V devatenácti letech jsem v rámci jakéhosi psychotestu, který měl dokázat, že nejsem zcela v pořádku, na otázku, které barvy mě oslovují nejvíce, hned bez přemýšlení znal odpověď. První barvy, které se mi vybavily jako nejpříjemnější, byly žlutá a černá. Nebo černá a žlutá. Těmito dvěma barvami jsem si byl zcela jistý, jejich pořadím ale už ne. Už tehdy jsem v nich cítil jakýsi protiklad, který mi ale zdaleka nebyl proti mysli, spíš naopak. Přišel mi jaksi nezbytný a něco důležitého vyjadřující.

Zkusím teďka načrtnout, co tak asi tyto dvě barvy mohou znamenat nebo symbolizovat. První, co člověka napadne, je, že žlutá nebo zlatá je barva slunce, černá nebo temně modrá barva noci. Tedy vyjadřují protiklad dne a noci.

V různých východních systémech je žlutá barva něco jako základní, přísluší základnímu psychickému centru múládhára-čakře, která představuje element "země", v psychologické hantýrce "nevědomí". V tibetské verzi splývá toto centrum se svádhišthána-čakrou, břišním centrem v jediné ohnisko "sang nä". Barva svádhišthána-čakry je bílá, není tedy od žluté příliš daleko, stačí si jen vybavit vybarvení měsíce, někdy je měsíční světlo jasně bílé, někdy nažloutlé.

V kultu Wicca je žlutá barva přiřazena vzduchu a východu, podle indiánských představ vyjadřovala žlutá jih, tedy slunce a léto. Hlavní dva významy žluté si tedy mohu přeložit jako jas a světlo, zároveň ale zem a hlubina, hlavně pak ta uvnitř člověka, jeho instinkty, prostě jakási předem daná výbavička, se kterou se dost dlouho pere s různými výsledky a následky.

Zajímavý postřeh jsem našel v I-Ťingu, kde u druhého hexagramu, vyjadřujícího cosi rodícího se či pasivního, je u poslední jinové čáry charakteristika: "Draci bojují na palouku, jejich krev je černá a žlutá." Při výkladu je prý třeba brát v potaz, že by mělo temné JIN ustoupit světlému JANG. Černomodrá je zde ale barva nebes a žlutá je barva země. Teče-li černá a žlutá krev, je to znamením, že nepřirozeným zápolením utrpí obě síly škodu.

Žlutá má ale ještě pár různých významů, třeba v symbolice semenné slabiky HÚM, podstatě "Pateré moudrosti", je tato barva středová a vyjadřuje moudrost stejnosti všech jevů (Ratnasambhaava). Podle Bardo thödolu příslušela žlutá Žluté dákiní, která sídlí na jihu a značí Držitele vědění, života nebo taky element země.

Podle vztahu šesti posvátných slabik mantry ÓM MANI PADME HÚM k šesti oblastem existence se řadí žlutá k třetí slabice NI, která zaměřuje mysl na svět lidí, kteří jsou zaslepeni představou vlastního já. Symbolem je zde Žlutý Buddha s miskou na almužnu.

Černá barva je docela jasným protikladem žluté. Třeba jak pro Kelty, tak pro indiány symbolizovala západ, tedy poměrně opačnou stranu než žlutá.

Při sledování různých výkladů barev se musí brát ale asi v potaz to, že pro různé civilizace znamenal západ a východ něco jiného, také pojem nevědomí nebo jinak země byl brán asi úplně jinak než dnes a tak.

Dalo by se asi pokračovat do aleluja, ale hlavní výsledek, který mi tehdy prozradil doktor, co mu tedy z těch dvou barviček, žluté a černé, vychází, byla předpověď, že mám sklony k schizofrenii. Tehdy mi přišlo, že je vedle, jak ta jedle, časem jsem ale musel připustit, že jeho předpověď nelhala.

Ono totiž už nejednou se mi stalo, že se mi jaksi pomíchalo vědomí a nevědomí, svítilo mi slunce v noci, v horším případě jsem naopak měl těžké zatemnění ve dne. Když si v tom ale člověk udělá aspoň trochu jasno, tak mu tohle holotropno v životě vůbec nepřekáží. Je to vlastně příjemné a veselé někdy si všechno hezky pomotat, a potom zase skládat zpátky. Ale ne úplně doslova zpátky, ale tak nějak jinak zpátky, ne se vrátit, ale trošku popojít.
17.10.2001