Vážení delegáti konference – dámy a pánové , můj příspěvek, prosím, berte jako teze k diskusi, než jako všeobsažný elaborát. Má název:
Co ohrožuje nezávislé postavení české veřejnoprávní televize a investigativní publicistiky zvlášť
Hovořit na toto téma jsem se rozhodl na základě poznatků a zkušeností z členství ve FITESU – Českém filmovém a televizním svazu., v souvislosti s událostmi od jmenování Mgr.Jakuba Puchalského Radou České televize do funkce generálního ředitele České televize, jeho působení a odvolání, přes jmenování nové Rady, až po volbu nového generálního ředitele Mgr.Dušana Chmelíčka, a následné události, především kolem reportáže o Sazce v publicistickém pořadu České televize,Televizního studia Ostrava „Klekánice“.
Zásadní problém je skryt v Zákonu o České televizi. Jak je nebo bude nastaven zákon, to rozhoduje o mnoha zásadní věcech ve fungování České televize jako veřejnoprávní instituce. Jde především o to, aby byla ze strany České televize naplňována služba veřejnosti, v Zákoně deklarovaná, a na níž má nakonec občan, z jehož koncesionářských poplatků je Česká televize především financována, nárok.
Z tohoto pohledu se jeví jako sporné paragrafy 10 a 11 o Financování České televize, pokud nejsou nebo nebudou důsledně ošetřeny interní směrnicí ČT tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jejího veřejnoprávního poslání.
Co se jeví jako nejvíce problematické, je otázka volby Rady České televize a s tím spojená kritéria - apolitičnost, odborná způsobilost a morální profil jejich členů. Vzpomeňme na situaci v Radě při jmenování posledních dvou generálních ředitelů České televize. A taky např. na diskusi s poslankyní Parlamentu ČR Petrou Buzkovou v kině Mat v Praze 3.dubna tohoto roku, o způsobu vybírání kandidátů do Rady ČT. Pokud bude český Parlament takový jaký je, a pokud nebude politická vůle a budou vítězit partikulární zájmy poslanců jednotlivých politických stran a nezvítězí rozum a soudnost v otázkách jmenování členů Rady anebo se nezvolí jiný princip, tak budeme mít stále co řešit a nač si stěžovat.
Když se vrátím k vystupování Petry Buzkové z ČSSD na dubnovém čtvrtletníku, tak ji musím vlastně poděkovat, že vůbec přišla a umožnila nám nahlédnout do myšlení poslanců Parlamentu ČR. Kdyby tenkrát přišel někdo další za jinou politickou stranu, divili bychom se možná ještě víc. A co víc můžeme dělat, než nesouhlasit a dávat to nahlas najevo jako odborná veřejnost, psát připomínky a petice. Mám ale vážnou obavu, že parlamentní život jde „vesele dál“ bez ohledu na skutečný stav věcí. Stále slyším mnohokrát opakovanou větu:To je Parlamentem neprůchodné! Za tohoto stavu věcí je nutno si položit otázku: Čemu nebo komu slouží poslanci Parlamentu ČR?
V současné době je v legislativním procesu nový Zákon o České televizi. Všichni, komu leží na srdci osud české veřejnoprávní televize očekávají, že bude schválen zákon respektující připomínky odborné veřejnosti, který umožní bezproblémové fungování České televize.
Čas od času jsou některými politiky činěny pokusy prosazovat v televizi zájmy své nebo svých politických stran a tím ohrožovat nezávislost České televize. Kromě nich se o to snaží a budou snažit mnozí potrefení z různých kauz, kterými se zabývá investigativní publicistika, v našem případě pořad TS Ostrava „Klekánice“.
„Potrefená husa nejvíc kejhá“, říká jedno české přísloví. V tržním hospodářství jde především o peníze. Ale pokud bude mít možnost moc peněz ovlivňovat veřejnoprávní ideu České televize, a nebudou mechanizmy v zákonech a prováděcích směrnicích jak tomu zabránit, bude divácká obec čas od času svědkem různých excesů v ČT. Příčiny těchto skandálů zveřejní žurnalisté z novin a časopisů, a je z ostudy kabát pro všechny zúčastněné.
Tak jak to známe i z případu Sazky.
Chci připomenout jednu důležitou věc o které hovořil v novinových inzerátech pan Hušák, generální ředitel Sazky v souvislosti s redakcí „Klekánice“. Hovořil o ohrožení svobody slova, o nepostižitelnosti určitých publicistů, o jejich bezohlednosti, motivovanou honbou za honoráři za uveřejněné reportáže atd., bez uvedení konkrétních argumentů. Pokud se cítí ukřivděn, může se obrátit na soud. /Poznámka: v tisku se objevila zpráva, že Sazka ještě před uvedením reportáže podal na autory trestní oznámení./
Za totality byly sdělovací prostředky včetně televize ideologickým nástrojem strany. Neměli bychom dopustit, aby se tato stará myšlenka uplatňovala v dnešní době i když je tato ideologie motivována čímkoli.
Děkuji Vám za pozornost.
Jaroslav Vašíček