Zase o šamanismu a schizofrenii

Hodně velký rozdíl v tom, jak se dá vnímat abnormalita, pro někoho úlet, duševní ochoření, pro někoho výlet Jinam, je dost podstatná věc. To, že to berou jinak šamanská společenstva třeba na Sibiři a odborníci vědečtí tady u nás, je každému poměrně jasné. Proč je brán výlet Jinam jako duševní porucha zrovna tady, má dva hlavní důvody. Za prvé nežijeme v mytologickému vnímání reality vhodném prostředí. Za druhé, což mi přijde důležitější, člověk, na kterého to přijde, není vůbec připraven. Z rodiny, ani ze školy, ani odnikud jinud. Takže se prostě zblázní. U nás se už nepočítá s tím, že existuje něco jako noc duše, smrt ega, cestování z těla ven, setkání se s Duchem, napadení psýché stíny. Neexistuje rámec, do kterého by se daly zážitky z numinózních výletů ducha zasadit. Když je budoucí šaman postižen šamanskou nemocí, schizofrenií, paranoiou, epileptickým záchvatem a jinými podle doktorů zvěrstvy, má dvě možnosti: buďto se nechat usmýkat duchy k smrti, a nebo projít iniciačními procesy, kdy pochopí, o co jde, a dokonale svou „nemoc“ zužitkuje nejen ku svému prospěchu, ale i ostatních. U nás nic podobného neexistuje, prostě se to snaží okolí člověkovi vyhnat z hlavy. Většinou se to povede, ale člověk je pak postižený a stigmatizovaný a připadá si jako nějaký zmetek ze sériové výroby. To že každý zná nějaké ty pohádky a má jakýs takýs pojem o třeba řecké mytologii je úplně k ničemu, když si to nedokáže propojit s prožitou cestou do Jinam. Nikde se člověk nedozví, jak si ten zážitek zapasovat do normálního života. Schizofrenní ataka je potom vědomím přeložena jako něco nečekaného, nemilého a dokonce nebezpečného. Může to sklouznout do tichého šílenství, kdy si člověk vytvoří nějaký ten svůj na realitě nezávislý vlastní svět. V horším případě si předělá i celé vidění okolního světa, vymyslí si nějakou vlastní mytologii, které uvěří, jakože třeba je vyvolený a jdou po něm nebo něco podobného, takže skončí s největší pravděpodobností u odborníka v bílém plášti.
Dodnes mi není jasné, proč u nás neexistuje jiná možnost než blázinec, popřípadě nějaká obskurní sekta, kde se setkání s numinóznem dá jakkoliv zneužít. Křesťanské církve jsou k ničemu, tam je všechno už pár stovek let ztuhlé a zajeté v kolejích různých dogmat, které nejsou o nic tolerantnější nežli odborníci s toliko vědeckým pohledem na svět. Jediné řešení téhle zapeklité situace je setkávání se s šamanskými tradicemi, kde se aspoň zprostředkovaně člověk může dozvědět, co to vlastně prožil. Nemám z toho žádnou radost, že naše společnost pro lidi se zážitky holotopního světa nemá nejmenší pochopení. Až mě někdy něco napadne, co s tím dělat, asi si to nechám pro sebe, protože do pakárny se mi už nechce.

21.7.2002