Zpravodaj

Stanovy

Archiv textů

Přehlídka dokumentární tvorby

Další ceny a soutěže

Co zbývá poznamenat Na okraj konference Česká televize - věc veřejná a k článku "Zcela nepřínostná konference" - MFDnes 28.11. 2000 Názory - strana 11

Autorka článku Jana Dědečková, radní ČT, ráda generalizuje a vyvolává tak zbytečně odmítavé reakce ke svým často velmi racionálním soudům. Zpravidla se jí daří tímto způsobem zaujmout širší část čtenářské obce, než kdyby jen suše zkritizovala, co si kritiku zaslouží a pochválila to, co si zasluhuje zvláštní pozornosti. Její apriorní a generální odsudek konference Česká televize - věc veřejná (Kongresový palác 25.11. 2000), ze které se autorka mohla osobně účastnit jen asi 1/6 programu, protože šest tematických panelů probíhalo současně, je pouze okamžitým a přesto jakoby definitivním soudem. Každý z nás účastníků jsme byli fyzicky pouze na jedné šestině programu a proto jen Duch svatý by mohl bezprostředně referovat o konferenci jako celku. Je s podivem, že redakce Mladé fronty, která si nyní říká MFDnes, nepřinesla z konference zároveň i zprávu vlastního zpravodaje, nebo alespoň stanovisko jiného radního nebo účastníka konference. Je rovněž s podivem, že Rada České televize za deset měsíců svého působení (ani žádná její předchůdkyně - Grygarova nebo Jirákova rada - za léta minulá) neshledaly potřebným poradit se s veřejností o tom, jak má její zájmy vůči televizi veřejné služby hájit, protože podle zákona se právě prostřednictvím rady uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a vysílání programu ČT. Je od člena rady poněkud alibistické připomínat den po konferenci, že "jsem navrhovala, aby ČT. . .". Nevím, co bránilo a brání Radě ČT, aby si uspořádala vlastní a dle svého gusta třeba i méně okázalou akci, ještě více pracovní a co nejšířeji otevřenou konferenci o povaze veřejné služby vysíláním televize v ČR. Období před projednáváním novel zákonů o ČT a ČRo v Parlamentu k tomu přímo vybízí. Nemyslím si, že je správné konferenci Česká televize - věc veřejná, konanou dne 25. listopadu 2000 v Kongresovém paláci generalizujícím způsobem odsoudit, jako se to podařilo člence Rady České televize v článku "Zcela nepřínosná konference" (MFDnes 28.11. 2000). To, co radní Dědečkové připadá jako zcela nepřínosné, je v historii ČT a jejích rad "velkým krokem pro lidstvo". Jsem již pamětníkem a dovedu si představit, že již samo uveřejnění kritických statí Jana Čulíka, šéfredaktora Britských listů, na prvním místě sborníku, mých "pochybností" na jiném místě a mnoha dalších pro Českou televizi nelichotivých příspěvků muselo stát celý ten televizní kolos po letech uzavřenosti spoustu důležitých vnitřních diskusí. Těmto předkonferenčním sporům uvnitř ČT připisuji mnohé zjevné nedostatky v její přípravě, před kterými samozřejmě netřeba zavírat oči. Jakoby mnoha lidem z České televize, ale ani mnoha radním a koncesionářům nebylo zřejmé, komu byla konference určena - kdo je a není pozván, kdo je a kdo není akreditován. Anonce "Česká televize - věc veřejná" vysílané v programu České televize jako selfpromotion diváky spíše mátly než informovaly, nebo zvaly na konferenci. Nikdo z koncesionářů se tehdy nedověděl: kdy - kde - co. Měla-li být konference "jen" uzavřeným mudrováním odborníků, pak není jasné, proč Česká televize utrácí drahý vysílací čas na šíření prázdných hesel. Reakci jedné z mladších účastnic konference, která reagovala na televizní vysílání před konferencí a snažila se na konferenci se sama přihlásit, jsem obdržel bezprostředně po mladofrontovní přestřelce Dědečková x Just: ". . .Nechci se vyjadřovat k přínosu konference pro ČT, pro mne to v nečem přínos byl, ovšem nejvtipnější jsou ty neustálé oslavy jeji veřejnosti a kritických hlasů zvenčí. Když si vzpomenu, že jsem musela volat asi 8 lidem, než jsem získala informace, kdo se jí vůbec zabývá a pak dalším třem, než jsem se na ni dostala, a v podstatě ani to nebylo úplně košer, říkám si, kolik lidi se na ni vůbec nedostalo, ačkoliv ji ČT inzeruje v hlavním vysílacím čase, tedy i pro prostý lid; zkrátka trochu to na mne působilo dojmem "jen pro bílé, černochu" / viz Limonádový Joe/. . . ". Velkým přínosem pro věcnost jednání mohl být sborník vyžádaných příspěvků, který se nakonec podařilo předat jednotlivým referentům panelů až v předvečer jednání a ostatním účastníkům až při příchodu na konferenci. Sebekriticky musím říci, že se tak stalo i díky mé nedisciplinovanosti - nedodal jsem na červnovou výzvu generálního ředitele Chmelíčka dávno slíbený příspěvek v termínu a dokončil jsem ho po nocích až na opakované naléhání editora Dr. Savického těsně před tiskem . . . Musím zdůraznit, že jednání redaktorů sborníku bylo velmi korektní a to dokonce i k mé neukázněné osobě (byl jsem v té době velmi zaneprázdněn, protože se mi díky jiným závazkům nahromadila práce pro nedodržení termínů ze strany jiných partnerů) velmi shovívavé. Diskuse na konferenci se neodvíjela od zpracované reflexe příspěvků ze sborníku, což bývá účelem předem připravených referátů a koreferátů nebo oponentských příspěvků, ale diskutovalo se jen na základě tematicky zaměřených příspěvků přednesených až přímo na konferenci. Přesto, nebo právě proto, byl zde prostor pro vnesení jakéhokoliv tématu. Proč členové Rady ČT se až na výjimky nezapojovali do diskuse mi je záhadou. Výsledky této konference si neodvažuji hodnotit ani s týdením odstupem. Raději ponechám pracovníkům ČT několik týdnů, abych se přesvědčil, jak se slyšeným a napsaným naloží. Zatím dostávám jen dotazy - dokonce i od televizních zaměstnanců, kde je možné získat sborník a texty příspěvků - odkazuji je na internet, o širší dostupnosti tištěné verze sám nevím. Jak bude konferenci hodnotit Rada ČT jako celek, mi není jasné. Proč politicky volená rada, která má zastupovat veřejnost, nepovažovala za povinnost uspořádat sama vlastní konferenci o povaze veřejné služby, daleko dříve (hned po svém zvolení), aby zjistila jaké myšlenky se v této - jí údajně zastupované - veřejnosti vyskytují? Přetrvávající neochota otevřít zasedání Rady ČT veřejnosti vzbuzuje otázky: Zastupují radní veřejnost, jak praví zákon, nebo jen svůj subjektivní vkus, omezenou odbornost apod.? Má být Rada odbornická (minulá rada předsedaná odborníkem skončila fiaskem a přivedla televizi na okraj kolapsu)? Jak doopravdy byla Rada informována o konferenci ČT - věc veřejná? Kdy se dověděla o datu jejího konání? Jaké podněty připravili jednotliví radní pro program konference - kromě dotazů na cenu? Kolik podnětů radních bylo případně televizí odmítnuto? K výhradám k "obrovským stolům s občerstvením" si dovoluji poznamenat: Sám jsem snědl na konferenci několik chlebíčků, sobotní oběd a vypil kafe a vodu - to byl veškerý "honorář", kterého se přispěvatelům do sborníku a pozvaným účastníkům panelové diskuse dostalo. Myslím, že to ČT pořídila poměrně levně. Myslí si to zejména moje manželka, která ví, kolik času jsem věnoval příspěvkům i samotnému jednání, namísto, abych zabezpečoval rodinu. Nevím, zda a kde bude přístupný text pořadatelem vyžádaného příspěvku na téma Televize a vyrovnání se s minulostí, který jsem přečetl na panelu, do kterého jsem byl - poprvé v historii ČT - pozván. Při vší skromnosti mi nepřipadal vůči ČT zcela servilní. Kolik lidí bude jej číst, nevím. Přišel si ho poslechnout Ivo Mathé a další kolegové, z nichž někteří na něj reagovali přímo na místě a jiní možná si na něj vzpomenou, až budou pracovat na některém z příštích projektů. Dopředu v programu anoncované téma nezaujalo nikoho z členů Rady ČT. Nemyslím si, že by právě můj příspěvek nutně musel zajímat členy Rady, ale jsem přesvědčen o tom, že mnoho členů Rady, kteří kývli na nabídku některé z politických stran, aby se stali zástupci veřejnosti, jsou mediálními amatéry. Nevyčítám jim to. Ale očekávám, že se budou za peníze koncesionářů postupně profesionalizovat anebo minimálně alespoň zajímat o dění okolo předmětu svého profesionálního pověření. Domníval jsem se např., že si Rada rozdělí jednotlivá témata panelů a vyšle své členy na každý z nich, aby jí podal vlastní zprávu o tamních referátech i diskusi a navrhl případné závěry pro další činnost Rady ČT jako celku. Nestalo se. Mrzí mě, že jsem se nemohl zúčastnit i jiných panelů, protože diskuse probíhaly paralelně. Je odpovědností všech zúčastněných nakolik svá vystoupení připravili nebo zda jejich účast byla motivována jen okamžitými pocity a kulinářskými zážitky. Radní Dědečková svým názorem uveřejněným v MFDnes rozpoutala mediální válku a dostalo se jí velmi kritické odezvy z mnoha stran. Dokonce i Česká televize, namísto vlastní věcné reakce adresované redakci MFDnes, na svých webových stránkách shromažďuje odmítavé reakce jednotlivých účastníků konference, kteří mají jinou dílčí zkušenost z konference než paní Dědečková. Mají v mnohém pravdu. Obávám se však širšího nedorozumění, které radní Dědečková svým článkem vyvolala, a kterému napomáhají i její oponenti. Zaslechl jsem od úterý mnoho úšklebků, které byly vysloveny mnohými ústy, která primárně nemají nic proti kritikům České televize a už vůbec ne vůči radním České televize . . . Argumentům radní Dědečkové mnoho lidí nerozumí nebo jim rozumí jen jako předem připravené mediální kanonádě načasované před úterním zasedáním Rady ČT, které se pod nohy připletla téměř náhodou nějaká konference. "Proč bychom ji nepoužili jako kanonenfutr, když tomu mnohé nahrává". . .? Zpochybňování principu kontroly televize veřejné služby jakousi radou je však nešťastné. Je dobře, že se celá polemika vede veřejně. Vzpomeňme na situaci před rokem, kdy tehdejší Rada déle než rok "svému" řediteli Puchalskému pochlebovala, aby právě 24.11. 1999 ze dne na den překvapivě otočila a dala řediteli nůž na krk nesplnitelnými požadavky. Pokud jsem hovořil s mnoha účastníky konference, kteří nemají důvod pochlebovat generálnímu řediteli Chmelíčkovi, tak nesdílejí ostře kritické stanovisko radní Dědečkové vůči konferenci ani přesvědčení o zlých úmyslech samotného generálního ředitele ve věci konference. Osobně se domnívám, že i řediteli Chmelíčkovi konečně došlo, že se vyčerpaly staré Puchalského a Jirákovy metody - zatloukat, zatloukat, a když se vše provalí, zase zatloukat. . . Po dlouhém váhání pootevřel dveře diskusi a kritice. Radní Dědečková si mnoho slibovala od údajně přítomného "silného intelektuálního potencionálu". Bylo však na každém účastníku, s čím přišel a jak se projevil v daných časových limitech. I radní Dědečková byla přítomná na jednom z panelů a témata, o kterých byla přesvědčena, že visí ve vzduchu, mohla a měla přednést. Neslyšel jsem o případu, že by byl diskutující ukřičen a vyloučen z diskuse. V panelu Televize jako svědectví o lidech a době, ke kterému jsem byl přizván, se bohužel nedostalo na všechny přihlášené diskusní příspěvky z časových příčin. Stalo se tak i z důvodů nedokonalé přípravy některých panelistů a diskutujících, kteří zdlouhavě a bez hlubší přípravy lovili své myšlenky z paměti. Rekordní uvolněnost přednesu do panelu vnesl zejména (dle radní Dědečkové) "nepozvaný zástupce komerční sféry". V diskusních časech mohl vystoupit každý z přítomných a "své" téma tak vložit do obecného povědomí. Mohl tak učinit i ten účastník, který projevil elementární neznalost např. o financování ČT a hovořil o napojení ČT na státní rozpočet . . . apod. Svými omyly pobavil přítomné. Slyšel jsem také, že na jednom z panelů došlo na handrkování se některých producentů o své - údajně geniální - projekty a způsob nakládání s nimi namísto prosazování obecných pravidel pro všechny. Očekával jsem, že tato přislíbená pravidla budou součástí materiálů ČT pro účastníky konference, protože byla přislíbena na červnovém FITESu v termínu říjen/listopad 2000 a jsou součástí projektu ředitele Chmelíčka z ledna 2000. Na konferenci se nadostala. Doslechl jsem se, že údajně ředitel chce, aby se s nimi jako první seznámila Rada ČT. Máme se tedy na co těšit. Slyšel jsem, že v jiném z panelů prý bylo upuštěno od připravených referátů a "pouze" se volně diskutovalo, co komu slina na jazyk přinesla. Byli jsme každý přítomni pouze na jediném z šesti panelů a budeme muset vyčkat, až tyto výstupy budou zpracovány a předloženy k další diskusi, kterou organizátoři přislíbili. Zbývá říci kdy a kde? Můžeme se jen dohadovat, kdy se myšlenky z konference promítnou do vysílání České televize. Některé příspěvky na konferenci údajně budily úsklebky v auditoriu. Je jen věcí každého z nás i radních jednotlivě a Rady jako celku, zda budeme svým otevřeným a konzistentním jednáním budit úšklebky nebo patřičnou úctu. Zda i radní České televize snesou dostatečnou sumu argumentů, aby nás přesvědčili, že jednají ve veřejném a nikoliv jen stranickém nebo osobním zájmu. To není chyba konference. Rada ČT by konečně měla otevřít své jednání veřejnosti a chovat naději, že pak bude veřejností chápána a nebude jen předmětem občasných úšklebků. Slyšel jsem názor, že "sborník je jediným pozitivem konference". Doufám, že ne. Je jednou z věcí, která zůstává, na kterou mohou reagovat jeho čtenáři. Kolik jich bude záleží nejen na pořadatelích konference, ale i na každém z radních ČT - jaký rozpočet ČT schválí, a co za něj pořídí? Nedomnívám se, že by sborník byl vhodným komerčním artiklem, který by si koncesionáři dobrovolně kupovali po celé republice, aby zaplatili náklady na jeho vytištění. Mohl by však být inspirací a podkladem - byť pozdě dodaným - pro diskusi těch, kteří se poskytováním veřejné služby zabývají i těch, kteří se parametry veřejné služby chystají nově znormovat a legislativně ukotvit. Jednostranné zpravodajství z konference vysílané Českou televizí, na které poukázal jen Jan Čulík v Britských listech, je dokladem toho, že zápas o směřování ČT pokračuje v každodenní zakonzervované praxi České televize.

Proč konferenci neuspořádala Rada ČT? Rada ČT je do značné míry suverénem, který si dokonce sám schvaluje svůj vlastní rozpočet, a proto nepřijímám argument o nedostatku technických možností pro pořádání konferencí atd. Radní dobře ví, že "technické možnosti" lze si objednat a zaplatit. Jestliže tedy Rada schválila České televizi rozpočet na konferenci a jiné aktivity, tak Rada jako celek i jednotliví radní se mohli do koncepce konference aktivně zapojit - nejen zpochybňováním jejího smyslu. Byly snad příspěvky členů rady Českou televizí odmítnuty? Je jen otázka vůle jednotlivých členů Rady ČT k práci, zda zorganizují nebo alespoň vytvoří koncept konference, které se sami aktivně zúčastní. Zda tímto konceptem dokáží iniciovat k účasti širokou veřejnost a zejména politickou representaci, kterou právě skončená konference nezaujala do té míry, aby se jí aktivně zúčastnila. Čest výjimkám. Je to v situaci před projednáváním návrhu novely zákona o České televizi v Parlamentu velmi povážlivé. Dalším z minusů této konference bylo, že se veřejně nediskutovalo o konkrétní situaci v Televizním studiu Brno, odkud nedávno vzešla velmi kritická iniciativa, a kde právě probíhá vlna normalizačních čistek. Zástupci brněnské televize se zpravidla nezapojili do diskuse, i když by měli, co vysvětlovat. Můžeme se těšit, že na podněty z Brna, publikované v Britských listech odpoví konečně vedení ČT a její Rada. Bylo by však bláhové domnívat se, že po letech uzavřenosti České televize i její Rady a obskurního scházení se jejich kritiků po divadlech, hospodách a Fitesech se vše podaří jednou jedinou a historicky první otevřenou konferencí. Věřme, že tato nebyla úplně zbytečná.