Nedělní klid
Jarek: Ty jsi ještě spal? Vždyť už budou čtyři. Vypadáš prochrupnutej pěkně do růžova, tak se mi líbíš, hochu.
Lothar: No jo, celej den jen tak ležím a nechávám si zdát sny, je to fajn. Vřele doporučuju.
Jarek: Hmm, já jsem pro změnu bojoval s kocovinkou, včera večer jsem byl s Emanuelam a Kamilem u tý Motorky, jak se ti tam nechtělo. No a tak hezky jsme promlouvali, že jsme se posléze museli přesunout do jednoho bárku, znáš to, nebylo vše dořečeno a vyřešeno, pročež jsem se dostal do postele až kolem třetí. No a dost jsem popil, to víš.
Lothar: Trochu se ti divím, vždyť víš, že ty alkoholy jsou někdy šeredně zrádný.
Jarek: Víme, víme, všecko víme, ale jednou za čas si to tam v tej makovici potřebuju trochu propláchnout, a žádný strachy, jak popít, aby mi to dělalo dobře, mám natrénováno, jsem znalec a mistr v tomhle oboru.
Lothar: Sice kecáš, ale vymlouvat ti to nebudu.
Jarek: Trochu bych chtěl ošetřit svoje poškozený a natěšený chmelový patro, půjdeš se mnou na Růžek? Máme neděli, tak nezaškodí trošku si svátečně poklábosit, venku je hnusně, co ty na to, sosat tě nutit nebudu, vím, že v současným rozpoložení by ti to neprospělo, co, Lotharíno?
Lothar: Stejnak musím ven, pro cigára, a tak půjdu s tebou, doma jsem se povaloval už dost dlouho.
Jarek: Hele, nechci se v tobě rejpat, ale nehulíš zase nějak podezřele moc?
Lothar: A co mi zbejvá, nervy jak na drátkách, bruslím na tak tenkým ledě, že ještě koumat nikotinismus, na to fakt nemám nejmenší energii. Jo, hele, jak jsem tak v pátek byl úplně vedle, tak jsem taky vytřeštěně sledoval, jak mi kouř z cigarety kreslí ve vzduchu takový obrázky, samej smrťákův ksichtík, samý tajůplný hieroglyfíky, no docela jsem z toho byl poděšenej.
Jarek: To je známá věc, že my Evropani to s tabáčkem moc nedovedem, velkej Manitú nás těmahle závislostma na kouření potrestal za to, že jsme mu vyvraždili jeho dětičky. To indiáni, ty to dělali ale úplně jinak, pěkně se vypotili v potní chýši, všecko zlý ven, načež si zapálili svý dýmky a přijímali tu úžasnou sílu tabáku, jen se jim z těch jejich vopeřenejch a vlasatejch makoviček čmoudilo, ale zase na druhou stranu my to umíme líp s chlastem, čehož já jsem zářným důkazem.
Lothar: No to tedy jo. Hele, náš nonstopík je netradičně otevřenej, to člověka zaskočí.
Jarek: Tý vole, nějakej cizí vostřihanej lemoun mi zased místo, co s tím, mám si zaprudit?
Lothar: Dej pokoj, vždyť je neděle.
Jarek: Tyhle vomobilovaný, vylepaný týpky, ty fakt můžu, je jich čím dál tím víc, a všude vlezou, i k nám, na našem teritoriu se budou roztahovat, vždyť tady je to pověstný tím, jaký jsou tady nádherně ztracený existence, tak elegantně zanedbaný, nonšalantně nemytý, a s takovým domorodým exotickým odérem. Ale dám mu pokoj, támhle je Honza a Pavel, sednem si k nim, Honza zase bude vykládat o těch svejch mazanicích, malíř jeden zázračnej, a Pavel nám zřejmě prozradí, jak to má s dcérou, co se dala na drogy, docela mám chuť mu radit, jak to řešit. A Arafat nám pro změnu bude nutit ty svoje modýlky, abysme si s ním zalítali, tyhle modeláře, ty můžu. Jó, Lenko, pro mě jeden kousek jako brousek a tajhle Lotharínovi jednu limonádku, jo?
Lenka: Už to nesu, pánové.
3.12.2001
