Karel je Kašpárek. Má oranžový hábitek, rolničky kolem něj vlajou, kašpárkovskou čepku z hlavy nikdy nesundá, a tuhle svou vizáž nemění. Hraje na píšťalu a túristi mu házej do nádobky drobný. Sedává často u Zpěvců, zkouší si kouzelnické triky s kartami a sem tam se pustí do debaty. Vždycky zarputile. Tvrdí, že až vydělá, otevře někde tam u nich, nevím kde, muzeum motorek. No. Nedávno jsem s ním a Emilem seděl u Kina, opilý Jirka, totální trouba, se na Karla vrhal, že ho zmydlí, že nemá rád tyhle typy. Nezbylo, než ho trošku uklidnit, Jirku. No, ono, ten den jsem dostal do nosu i já, ale to bylo až v noci a v Libni. Dneska jsem Kašpárka potkal ve Vikářské uličce, šel jsem si z obědu, břicho plné nastavované kaše, tu mám rád, a Kašpárek zjevně promrzlý se se mnou dal do řeči. Říkal, že je moc vlhko, že je to ještě horší než mráz. Kašpárek je podivín.

14.1.2002