Domů Astrofoto Vybavení Odkazy Co je zde nového Něco o mě


Výroba "homemade" laserového kolimátoru

K tomu, abychom si mohli dobře zkolimovat optiku dalekohledu, potřebujeme např. laserový kolimátor. Jsou dvě možnosti, jak jej získat. Jedna je zcela prostá- koupíme si jej. Já jsem se rozhodl, že ušetřím těch pár stokorun a prostě si ho udělám.

Výroba kolimátoru je poměrně jednoduchá, kromě dvou soustružených součástek se vše dá vyrobit v domácí dílně. Základem kolimátoru je obyčejné laserové ukazovátko, které se dá koupit snad v každém „asien“ obchodu či na každé tržnici. To mé mě stálo 45 Kč (obr.1).

K tomu, abych mohl vložit kolimátor do okulárového výtahu (1.25"= 31.75 mm) jsem si musel vyrobit (vysoustružit) vložku, do které se pomocí šesti seřizovacích červíků (šroubků bez hlaviček) upevní ukazovátko. Těchto šest červíků slouží k seřízení (sesouhlasení) os ukazovátka a vložky (osa ukazovátka musí být shodná s osou vložky), což je nutná podmínka pro správnou funkci laserového kolimátoru. Postup při seřízení ukazovátka uvnitř vložky uvádím dále v textu. Dále je vhodné si vysoustružit stínítko, které se upevní na přední stranu ukazovátka. To slouží pro sledování odraženého laserového paprsku od primárního zrcadla. Na obr. 6 je to ta zelená „součástka“.

Při pohledu na obr. 6 je jasné, že umístěním ukazovátka do vložky se znepřístupní tlačítkový spínač. Tuto svízel je potřeba vyřešit. Já jsem přišel na dvě řešení, jak to vyřešit. První řešení spočívá v tom, že jsem přemostil (viz obr. 3) spínač umístěný v těle ukazovátka. Abych mohl toto udělat, musel jsem celé ukazovátko rozložit na jednotlivé části. Při vyndávání vlastního „laseru“ (na obr. 2 je to ta součástka zcela dole) je potřeba postupovat velmi opatrně, protože velmi snadno může dojít k „rozpadnutí“ celého laseru a jeho následné opětovné složení je docela problém :) . Mě samotnému se to stalo a po několika marných pokusech o složení jsem radši koupil nové ukazovátko. „Laser“ je v těle ukazovátka (hliníková trubička) nalisovaný a k jeho vyjmutí je potřeba použít kleště a poměrně dost síly- proto je potřeba postupovat opatrně! (na obr. 3 jsou na závitu vlevo dobře patrné stopy po kleštích :) )

Po úspěšném vyjmutí laseru z trubičky jsem pomocí dvou drátků přemostil spínač, který je naletovaný na plošném spoji laseru (na obrázku není vidět- je na spodní straně plošného spoje). Drátky jsem z ukazovátka vyvedl otvorem v trubičce, který zůstane volný po „čepičce“ spínače.

Na obr. 4 je vidět celá sestava před vložením do vložky. Na konce drátků jsem přiletoval obyčejný páčkový přepínač. V pravé části je nasazené zelené stínítko. Jelikož je tělo ukazovátka vyrobené ze slabé hliníkové trubičky, tak hrozí při seřizování kolimátoru poškození trubičky od šesti seřizovacích červíků. Proto jsem použil dvě matice M12, do kterých jsem vyvrtal díry o průměru 13 mm (velikost díry závisí od průměru hliníkové trubičky- může být u jiných ukazovátek jiná). Matice jsem přilepil na ukazovátko, seřizovací červíci tlačí do těchto matic a tím nemohou poškodit tělo ukazovátka. 

Druhý způsob zapínání laseru (zvenčí) je znázorněný na obr. 5. Jeho výhoda je v tom, že se ukazovátko nemusí rozebírat. Na druhou stranu však toto řešení vyžaduje trochu více manuální zručnosti. Zapnutí laseru se provede zatlačením „šoupátka“ dopředu (na obrázku doprava) a vypnutí pohybem dozadu (na obrázku doleva). Myslím si, že princip zapínání je dobře patrný z obrázku.

Na obr. 6 je vidět hotový laserový kolimátor (zapínání je podle obr. 5) po provedení povrchových úprav ukazovátka- opískování ukazovátka a odbroušení „kuličky“ na krytu baterií.


Seřízení laserového kolimátoru

K tomu, aby kolimátor dobře plnil svou funkci je nutné, aby osa laseru byla shodná s osou vložky pro zasunutí do okulárového výtahu. K tomuto účelu se dá použít poměrně jednoduchá metoda. Kolimátor umístíme na nějakou rovnou plochu (dobře poslouží např. stůl) a zapneme laser. Otáčením kolimátoru na stole sledujeme červený bod např. na stěně (v mém případě to byla lednice). Seřizováním (utahováním, povolováním) šestice červíků se snažíme dosáhnout stavu, kdy při otáčení kolimátoru na stole neprovádí červený bod kruhový pohyb (stojí na místě- nepohybuje se nahoru ani dolů). V mém případě jsem to dělal tak, že jsem si na lednici připevnil pomocí dvou magnetů list papíru s narýsovanou čarou. Tuto čáru jsem jednoduše „seřídil“ tak, aby byla rovnoběžná s plochou stolu. Pak jsem válel kolimátor po stole a seřizováním červíků dosáhl stavu, kdy červený „laserový“ bod kopíroval čáru na listu papíru (při špatném seřízení kolimátoru opisuje laserový bod kolem čáry na papíře  „krásnou“ sinusovku). Logicky vyplývá, že čím bude větší vzdálenost mezi kolimátorem a stěnou (čarou na listu papíru), tím bude přesnost seřízení větší. Osobně si myslím, že pro dosažení dostatečné přesnosti stačí vzdálenost mezi kolimátorem a „promítací“ stěnou tak 1.5- 2 metry. Pro seřízení kolimátoru může v nouzi posloužit metoda, kdy kolimátor nasadíme do okulárového výtahu, po zapnutí laseru otáčíme kolimátorem a sledujeme červený bod na primárním zrcadle dalekohledu. Seřizováním červíků se snažíme dosáhnout toho, aby laserový bod nevykonával na primárním zrcadle kruhový pohyb (při dobrém seřízení „stojí“ bod při otáčení kolimátoru v okulárovém výtahu na jednom místě).

Domů Astrofoto Vybavení Odkazy Co je zde nového Něco o mě
© František Bílek