Mladík vytáhl ze sklepa kolo, nasadil si sluchátka volkmena, pustil si Lady Pank a vyjel. Za Prahou si sednul do první hospody, kolo stálo venku, ale volkmen hrál pořád dokola ty dvě tři kazety, které měl s sebou, pak popojel, dal si další pivo v nejbližší hospodě, den už byl v půli, jel dál, pořád poslouchal kazeťák, spolykal nějaké prášky, muzika už byla hodně všude, zase si dal pár piv a pomalu jel dál, strnul, když silnice náhle skončila, nelámal si s tím ale dlouho hlavu, kus se vrátil a zkusil jet po jiné. Narazil na další hospodu, vyměnil si ve volkmenu baterky, vypil další piva, už se stmívalo, dojedl přášky, pořád poslouchal muziku, už by ani nepoznal, kdyby volkmen přestal hrát, jak mu všechno kolem znělo těmi polskými popěvky, jel dál.

Ráno se probudil ve škarpě, chvilku nevěděl, kde je, pak zjistil, že má nohy na šlapkách, zadek na sedadle, ruce na řídítkách, po těle jinovatku, na uších sluchátka. Pustil si znovu ty Lady Pank a jel dál. V obchodě si koupil lahvové pivo, vypil ho, a přitom na lavičce popřemýšlel, kam že to vlastně jede. Najednou si vzpomněl, že se mu chce za přítelkyní sedmnáctiletou venkovskou, aby se s ní konečně vyspal.

No. Nakonec se mu to povedlo, i když jel na úplně opačnou stranu republiky.

27.4.2003