek