Co tak dneska budu dělat? Někam mezi lidi? Ne, to je nuda, to už tady bylo, chvilku bych do někoho ryl, on by se na mě naštval, no, a třeba bychom se i pěkně pohádali, no, ale pokaždé se to nepovede, třeba by mě nějak anulovali, ignorovali, no prostě, na tohle dneska nemám náladu. No, tak co tedy podniknu? Někomu telefonovat, každou půlhodinku pěkně zaprudit? Jo, to není špatná zábava, ale nemám telefon, a lítat kvůli svým neodbytným žertíkům do budky, to mi za to nestojí. Je sice příjemné otravovat, ale nesmí to stát moc sil. Napsat nějakej ten anonym? Škoda papíru, stejně to už dneska nikdo nečte. Dnešní doba anonymům nepřeje. Je to obehraný. Že bych tedy zase, jako tehdy, zašel za sousedkou a řekl jí, že po ní jdou policajti a sociálka, že u mě zvonili? No, jenže to už jsem udělal, a moc otravný to nebylo, no. Tak tedy, že bych sousedovi vyhodil pojistky? Hm, jenže on si je už umí nahodit. Tudy cesta nevede. Tak tedy vzít si svoje sprejíky a pěkně si najít panensky běloučkou zeď a vymalovat tam nechutnůstku nějakou? Ne, to by mohlo dopadnout blbě, vždyť jsem jim tehdy málem neutek‘. No, už to mám. Proč jsem si jen pořizoval ten internet, jako že budu číst virtuální noviny? Ale houby, stojí tady na stole počítač a jako by na mě volal, pojď, připoj se někam, hezky se někam vetři mezi chataře a pěkně zostra tam plácej nesmysly, ale spíš zpočátku jako že jsi přátelskej, a pak, pak trošičku zatlač na pilku, chvilku lichoť, pak zas řádnou trochu jedu, to zvládneš, to už máš ozkoušený. No, jenže proč zrovna dneska ťukat do kláves, stejně to není úplně ono, nevidíš toho druhýho, neslyšíš ho, jak se hezky rozčiluje a dopaluje, a to pak nemá tu správnou šťávu. No, tak nic. Ach jo. Nějak mi docházej nápady. To je ale otrava, skoro všechno jsem už vyzkoušel, jsem sice slavnej prudič, ale dneska nějak bez invence. Ach jo. Ach jo.

Tak co tedy? A co takhle tohle? V šuplíku je prášků hodně, hezky je sním. Tak a ještě je zapít. No a už jen čekat. Jo, jo, jo, jsem konečně se sebou spokojen, už to slyším, jak o mně říkaj, to byl takovej otrava, že otrávil i sám sebe. Jé, to bude krása. Je to takový dokonalý, takový čistý. Jsem nejotravnější otrava po sluncem, to je ale nádhernej pocit.

11.7.2002