Správný šaman nejezdí tramvají. Správný šaman nebydlí v činžovním domě. A hlavně nepotlačuje své vize pilulkou a nemá strach z halucinogenů a alkoholu. Potažmo nikdy neléčí svou vizi klinicky v různých domečcích na kopečcích.

Správný šamanův duch ví, že by nikam nedošel, kdyby se měl usilovat o splynutí s takhle nepovedeným adeptem, a tak si počká na jinou nádobu s nožičkama a ručičkama, do které by si vskočil.

Proč to ale aspoň nezkusit, i když se vybraný nosič brání zuby nehty? Začne se mu našeptávat, že mezi nebem a podzemím je jen taková střední země. Ukážou se mu duchové z dolní země, kam se lze dostat nejen lezením ke kořenům velkého stromu, ale i letem k černému mraku. Když to nezabírá, otevřou se mu dveře do horní země, která není jen v oblacích, ve kterých se ztrácí koruna velkého stromu, ale její obraz je i uvnitř jeho hlavy a všude okolo.

Proč ho taky pokusně neseznámit s jeho možným ochranným duchem, podle jeho nátury se mu nabídne velké zvíře nebo se náhodou seznámí se starším chlápkem, který o věci už něco ví.

Když tedy nosič začne tušit, že se to všude hemží dobrými a zlými duchy, začne se s jeho zpracováváním. Pořádně se střídá vylekávání běsíky a překvapování netušenými vlohami, které se mu jakože nabízejí. Ať si jen myslí, že ovlivňuje počasí, je dobré ho v tom nechat, a přitom šibalsky hýbat mráčky podle jeho pohybů kebulí. Ať si myslí, že umí číst myšlenky, nabulíkuje se mu přeci cokoliv a jeho zatemnělá hlava houby ví, odkud ty hlasy jsou.

Ale když už se konečně začne po pár cvičných náznacích s vyměňováním jeho kostí, masíčka, očíček a vůbec celá ta hlavní příprava na přijetí duše šamana, tak on nám uteče pod sukně psychiatrů. A spolupracovat s totálně ohlouplou a uspanou hlavou od prášků přeci jen nejde. Takže nic. Příště.
25.9.2001