I ten nos strčím pod deku, zachumlám se ještě víc, zachumlat – to slovo zní jako nějakej aztéckej, nebo jakej, bůh spánku. Další povídku od Franze Kafky číst nebudu, touhle, Ortel se jmenovala, mě nepotěšil, proč jenom musel svýho hlavního hrdinu vyslal přes zábradlí do vody, br. Takovýho milýho mladýho člověka. Ale mělo mi to docvaknout už předem, že to nebude idylka, vždyť název to napovídal. Kdyby tak věděl, Kafka, že tyhle knížky vyšly díky Nově, to by se asi radoval.

Že prej na tej haldě hlíny, co tam teďka je místo továrny, stáli nějaký chlapi, vypadali jak figurky, a křičeli:“Hej Pražáci!“ Řekla mi o tom Jana, protože byla nakoupit a po cestě potkala zase pár podivných místních bytostí. Tyhle historky o postavičkách z Libně rád slyším, jsou tak správně o ničem. A prej chlapík v růžovej bundě tam stál a futroval si ji něčím z popelnice. Taky takovej jedinec. I sám jsem dneska nějaký maníky viděl. Dobrý byli ty tři černoši a jejich dvě auta, jedno připřahovali za to druhý a přitom vydávaly ty jejich stroje děsně umučený zvuky. Tři černoši, kde se tady vzali? Ale proč ne, ať si hezky jezděj těma autama. Zvlášť když je maj věčně porouchaný a užijou si kolem nich fůru legrace.

Zvláštní, ani nevím, proč jsem dal do kazeťáku Theresu od Ecstasy, takovej hluk, ale neruší, je příjemnej. Přes ty zvuky, který nějak bytostně nevnímám, tušit lze něco. Co, to nevymyslím, a ani se o to nebudu pokoušet. Ale hezky mi jde ta muzika hlavou tam a ven.

Jak já bych chtěl, aby tahle chvíle neskončila. Čmuchám spánek z peřin, šmejdím kolem Jany, protahuju se. Vůbec nic nemusím, zase si jen tak vychutnávám, že je všecko, jak má. A že jsem línej a nemám z toho vůbec špatný svědomí? Z čeho bych ho taky moh mít špatný, to bych musel něco províst, a tím, že se jen převaluju, různě se kroutím po celý ploše naší veliký postele, tím snad nikomu neubližuju. Tyhle brabenci, co furt něco musej, to jsou správný zoufalci. Venku zrovna nepobíhaj, v neděli se moc neukazujou. Sem tam se ale někdo mihne na tý naší vedlejší třídě, ale nejde o typickýho brabence, spíš opilce a venčitele pejsáků, rád je sleduju, proto jsem v okně docela často, a taky kvůli tomu, že kouřit v peřinách už nemůžu.

Jsem dneska tak línej, že snad ani pokračovat s tímhle krafáním nebudu. Líbí se mi slovo pointa. Pointa - kdo to vymyslel? A hlavně ten, kdo to pořád někde hledá, to musí bejt smutnej postava, když mu nestačí se někdy jen tak povalovat, koukat, jak stíny tmavnou, a věčně jenom hledá nějaký moudra a novinky, zápletky a fígle.

13.10.2002