Pohádka o chlapečkovi

„Tak, můžeš si vybrat, jak to pojmeme. Buďto tě necháme pást stáda s pastýři, k nim tě odnese maminka, abys nepřišel doma k úhoně, samo sebou na chvilku, na nějakých jářku sedmnáct let, nebo tě vypustíme v bárce po vodě, aby si tě našli rybáři. Je tu i možnost, že tě už jako batole spolkne drak, a ty mu pak rozpáráš břich nožem, přibaleným do zavinovaček. Popřípadě toho draka potkáš, až budeš jinochem, potom ho na nějaký, soudím že třetí pokus, rozštípeš jako špalek na polínka," zasmála se babička.

"Taky se bude říkat, že s tvým narozením rozkvetla tráva i na pustých horách, světlo se šířilo od tvé kolébky tak mocně, že si toho Vidoucí nemohli nevšimnout. Ale to ti svým způsobem bude už jedno, protože tou dobou už budeš mít pozemskou pouť za sebou, všechny lidské věci tě jaksi budou již méně zajímat, hlavně vzhledem k tomu, že pravděpodobně nevyjdeš z velejemných požitků na Ostrovech blažených,“ řekla ještě babička a spokojeně pohladila robátko po hlavě.

Pak se zasnila, kterak všechno ten chlapeček změní. Přivede lidi blíže k pravdě, všecko všecičko se díky němu obrodí, nikdo už nikdy nepozná smutku ni nářku.

„No, milá babičko,“ ozvalo se z kolébky, „a nemohli bychom to udělat jinak?“

„Ale ale, maličký nám už mluví,“ opáčila značně nezaskočená babička.

„No, já bych si to představoval trošku jinak. Draka bych radši odvedl do ZOO, než abych ho zabíjel tak lopotně. K pastýřům nechci, trošku totiž smrdí. Rybáře bych taky vypustil, rybek v mořích ubývá, víš. A vůbec, co kdybych žádné lidi k žádné pravdě nepřiváděl, jen s mnohými děvčaty si zadováděl? Až tedy budu jinoch a i potom.“

„Synku, taková jsi mohl být významná Osoba, minimálně mystagog, a ty toto? Pohlavní radovánky? Nic duchovního?“ podivila se babička.

„Psal bych u toho básničky, to je duchovní ažaž,“ odvětil kojenec a bezzubě se na babičku zaculil.

20.5.2003