Na svatbu alchemickou teď nemám náladu, na její rozebírání bych potřeboval víc soustředěnosti, a tak se spokojím s pár mírně povrchními řečmi.

Tak tedy proč zrovna alchymista? Bude to nejspíš tím, že žiju v tomto prostoru, kdybych žil v Jakutsku, ani omylem bych nepochyboval o tom, jakou cestou se vydat, samosebou že cestou šamanů, jenže tady? Nesouvisí to ale jen s mojí konformitou, která je mimochodem docela dobré ochranné zbarvení, bez kterého by tady možná přežít vůbec nešlo. Vlezte do metra, nechte si otevřít vědomí, a uvidíte sami, že to nejde. Jde to jen v přírodě, a v té já nežiju. Jsem člověk městský, plně zaregistrovaný úřady.

Z alchymie si ale beru jen to své, ten proces vnitřní, ne chemická pimprlátka, která by byla v dnešní době i svým způsobem směšná. Alchymista se v rámci svého Díla mění, vše souvisí se vším. Toto vertikální myšlení

vsuvka: o myšlence vertikálních analogií Thorwalda Dethlefsena Jarek Slintal: No, horizontální je třeba, že kočka, pes, vrána, kapr, všichni jsou zvířata, a to je každýmu hnedle jasný. Ale třeba najít souvislost mezi olovem, břečťanem, vězením, horníkem, saturnem a tak, to už nezvládne každej, a všechny třeba tyhle věci mají společnou nějakou ideu, mají nějaký skrytý společný prvek, a na to už normální neesoterik nekápne, chápeš?

alchymisté dodržují. Je to nejstarší lidský výdobytek, od kterého se ustupuje. Žlutými kytkami se žloutenka už neléčí. Ano, ale pouze racionální přístup, rovná se následek – příčina, verifikace hypotézy, logika, množiny, kognitivní psychiatrie a další a další na všechno nestačí. Nestačí na to hlavní, na pochopení sebe sama. Duše prostě je, ať si říká, kdo chce co chce, a tu matematika nevypočítá.

A alchymista s hledáním nejčistější esence, plným soustředěním se na věc, usilovnou prací, vymycováním odvádějících myšlenek, čistí i svou mysl, potažmo duši. Mění se stejně jako jeho chemikálie. Má tu výhodu, že různá pekla, výhybky, omyly a tak se neodehrávají přímo v jeho hlavě, ale v křivulích, a teprve následně se události před ním odehrávají i v něm, nehrozí mu tedy akutní nebezpečí šílenství, jako tomu, kdo si nechá změny odvíjet jen v mysli.

V čem spočívá Dílo? Laicky přeloženo po mém: v pochopení toho, co se uvnitř člověka děje, zjištění si všech souvislostí, prozkoumání podvědomí, historie zažitých vzorců, jejich důvod, překonání jejich překvapivosti, zušlechtění a jemném přetavení, třeba z agresivity vytěžit to pozitivní, ne destruktivní, tu energii, která je ve všech vzorcích schovaná. Je to dlouhý proces poznání, a nejen sebe, ale hlavně vztahů k druhým a potažmo druhých. Momentálně mám skvělý „objekt“, svou milovanou ženu a našeho potomka, co se má narodit kolem Silvestra.

Abych se vrátil k tomu, proč alchymie, jednoduše proto, že je to evropská odrůda cesty, nauky, a já jsem Evropan, můj předek v třináctém století byl komturem v Lutychu, to si prostě neodpustím, to k mé historii patří. Východní nauky plně akceptuji, ale nejsou kompaktní s mými vzorci, já jsem tady odtud. Dlouhá historie křesťanství se na mě také podepsala. Ale tuším pod ní i pohanskou minulost, mnohý bůh mnohé situace a vlastnosti, jevu je ve mně, svádí si v mém nitru svůj věčný souboj s jedním bohem.

Pro dnešek končím, nemám tu pravou koncentraci, ale mlčet se mi nechtělo.

15.10.2002