Přemýšlel jsem kolikrát o tom, jak se mohlo přihodit, že se do sebe tyhle dva tak zaláskovali. Vždyť byli a jsou věčně buďto úplně zdecimovaný práškama a injekcema oblbováků, nebo zas na druhém břehu. On nezvladatelně útočnej jak vzteklej kocour a ona pobíhající fúrie s vytřeštěnýma očima. Že byli někdy normálně fungující, protože jak jinak jde navázat tak nerozborný pouto, a oba naráz, to mi tedy nejde do hlavy.

Ona ta jejich láska většinou probíhá přes zeď uzavřenýho oddělení. Pořvávaj na sebe přes dveře, dokud je někdo neokřikne. Jen na jaře a v létě můžou spolu sedět na lavičce venku ve výběhu s vysokou trávou a pod dozorem fracků na civilce. A když jako zázrakem jsou oba na otevřených pavilónech, tak cvrlikaj a držej se za ruce v kantýně nedaleko brány u levnýho špatnýho kafe a hulej jednu za druhou.

Jeho nejlepší číslo jsou příjezdy do pakárny z nedlouhých epizod na svobodě, kde pravidelně propije, co může, popřípadě něco vyvede, nějakej ten hodně absurdní malér. Většinou ho někde musej potom chytat. V hodně případech má ale takový delírium, že se ani moc necuká. Jenže stejně ho pokaždý přikurtujou, aby si nic neudělal. Stačí mu půllitr vodky, nějaký dobroty a už má o střechu nad hlavou v areálu postaráno.

Jeho oblíbená záliba je terorizovat ty, který se nechaj. A pak se jim hrozně omlouvat. Když na něj pro změnu přijde plačtivá. Různě po zblblejch pacoších chce, aby mu vraceli prachy, cigára či co, protože mívá utkvělou představu, že ho všichni imrvére okrádaj. Ve veselejších momentech mánií různě hledá v umyvadlech a záchodovejch mísách zlato a drahé kamení, popřípadě se modlí ke spasiteli, se kterým je děsnej kámoš. Taky často mele o svym buddhovství, svých nadpřirozených schopnostech ve věcech umění meče a podobně.

Ona pro změnu pořád trpí všema možnejma fóbiema, meje si bez ustání ruce, celý den kontroluje svůj mastnej drdol, jestli je v richtiku, a na nic jinýho už nemá sílu. Maximálně tak jen drmolit o tom, jak jí jednou bude líp. Ale líp se jí samo sebou nikdy neudělá. Je děsně otravná. Věčně něco zapomíná a mluví pořád dokolečka o tom samém. A má příšerně pisklavej hlas.

Co já vím, tak se znaj už hezkou řádku let, takovech pět šest, a žádnej z nich doteď nejeví známky poklesu zájmu o toho druhýho. Žít venku spolu ale nikdy nezkusili. Asi že by jim to nikdo nedovolil nebo proč, to nevím. A hlavně ono venku někdy třeba taky není některej z nich dýl jak měsíc v roce.

Nějak mi ten jejich vztah není jasnej.

23.7.2003