Pavson

Milé děti, budu vám tedy vyprávět další pohádku, když jinak nedáte. Původně jsem si chtěl dneska dočíst pátý svazek vybraných děl C.G.Junga, abych se trošku připovzdělal, ale koukám, že na ty vaše prosebný ksichtíky se už nevydržím dívat, a taky bych stejně z nábožensko-psychologické problematiky alchymie měl prdlajs, když tak nestydatě loudíte.

Moh bych vám povídat o tom, jak jsem se dneska byl podívat na vykopávání kostí a lebek z bývalýho hřbitova na Malé Straně, kousek od Jánského vršku to je. Archeologové jak mravenečci těma lopatičkama a škrabčičkama každý kousek hlíny prošmejdí, dokonce i zlatý prsteny tam našli, ale koukám, že vás tohle moc nezajímá. Dobře tedy, nebudu to protahovat a přejdu k věci. Tak kterou bych vám tak dneska pověděl? Zas nějakou o jasném sokolíkovi Pavsonovi? Aha, ty se vám líběj, co? Tak jo, tak dneska vám povím jednu moc pěknou.

Jak už má milá drobotino víte, Pavson, sokolík jasný, se nám přesunul za devatero hor a devatero řek, až na samej kraj tý naší rodný země. Poklidu užít se mu zachtělo, s liškami si dávat dobrou noc, s vlky výt za dlouhých nocí. Ale žádný poustevník ten náš Pavson není, to si děti nemyslete, hezky po bohatýrsku si z největší místnosti ve své chaloupce pánský klub zbudoval, kulábr nainstaloval, pípou roh té světničky ozdobil, soudek s pívem do sklepa nejeden již navezl. A po bohatýrsku sousedy hostí v té své hodovní síni, vepří tělíčka nad ohněm rožní, a sportovní pořady v televizním přijímači v kroužku přátel sleduje, komentátory nepotřebuje, sám komentuje, a jak hezky, tím svým hlubokým hlasem, kníry si od pivní pěny otírá a nejednou moudrou myšlenkou tu svou skupinku sokolíků častuje.

Ale abych vás nenapínal, holoubátka, tak tedy o čem ta dnešní pohádka bude? Ano ano, to jste určitě nečekali, o Pavsonových písničkách byste rádi slyšeli? O jeho krásném autíčku, kterak s ním výmoly projíždí a tak? Ne ne ne. Dneska to bude o něčem ale úplně jiném. Povím vám o tom, jak jednou Pavsonův přítel Vítek až v daleké Indii Pavsonovi nevěstu domlouval, ten náš dohazovač Vítek.

Tak tedy, bylo nebylo, to jednou Pavsonův přítel Vítek, sám již ženat, ba i rozveden, přišel na nápad, že Pavsonovi schází žena. I jal se v atlasu zemi hledati, kde by tak pro sokolíka Pavsona dobrou ženu vychovat mohli. Českých žen zná Pavson na tucty a přeci se nežení, a tak se Vítek rozhodl pro cizí krajinu. V Americe mají ženy tlusté a nehezké, v Etiopii moc nevzdělané, v Uhrách moc pyšné, a tak Vítek usoudil, že nejlepší družku by pro bohatýra Pavsona až v Indii hledat měl. Šetřil a šetřil až si na cestu ušetřil, ten náš Kecal Vítek. Letadlem v Indii dorazil, vlaky po celé zemi jezdil, i velblouda sedlal, s nejedním indickým otcem o bohatýrovi Pavsonovi hovořil. Pěknými slovy jej líčil. Statný Pavson je, chytrý taky, bohatý převelice, vtipný také, to Vítek s indickými otci probíral. Nejeden na Vítkovy řeči zabral a svou dcerku nabízel. Vítek však dlouho vybíral, byl si vědom Pavsonova mlsného jazýčku.

Až po několika týdnech na krásnou dívčinu narazil. S jejími bratry u vodní dýmky obchod smlouval. I sama krásná Dharami když o Pavsonovi uslyšela, touhou po něm zahořela, jak musí být mužný a krásný, v noci snila, ba i za dne. Vítek tedy jednal a jednal, až celou tu věc dojednal.

Vrátil se pak Vítek z Indie a za Pavsonem, sokolíkem, dojel. Hory nevnímal, křižovatky na červenou projížděl, jak chvátal, aby Pavsonovi tu novinu sdělil, že krásná Dharani chtěla by s ním svůj život spojiti. Pavson, když to zaslechl, rybářský prut odložil a vyzval Vítka, by mu podrobnosti vyprávěl. Vítek tedy Pavsonovi krásu krásné Indky líčil, nesmlčel ale také, že s ní do Pavsonova domečku přijede i její chromá sestřenice Bhagiratha a babička Kumari. Posvátnou kravku pořídí Pavson v místním zemědělském družstvu, tu si z Indie s sebou nepovezou. I zamyslel se Pavson, má či nemá se s krásnou Dharami ženiti? Dumal, dumal, no a milé děti, mně se chce už spát, a tak vám povím až zítra, co ten sokolík jasný přenádherný vydumal. Teď už šupky do postýlek a nechte si zdát hezké sny. Dobrou noc!

9.10.2002