Nějak se to vymklo

Hospodu už zavírali a my jsme nějak nechtěli naši společnost rozpouštět, a tak jsem ještě zavolal Jarce, jestli by s námi nešla k Bobovi, trocha té dámské společnosti by nás jenom osvěžila, jsme se s Bobem a Chemanem předtím shodli. Sjeli jsme pro ni taxíkem. Nějakou tu flašku s sebou, aby nás dohnala, a necítila se divně mezi nestřízlivejma. Na Jarce jsem trochu pracoval, ale ne moc zaujatě, protože jsem zrovna měl románek s Lidkou, no románek, jsem s ní chodil a měl ji docela hodně rád.

V Bobově velikym bytě, kde se válelo po zemi neskutečně různých věcí, kusů oblečení, knížek, dětských hraček, se nám udělalo hned útulně. Chvilku jsem tlachal s Bobem o tom, jak mu nedávno umřel kolega a taky kamarád - nějak mu těsně před smrtí zahaprovalo letadýlko, jak musí zase zavolat na posádku, kde je, protože vojenský piloti mají bejt věčně k sehnání, i když jsou třeba na mol. Potom jsem nenápadně přiměl Chemana, aby se zabýval víc chlastem než Jarkou a odtáhnul ji do ložnice. Nedalo mi moc práce ji poodhalit natolik, aby zbytek už provedla sama. Vzpomněl jsem si přitom na Chemanovu teorii, že je dobrý zout ženský jednu botu, druhou si zuje sama, protože jí to přijde divný mít jen jednu. No a jakmile je bosá, začne se pěkně uvolňovat. Jarka už byla evidentně připravená pustit se do milostného díla, jenže já chtěl trochu požertovat, natahoval jsem to, řek jsem jí, že si jdu ještě zapálit, že jsem děsnej nikotinista, který to musí mít jak potom, tak i předtím. Samo sebou jsem nezapomněl jí ještě dolít sklenku.

„Hele, Chemane, vzpomínáš na to loňský léto, na ten svůj spacák, jak jsi dycky říkal, jdu si s ní pokecat a pokecal jsi spíš jen ten spacák?“ zrovna začínal nějaký to vzpomínání Bob.
Byl jsem docela zasvěcenej do těch letních historek, vždyť jsem se pravidelně účastnil věčných orgií v trávě, takže jsem used mezi svý dva přátele stolovníky a taky něco plácal o ženskejch. Bob mezitím z místnosti odešel, a tak jsem s Chemanem kecal o tom, jakej je Bob trouba. I když pilot, je to stejně guma zelená cvičená.
„A kde je Jarka?“ zeptal se po chvilce opilýho tlachání Cheman.
„Já blbec jsem na ni úplně zapomněl,“ houknul jsem a zvednul se, abych to s Jarkou odved do zdárnýho konce.
„Užij si,“ zasmál se pitomě Cheman.
„Hovno,“ jenom jsem řek a otevřel dveře ložnice.

Jarka tam seděla nahá v koutku, brečela a na posteli chrápal nahatej Bob s ještě mokrým ptákem. Myslel jsem v prvním okamžiku, že mu rozbiju držku, ale pak jsem jenom čapnul Jarku za ruku a odtáh ji do místnosti, kde jsme chlastali s Chemanem, koukala na mě smutně svejma velikejma očima, něco mi vysvětlovala, že si Boba se mnou spletla nebo něco v tom duchu, ale moc platný to nebylo. Všechno bylo v prdeli.
„Zavoláme ještě někomu, co?“ navrhnul Cheman, kterýmu moc nedošlo, že se přihodil takovej kiks.
„A komu jako?“ opáčil jsem.
„No, já už telefonoval, když jste byli vedle, Katka nemůže, a tak přijde jenom Lidka,“ potěšil mě Cheman.

A fakt asi za hodinu si to Lidka přihasila, my tři u stolu byli už dost pod parou, furt jsme to probírali, jakej je Bob hajzl, a tak jsem si patřičně Lidky nevšímal, jak bych bejval asi měl. Dokonce jsem jí pitomě navrhnul, že jestli s náma nechce chlastat, ať si jde lehnou k Bobovi, že to je hroznej mazlík. Něco málo s náma vypila, a pak řekla, že jsme blbý a dovopravdy k Bobovi odešla. Cheman usnul na křesle a já odtáh Jarku na kanape konejšit jí, protože mi přišlo, že se cejtí dost blbě. Jenže co čert nechtěl, Lidka vůbec nespala, ale přišla k nám, dala mi facku a načuřeně vypadla z bytu.

Druhej den jsem za ní jel a ona mi nechtěla otevřít, tak jsem ty zkurvený dveře vykop. Asi hodinu mi nadávala, ničila všecky věci, který jsem jí kdy dal a ve finále řekla, že mě nechce v životě vidět.

Asi za měsíc se Bob zabil v letadle a Jarku pár dnů na to vodvezli s rakovinou nějakejch těch ženskejch orgánů. Myslím, že taky umřela. Nevím, už jsem se potom o ni nezajímal.

Cheman se mnou nějakej ten čas ještě chlastal, ale pak taky odpadnul. Jel někam do Ameriky nebo co. No a já se skamarádil s feťákama, který mě tím svým nihilismem docela uklidňovali. Jenže přestat s drogou mi pak trvalo dost dlouho a stálo mě to tak tři roky života.

19.10.2002