| Domů | Astrofoto | Vybavení | Odkazy | Co je zde nového | Něco o mě |
![]() |
Výroba kolimátoru je poměrně jednoduchá, kromě dvou soustružených součástek se vše dá vyrobit v domácí dílně. Základem kolimátoru je obyčejné laserové ukazovátko, které se dá koupit snad v každém „asien“ obchodu či na každé tržnici. To mé mě stálo 45 Kč (obr.1). |
![]() |
K tomu, abych mohl vložit kolimátor do okulárového výtahu (1.25"= 31.75 mm) jsem si musel vyrobit (vysoustružit) vložku, do které se pomocí šesti seřizovacích červíků (šroubků bez hlaviček) upevní ukazovátko. Těchto šest červíků slouží k seřízení (sesouhlasení) os ukazovátka a vložky (osa ukazovátka musí být shodná s osou vložky), což je nutná podmínka pro správnou funkci laserového kolimátoru. Postup při seřízení ukazovátka uvnitř vložky uvádím dále v textu. Dále je vhodné si vysoustružit stínítko, které se upevní na přední stranu ukazovátka. To slouží pro sledování odraženého laserového paprsku od primárního zrcadla. Na obr. 6 je to ta zelená „součástka“. |
![]() |
Při pohledu na obr. 6 je jasné, že umístěním ukazovátka do vložky se znepřístupní tlačítkový spínač. Tuto svízel je potřeba vyřešit. Já jsem přišel na dvě řešení, jak to vyřešit. První řešení spočívá v tom, že jsem přemostil (viz obr. 3) spínač umístěný v těle ukazovátka. Abych mohl toto udělat, musel jsem celé ukazovátko rozložit na jednotlivé části. Při vyndávání vlastního „laseru“ (na obr. 2 je to ta součástka zcela dole) je potřeba postupovat velmi opatrně, protože velmi snadno může dojít k „rozpadnutí“ celého laseru a jeho následné opětovné složení je docela problém :) . Mě samotnému se to stalo a po několika marných pokusech o složení jsem radši koupil nové ukazovátko. „Laser“ je v těle ukazovátka (hliníková trubička) nalisovaný a k jeho vyjmutí je potřeba použít kleště a poměrně dost síly- proto je potřeba postupovat opatrně! (na obr. 3 jsou na závitu vlevo dobře patrné stopy po kleštích :) ) |
![]() |
Po úspěšném vyjmutí laseru z trubičky jsem pomocí dvou drátků přemostil spínač, který je naletovaný na plošném spoji laseru (na obrázku není vidět- je na spodní straně plošného spoje). Drátky jsem z ukazovátka vyvedl otvorem v trubičce, který zůstane volný po „čepičce“ spínače. |
![]() |
Na obr. 4 je
vidět celá sestava před vložením do vložky. Na konce
drátků jsem přiletoval obyčejný páčkový
přepínač. V pravé části je nasazené
zelené stínítko. Jelikož je tělo ukazovátka
vyrobené ze slabé hliníkové trubičky, tak
hrozí při seřizování kolimátoru
poškození trubičky od šesti seřizovacích
červíků. Proto jsem použil dvě matice M12, do kterých
jsem vyvrtal díry o průměru |
![]() |
Druhý způsob zapínání laseru (zvenčí) je znázorněný na obr. 5. Jeho výhoda je v tom, že se ukazovátko nemusí rozebírat. Na druhou stranu však toto řešení vyžaduje trochu více manuální zručnosti. Zapnutí laseru se provede zatlačením „šoupátka“ dopředu (na obrázku doprava) a vypnutí pohybem dozadu (na obrázku doleva). Myslím si, že princip zapínání je dobře patrný z obrázku. |
![]() |
Na obr. 6 je vidět hotový laserový kolimátor (zapínání je podle obr. 5) po provedení povrchových úprav ukazovátka- opískování ukazovátka a odbroušení „kuličky“ na krytu baterií. |
K tomu, aby
kolimátor dobře plnil svou funkci je nutné,
aby osa laseru byla shodná s osou vložky pro
zasunutí do okulárového výtahu.
K tomuto účelu se dá použít poměrně
jednoduchá metoda. Kolimátor umístíme na
nějakou rovnou plochu (dobře poslouží např. stůl) a zapneme
laser. Otáčením kolimátoru na stole sledujeme
červený bod např. na stěně (v mém případě to byla
lednice). Seřizováním (utahováním,
povolováním) šestice červíků se
snažíme dosáhnout stavu, kdy při otáčení
kolimátoru na stole neprovádí červený bod
kruhový pohyb (stojí na místě- nepohybuje se
nahoru ani dolů). V mém případě jsem to dělal tak,
že jsem si na lednici připevnil pomocí dvou magnetů list
papíru s narýsovanou čarou. Tuto čáru jsem
jednoduše „seřídil“ tak, aby byla
rovnoběžná s plochou stolu. Pak jsem válel
kolimátor po stole a seřizováním červíků
dosáhl stavu, kdy červený „laserový“
bod kopíroval čáru na listu papíru (při
špatném seřízení kolimátoru opisuje
laserový bod kolem čáry na papíře „krásnou“
sinusovku). Logicky vyplývá, že čím bude
větší vzdálenost mezi kolimátorem a stěnou
(čarou na listu papíru), tím bude přesnost
seřízení větší. Osobně si myslím, že
pro dosažení dostatečné přesnosti stačí
vzdálenost mezi kolimátorem a
„promítací“ stěnou tak 1.5- | Domů | Astrofoto | Vybavení | Odkazy | Co je zde nového | Něco o mě |