Chtěl jsem se dostat konečně k svatbě alchemické, uvidíme, kam dojdu, dopředu to nikdy nevím. Připadl jsem zrovna na text, jakousi mši, která dokonale charakterizuje alchymistovo Dílo. Dovolím si ji ocitovat, ale nebyl bych to já, abych ji neupravil, rád si věci lehce zjednodušuji a osekávám z nich to, co mě mate. Ortodoxní milci a znalci alchymie se to stejně nedozvědí:

„Zdrávas, ó krásná pochodni nebes, zářící světlo světa, spojuješ se s Měsícem, Martem a Merkurem. Z tohoto spojení se skrze Umění narodí obr, kterého tisíckrát tisíce hledají. Tito tři (Luna, Mars, Merkur) se sami rozpustili, nikoliv v dešťovou vodu, nýbrž ve vodu merkuriální, v požehnanou klovatinu, jež se jmenuje sperma filosofů. Nyní se hledá panenská nevěsta, se kterou by se obr spojil, oplodnil ji v lázni v mírném ohni. Ale panna neotěhotní, nebude-li líbána v častém objetí. Pak počne ve svém těle a tak vznikne embryo přinášející štěstí, a to podle přírodního řádu. Potom se na dně nádoby objeví Etiop, bez života. Prosí aby byl zakopán, polit svou vlhkostí a pomalu kalcinován, až za silného ohně vyjde v zářné podobě. V důsledku lázně znovuzrození si dává nové jméno, podle filosofů přirozená síra a taktéž syn filosofů, který je Kamenem filosofů. On je poklad pokladů, nejvyšší filosofický nápoj, nebeské tajemství starých. Blahoslavený, kdo něco takového nalezne. Kdo něco takového spatřil, píše a mluví otevřeně, a já vím, že to je jeho pravé svědectví. Budiž veleben na věky věků.“

Autorem nezkrácené verze je Melchior Sibiňský, který podle Junga ve svých mších spojuje identitu Kamene a Krista. Proč ne, nebyl to ortodoxní člověk.

Nebudu se pouštět do nějakého většího rozboru tohoto textíku, mohl bych ho hodně překroutit, ale myslím, že každému dojde, že se jedná o základní proměnu a získání Kamene mudrců, který je zároveň živou vodou. Zdrojem je základní materie, zde pochodeň nebes, která se spojí s různými aspekty planet, prostě jde o spojení mužského a ženského elementu, nastává potom smrt jejich potomka, tady Etiopa, ten je však omyt. Dojde k jeho pročištění, Etiop potom projde různými barevnými fázemi, končí buď křišťálově bílý, třeba ale ještě díky několika procesům žloutne, nebo získává barvy celého spektra, nakonec zrudne, připomíná zlatý východ slunce.

Na celé věci je půvabné to, že výsledek je jak kamenem, tak vodou. Vykládám si to tak, že alchymista dojde svým Dílem jak k přeměně malého množství látky, se kterou pracuje, tak i svého vědomí. Potřebuje k svému Dílu pomoc boha, intelektu, přírody – matky. Dalo by se to rozebírat ještě všemožně, ale proč, že.

Jen takový příklad, co tento proces může znamenat pro alchymistu autodidakta: zázrak objevení Lásky, zažití propadu do pekla všech nevědomých koutů duše, noc duše, znovuzrození postupnou cestou nalézání, uvědomování si chyb, jejich včlenění do vědomí, zažití celistvosti a tak. Proces nikdy nekončí, člověk se neustále vrací, jeho pýcha ho sráží na kolena, přehnaná pokora a nedůvěra ve své schopnosti ho brzdí, jde však dopředu, i když různými oklikami.

16.10.2002