„Nesmyslná“ divinace

Je nesmysl čeřit hladinu a otevírat vrátka, ale přesto se k učinění nesmyslu rozhodl. Nerozhodnost a jakési nutkání se pojily s třasem. Monotónním mluvením se dostal do stavu, do kterého se jiný zpravidla uvede ortodoxnější metodou. Pak posluchači usnuli, a tak se jal zhmotnit tu mezírku ve skutečnosti různými divinačními praktikami. Vše nasvědčovalo tomu, že se věc nejspíš nezdaří. Koncentrace nenastala, zato vyprázdnění hlavy bylo veliké. Přijmout či nepřijmout nebylo co, cokoliv přeci má nejméně dva diametrálně rozdílné výklady. A jestli jen dva, tak stejně o věci, která má mnohem víc než dvě tváře. Takže s nejasností a šerosvitem počítal. Přesto několikrát při divinaci nebyl ušetřen údivu. Rozhodování o tom kudy se vydat se stalo takřka nevyhnutelným, čas k této věci nazrál. Cest a odboček bylo několik. Odboček ne rázu zásadního, aby bylo jasno. Zásadní věci jsou vyřešeny. Zásadně to taky bylo vyřešeno za Petra, muže, kterého viděl všeho všudy jestli třikrát a o jehož smrti se odpoledne u kafe dozvěděl. Horší bylo, že znal tak trochu Šárku, nyní vdovu. Dokonce musel shlédnout jeho rok starou fotografii, kde se ještě culil spolu s Boženou. Jak ho poznamenala zpráva o této smrti, nemohl říct, dozajista mu však „pomohla“ přiblížit se té skulině, za kterou je možno nahlížet do temných zákoutí Jinde. Tak trochu šílených. Ovšem spíš dříve. Nyní jen součásti holistických nálad.

Mužské síly, ženské čáry, nebe, hory, ohně, jedno škobrtnutí. Vše však spělo k jasnému závěru. Vyčkat. Různé ty nápory nebrzdit, nestavět se jim na odpor, spíš před nimi uhýbat stylem, který si asi nejlépe jde vizualizovat pohybem mořských řas ve vlnách. Nebo spíš neustálým vlněním podvodní rostliny, uchycené jen maličkým kořínkem ke dnu, smýkané spodními proudy.

Pak přišly další divinace. Po těch předchozích vnitřně ne zrovna přijatých a prožitých. Sedm obrázků, jeden výchozí, tři jdoucí doprava nahoru, tři směřující doprava dolů. Horní cesta, na kterou se ptal, dolní znamení a symboly, které signalizovaly, co by bylo, kdyby se šlo jinudy. Právě opačným směrem. Chvilkami se propadal do zkřížených mečů, pentagramů, různých jiných pochmurností, aby poslední dolní karta řekla, že veselejší a vydatnější nad ni není. Poháry přetékající lotosem. Trošku ho rozradostnil nesmyslný fakt, že si předem víc neujasnil, na kterouže to cestu se ptal. Ale to byla jen taková vnitřní hra. Do Kosmické měla daleko.

Ono se nic nestalo vlastně, jen se tak někam propadal, stříkala pomyslná krev potvor v nevědomí, zuby se cenily, lávka byla úzká, lano tenké, sem tam vůbec ne tažené přímo, ale vibrující ve spirálách a kaskádách při rozechvělém a rozmlženém pobytu. Hlava se mu však nezatočila, mysl odpočívala, nechala za sebe působit obrazy a znaky rozumem nevysvětlitelné.

K rozhodování divinace nijak výrazně nepřispěla? Jen potvrdila nechuť k rázným řešením? To je někde vevnitř zakódované? Na chvilku se ukázalo, co bude? Jestli ano, potom exkurze Jinam nebyla od věci. Jestli ne, byla jen zpestřením večera a noci. Takový nesmysl.

25.6.2003