Holohlavý zaržál jako kůň, když tu skupinku u řeky zahlédl. Starý po něm šlehl pohledem a zle se zašklebil. Rezavý začal rychle oddechovat, vypadalo to, že se mu od nosu valí chomáče dýmu. Zrychlili. Už byli u nich. Holohlavý znovu zaječel. Všech dvacet černovlasých hlav se k němu otočilo. Oštěp se zabodl přímo do srdce prvnímu z nich. Černovlasí úplně zmrzli. K zemi se jich během chvilky sesulo ještě několik. Holohlavý pořád řval tak, že nebylo slyšet úpění a chroptění umírajících... Rezavý zabil posledního, ještě mladičkého klučinu, kterému Starý potom usekl sekerou hlavu a rozesmál se jak šílenec.

“To je kravina,” řekl vousatý pán a položil papír na stůl.
“Začíná to hezky. Zakrslej zfetovanej plešoun. Zatrpklej, vzteklej a křiváckej stařík. Rezavý pořízek s krví před očima. Pěkná trojice. Pěkné sousto si vyhlédli. Ale pochybuju, že by se jim povedlo takhle jednoduše povraždit dvacet lidí. Berserk neberserk, je to kravina.“

Pomaličku se k němu otočil, v očích se mu žlutě zablýsklo. Pěsti se vousatý uhnout nedokázal a svalil se jako podťatý pod stůl. Nad sebou tušil třesoucí se postavu mladíka s výrazem rozdrážděného medvěda. Vstávat neměl nejmenší chuť.

5.3.2003

Původní verze:

Uviděli je. Seděli u brodu, bylo jich kolem dvaceti. Holohlavý zaržál jako kůň. Starý po něm šlehl pohledem a zle se zašklebil. Rezavý začal mocně oddechovat, vypadalo to, že se mu od nosu valí chomáče dýmu. Zrychlili. První k řece přišel Starý. Všech dvacet černovlasých hlav se k němu otočilo. Čekali. Starý si našel nejlépe oblečeného ze skupiny, a pak rychle sáhl za opasek. Nůž se zabodl vůdci přímo do srdce. Všichni černovlasí na chvilku jako by úplně zmrzli. Starý se otočil a utíkal zpátky k lesu...

"To je kravina," řekl vousatý pán, odložil papír a otočil se k mladíkovi.
"Začíná to hezky. Zakrslej zfetovanej plešoun. Zatrpklej, vzteklej a křiváckej stařík. Rezavý pořízek s krví před očima. Pěkná trojice. Dvacet naducanejch, kulaťoučkejch chlapíků. Pěkné sousto. Ale, že by se berserk, když už se jednou nažhaví, otočil a utíkal zpátky, to jsi podělal. Už o nich radši nepiš, fakt!"

Mladíkův úsměv plný očekávání pomalu tuhnul, v očích se mu žlutě zablýsklo jako rysovi a místo své kůže začal cítit svědění medvědího kožichu plného blech. Jeho pěsti se vousatý chlapík uhnout nedokázal a svalil se jako podťatý pod stůl. Známky života se mu jevit nechtělo, když nad sebou tušil třesoucí se postavu mladíka a přivřeným okem zavadil o jeho nepříčetný pohled.

2.11.2001