Každý, kdo se chce vážněji zabývat astronomickou fotografií, začíná většinou tím, že si opatří paralaktickou montáž, která je pro fotografování hvězdné oblohy naprostou nutností. Paralaktická montáž, aby správně plnila svou úlohu, však musí být správně orientovaná, což znamená, že její polární osa musí být rovnoběžná s rotační osou Země.

Svislá rovina, procházející takto orientovanou polární osou, potom protíná nebeskou sféru v místním poledníku (meridiánu; spojnice severu a jihu) a její sklon vůči vodorovné rovině odpovídá zeměpisné šířce pozorovacího stanoviště a azimut polární osy se rovná 180°.

Na správné orientování paralaktické montáže existuje několik metod. Přibližné metody obvykle využívají známý fakt, že v blízkosti severního světového pólu (což je místo, kam musí „mířit“ osa polární osy) se nachází hvězda Polárka, jejíž střední vzdálenost od pólu představuje asi 47.5 obloukové minuty, což je více jak jeden a půl průměru Měsíce při úplňku. Chyba při orientaci polární osy na Polárku tedy představuje asi 1°, což může vyhovovat jen pro nenáročnou fotografii s objektivy s ohniskovou vzdáleností do 50 mm, a to ještě jen pro expozice do několika minut. Daleko přesnější výsledek seřízení paralaktické montáže dosáhneme s použitím tzv. polárního hledáčku.

Přesnějších metod jistě též existuje více, jsou však většinou poměrně časově náročné a vyhovují hlavně pro orientaci napevno postavených montáží. Většina amatérských astronomů má však přenosné (převozné) přístroje, a proto je potřeba montáž před každým pozorováním (fotografováním) znovu ustavovat a právě zde je nevyhnutné vybrat takovou metodu, která by nebyla náročná na čas a dávala záruku přesných výsledků. V tomto případě se zdá jako nanejvýš vhodná a také často používaná tzv. driftová metoda (nebo též Scheinerova metoda). K přesnému ustavení polární osy paralaktické montáže je nutné, aby montáž byla vybavena mechanismem pro seřízení paralaktické montáže, což je zařízení pro jemné nastavení polární osy ve dvou osách, v azimutu a ve sklonu osy vzhledem k horizontu (vodorovné rovině).

 Ustavení montáže pomocí polárního hledáčku

Některé továrně vyráběné montáže dalekohledů mají vyrobenu polární osu dutou a v této duté ose bývá umístěn tzv. polární hledáček. Ten je v ose uložen tak, že je jím možno otáčet kolem jeho vlastní optické osy. Polární hledáček je malý dalekohled, který má v obrazové rovině umístěn záměrný obrazec, který obsahuje vyznačení pólu, polohu Polárky a pár dalších blízkých hvězd, některé typy polárních hledáčků mají vyznačeny polohy těchto hvězd pro různé epochy (např. po deseti letech).

Při ustavování polární osy postupujeme tak, že si montáž na stativu postavíme na určené pozorovací stanoviště a ustavíme ji do přibližně vodorovné polohy. Dále pomocí mechanizmu pro seřízení paralaktické montáže provádíme korekce tak, aby se nám do zorného pole hledáčku dostala Polárka, popř. další hvězdy vyznačené v zorném poli. V dalším kroku otáčením polárního hledáčku kolem jeho osy a prováděním jemných korekcí seřizovacího mechanismu montáže se snažíme dosáhnou toho, aby se Polárka a další hvězdy nacházely na jejich značkách označených v zorném poli. Nyní již stačí montáž zajistit v takto ustavené poloze.

Pokud máme paralaktickou montáž bez polárního hledáčku, tak si jej můžeme buď koupit a nebo vyrobit a pomocí vhodného mechanismu připevnit na montáž. Důležité ovšem je, že optická osa tohoto polárního hledáčku musí být naprosto přesně rovnoběžná s polární osou, jinak ustavení montáže nebude dostatečně přesné. Přesné souososti osy hledáčku a polární osy dosáhneme jednoduše tak, že nejprve ustavíme montáž pomocí přesné metody (např. driftové) a pak seřídíme polární hledáček tak, aby značky vyznačené v zorném poli hledáčku souhlasily s hvězdami na obloze .

S polární osou ustavenou pomocí polárního hledáčku je možné fotografovat objektivy s kratšími ohniskovými vzdálenostmi (maximálně tak kolem 300 mm,  možná snad i do 500 mm). Pro fotografování s objektivy s delší ohniskovou vzdáleností je nutné použít jednu z přesnějších metod, např. metodu driftovou.

 

Ustavení montáže driftovou (Scheinerovou) metodou

Tuto metodu vypracoval již v roce 1897 Scheiner. Ve všeobecnosti polární osa paralaktické montáže míří po hrubém nastavení jinam, než na severní světový pól. Chybu orientace montáže je možné rozložit na dvě složky:

        a)      chyba polární osy v azimutu
  b)      chyba sklonu polární osy

Chyba orientace polární osy montáže se při pozorování denního pohybu hvězd projeví zdánlivou změnou deklinace hvězd. Pro rychlost této zdánlivé změny deklinace pozorované hvězdy odvodil Scheiner následující vztah:

 

Z analýzy tohoto vztahu je patrné, že chyba polární osy v azimutu (deltaA) se nejvíce projeví při pozorování zdánlivého pohybu hvězd v blízkosti meridiánu, tedy pro t ~ 0 hod. Zde je však vliv chyby sklonu polární osy nulový. Opačně se chyby projeví při pozorování hvězd s hodinovým úhlem t = ± 6 hod, tedy poblíž západního a východního obzoru. O tuto analýzu se opírá i Scheinerova driftová metoda.

 
Postup při ustavování paralaktické montáže driftovou metodou:

1. polární osu paralaktické montáže přibližně ustavíme např. pomocí polárního hledáčku, pomocných mířidel a nebo „jen tak od oka“ ve směru k světovému pólu (k Polárce). Snažíme se montáž ustavit co nejpřesněji, jinak nám ustavení zabere mnoho času. Stativ montáže by měl stát na pevném podkladu, to aby bylo zabráněno zabořování nohou stativu a tím i k "rozhození" ustavení montáže.
2. vybereme si hvězdu, která právě kulminuje (prochází místním poledníkem – meridiánem) s deklinací okolo +20°. Zaostříme obraz táto hvězdy tak, aby neměl proti záměrnému kříži paralaxu, tj. aby při posunutí oka setrval v průsečíku vláken.
3. zaaretujeme deklinační osu.
4. otáčením montáže dalekohledu okolo polární osy měníme hodinový úhel a nastavíme (pootočíme) okulár s vláknovým křížem tak, aby se hvězda pohybovala rovnoběžně s vláknem okuláru.
5. zaaretujeme polární osu a podle typu montáže zajistíme její pohyb ve směru hodinového úhlu (pohyb okolo polární osy) buď spuštěním hodinového stroje a nebo ručně tak, aby hvězda byla na začátku měření v průsečíku vláken.
6. po nějakém čase se chyba polární osy projeví v zorném poli okuláru zdánlivým pohybem v deklinaci.
7. pokud se hvězda pohybuje vůči středu vláknového kříže směrem na jih (v převracejícím dalekohledu nad vlákno), je potřeba otočit jižní patu stativu nebo paralaktickou hlavici trochu k východu a naopak, pokud se hvězda zdánlivě pohybuje k severu (pod vlákno), otočíme jižní patu stativu k západu.
8. poté znovu umístíme hvězdu do středu vláknového kříže a provádíme korekce podle bodu 7 tak dlouho, až hvězda nebude po několik minut jevit žádný pohyb vzhledem ke středu vláknového kříže (hvězda se nebude pohybovat nad a nebo pod vlákno).
9. analogické měření uskutečníme nad západním a nebo východním obzorem. Vybereme si hvězdu např. nad západním obzorem v deklinaci okolo + 20°, umístíme ji do středu vláknového kříže a opět sledujeme, kam se nám hvězda po určité době pohybuje. Pokud se hvězda pohybuje zdánlivě na jih (v převracejícím dalekohledu nad vlákno-nahoru), tak je třeba jižní patu stativu montáže a nebo paralaktickou hlavici zvýšit (zmenšit úhel mezi horizontem a polární osou). Pokud se hvězda zdánlivě pohybuje na sever, tak je potřeba jižní patu stativu montáže a nebo paralaktickou hlavu snížit. Pokud si zvolíme hvězdu nad východním obzorem, tak podle pohybu hvězdy provádíme korekce v opačném směru, než v případě hvězdy nad západním obzorem. Tzn., že pokud se hvězda pohybuje směrem na jih, tak je potřeba jižní patu stativu montáže snížit a pokud se pohybuje k severu, tak zvýšit.
10. provedeme kontrolu ustavení podle bodu 7 a pokud je to nutné, provedeme potřebné korekce a po těchto korekcích můžeme provést ještě kontrolu podle bodu 9.

 Jak přesné by mělo být ustavení montáže? Při použití dalekohledu se sto násobným zvětšením by nám hvězda měla setrvat ve středu vláknového kříže alespoň několik minut. To by mělo stačit na fotografování v primárním ohnisku dalekohledu s ohniskovou vzdáleností 1 metr a délkou expozice několik minut. Pro delší expoziční časy a dalekohledy s delší ohniskovou vzdáleností samozřejmě nároky na ustavení montáže rostou a je proto potřeba věnovat této věci potřebnou pozornost, jinak se mám na výsledné fotografii zobrazí hvězdy místo bodů jako malé obloučky. Přesnost ustavení montáže proto závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu s jakým hodláme fotografovat. To, jak přesně musí být montáž ustavena, poznáme podle fotografií. Pokud se nám na fotografii objeví hvězdy jako obloučky, tak je příště potřeba montáž ustavit ještě přesněji.

Pro jednoduchost jsem si vyrobil malou kartičku, kterou mám přelepenou na paralaktické hlavě své montáže. Je to jednoduchá pomůcka a podle ní provádím korekce bez toho, abych musel přemýšlet nad tím, kde je v zorném poli dalekohledu sever, kde je jih, zda hlavici otočit k východu či západu. Podle kartičky je mi hned jasné, že pokud pozoruji hvězdu nad jihem a tato hvězda se zdánlivě pohybuje nahoru (nad vlákno), tak musím otočit pomocí mechanismu na seřizování paralaktické hlavy tak, aby se při tomto otáčení hvězda pohybovala v zorném poli vlevo. Stejně tak, pokud pozoruji hvězdu nad západem a ta se pohybuje nad vlákno, tak je mi hned jasné, že musím jižní patu trojnožky trochu přizvednout.

Vždy, když ustavuji svou montáž, tak se snažím dodržovat zásadu, že to, jak se hvězda pohnula vzhledem ke středu záměrného kříže, kontroluji vždy přibližně po třech minutách. Podle toho, jak moc se hvězda vzdálila od vlákna (ve směru sever-jih), se snažím dělat potřebné korekce. Pokud se hvězda od vlákna hodně vzdálí, tak je potřeba udělat větší korekci. Podle toho se snažím odvodit, jak velkou korekci je potřeba udělat v závislosti na tom, jak moc se hvězda vzdálila od středu vláknového kříže ve směru sever-jih po třech minutách od vystředění hvězdy v záměrném kříži (odchylkám ve směru východ-západ není potřeba věnovat žádnou pozornost, ty jsou způsobeny nepřesnostmi v chodu hodinového stroje).